message [Marcus and Martinus FF] |Dokončeno✓|

7💜

Dneska jdu s Mikem ven. Docela se těším. S Annie jsem od té doby, co jsme se pohádali, nepromluvila. Tak nějak jsem nemalá o čem si s ní povadat a ani se mi nechtělo.

Seděla jsem na posteli a čekala než pro mě Mike přijede.

Dívala jsem se z okna když někdo zazvonil. Nečekala jsem na nic a popadla mobil a běžela dolů ke dveřím, které jsem otevřela a tam stál Mike.

,,Ahoj" usmál se na mě.

,,Ahoj" usmála jsem se a poté hned dodala: ,,jdu ven tak se nestrachujte!"

Vyšli jsme ven a šli do parku. Cestou bylo ticho. V parku jsme si sedli na lavičku a začali si povídat.

,,Tak jak se máš?" zeptal se a je se na něj podívala.

,,Dá se to, ale pořád nevím proč jsi napsal mě, a ne moji sestře." podívala jsem se na něj a usmála se.

,,Tak asi pro to, že jsi hezčí, zajímavější, chytřejší a spoustu dalšího." usmál se a pohladil po tváři. V tu chvíli jsem úplně zkameněla.

,,Děkuju za lichotky" zasmála jsem se a podívala se na něj. Na tváři měl ten nejkrásnější úsměv a celou tvář mu lemovali hnědé vlasy. Modré oči jen svítily na jeho obličeji jako hvězdy na obloze.

,,Není zač"

,,Nezajdeme někam? Tady mě to nebaví." usmála jsem se stoupla si.

,,Nemám žádné námitky." pokrčil rameny a postavil se.

Vydali jsme se společně do jedné z kaváren a sedli si někam dozadu ke stolu. Já si objednala vanilkové latté a Mikeovi donesli obyčejné kafe.

,,A co Justin?" zeptal se najednou.

,,A co s ním?" zeptala jsem se a usrkla trochu kafe.

,,Jako jak se má, co dělá a tak dále." usmál se.

,,A ty ho znáš?" zeptala jsem se. Justin je o dva roky starší než já a Mika nezná. Teda myslím.

,,Jo, ale dlouho jsem o něm neslyšel."

,,Jako nerada bych se o něm chtěla bavit, ale řeknu ti to. Má se docela dobře, hraje florbal, má holku. Jmenuje se Kathrin a je hodná. Má blond vlasy, hnědé oči a je celkem vysoká. Je to vše?" usmála jsem se.

,,Hmm...má dobrý život a já bych chtěl mít podobný, ale žádná holka mě nechce." trochu posmutněl.

,,Ty mi tady chceš vykládat, že tě žádné holka nechce, když po tobě každá jede?" zeptala jsem se nevěřícně.

,,Takže si ty?" zeptal se. Pravdu nebo si mám vymyslet lež? Už vím.

,,Já hnusnej nejseš, ale zamilovaná do tebe nejsem a ani se mi nelíbíš." řekla jsem.....lež? Jako úplná lež to není, řekla bych, že je v tom víc pravdy než lži.

,,Tak to se mi snížilo ego." zasmál se.

,,Egoisto" praštila jsem se ho do ramene a upila trochu svého kafe.

***

Dnešek jsem si užila. Byli jsme v kavárně, procházeli jsme se po parku, smáli se, povídali si a tak dále. Bylo to dokonalé. Chtěla bych to zopakovat.

Zrovna jdeme ke mě domů. Šel se mnou.

,,Nezopakujeme to někdy?" zeptal se.

,,Proč ne?" usmála jsem se.

,,Tak to jsem rád, kdyžtak napiš." usmál se a pak se ke mě nahnul. Co che udělat? Jeho rty se dotkly mě tváře a dotáhl se s úsměvem na tváři.

,,Díky za perfektní den" usmála jsem se. On se na mě taky usmál a rozešel se směrem pryč. Ještě jsme na sebe zamávali a já zapadla do útrob mého domu.

,,Kdo to byl?" zeptala se mamka s úsměvem na tváři.

,,Mike, kluk o rok starší než já." řekla jsem taky s úsměvem na tváři.

,,A co jste dělali?"

,,Bože mami. Neboj, nedělali jsme tam to....na ty víš." zasmála jsem se a rozešla se směrem do pokoje.

Lekla jsem se když jsem v pokoji objevila kluky a také Annie.

,,Co tu děláte?" zeptala jsem se.

,,Čekáme na tebe." řekl Marcus.

,,A proč?" zeptala jsem se.

,,Za tři dny máte..." nedořekl to Tinus, protože jsem mu skočila do řeči.

,,Narozeniny, já vím." řekla jsem poněkud zklesle.

,,Jo, bude vám osmnáct, tak překousni tu oslavu, musíte to nějak oslavit. Ne jenom dort a úzký rodinný kruh. Chce to pořádnou oslavu se všema ze třídy." prohlásil Marcus.

,,Ano Lexy, bude sranda." usmála se Annie.

,,No dobře, ale slibte mi, že mi nic nekoupíte." řekla jsem přísně načež se všichni rozesmáli.

,,Rozkaz kapitáne!" křikl Marcus a ani nezapomněl na dani ruky k čelu jako to dělají poručíci, když jim něco kapitán říká.

Jak moc jsem ráda za to, že je mám...

Ohlašuju se se sedmým dílem...

Mi hyggelig dråpen vann!😂😂

Deres Tess 😘