Říše mrtvých

Projekt a Benův dům

Plavání mi šlo. A později jsem se dostala do plaveckého týmu.

Vyhýbala jsem se Benovi.

A abych na něj nemyslela.

Ve škole, při hodinách, si kreslím. Po škole chodím plavat. Doma hraju na kytaru.

Docela to pomáhá.

Ale potom učitel na bižuli dával žáky do dvojic na nejdůležitější známku roku.

Vyděsil mě když řekl: "Ben Rivers a Adriana Winston."

Nemůžu být s ním. Nezvládla bych to.

Řeknu: "Nemůžu být s nikým jiným? Prosím."

"Už se ptala Madison. Ne, nemůžeš."

To je hrozný. Co budu dělat.

***

Já s Adrianou na společný projekt, hrozný.

Teď seděla vedle mě a zapisovala si, co učitel říkal.

Divím se. Vždycky byla nesoustředěná a úplně mimo.

***

Sedím blízko něj. Pot se mi řine z obličeje.

Snažím se sostředit na učitele. A zapisuju si.

Není to snadný.

Po hodině mi Ben řekne: "V šest přijď." A potom se vytratil.

Nechce ten projekt se mnou dělat.

Nedivím se.

***

Je šest hodin a u mě zvoní zvonek.

Nevěřím, že s ní ten projekt musím dělat.

Otevírám jí dveře.

***

Vede mě domem.

A říká: "Ty máš určitě trochu větší dům." Říká to tak mrzutě.

Trošku jsem ho uzemnnila, když jsem řekla: "Bydlím v paneláku."

Všichni ve škole si myslí, že bydlím v domě, ale to se pletou. Já se sestrou a s mámou bydlím v bytě. Ještě mám bratra, který bydlí na koleji.

Táta byl příšerný. Máma ho vykopla. O tomhle tématu moc nemluvíme.

A teď je máma pořád v práci.

Ben se chvíli zastavil, když to zjistil. Ale pak šel dál.

***

Jeho pokoj byl hezký.

Sedělli jsme tam u stolu.

Soustředila jsem se a zapisovala.

Po hodině strávené plným soustředěním.

Se mi začala točit hlava.

Zeptala jsem se Bena: "Můžu aspirin? Začíná se mi točit hlava."

"Jo, donesu ti ho."

Potom když se vrátil ještě řeknu: "Potřebuju si odskočit."

"Klidně, uděláme si pauzu."

Musím to ještě vydržet, tady sedět.

Když jdu z koupelny.

Vidím pár fotek pověšených v rámečkách na zdi.

Jdu a prohlížím si je.

Na většině z nich je Ben a jeho starší brácha.

Byl tak roztomilej, když byl malej.

Na poslední byl, ale Ben s Randym. S prvního dne na střední.

Myslela jsem si, že jsou pěkne trapný a bůhvíco.

Byla jsem příšerná.

Nedivím se, žě mě nesnáší.

Říkám si pro sebe: "Byla jsem příšerná kráva."

Dívám si na hodinky a vidím, že už je sedm.

Právě mi odjel poslední autobus ke mě domů.

To nevadí, půjdu pěšky.

Tma ani nic jinýho mi nevadí.

***

Asi v půl osmý přišla máma.

A zavolala: "Večeře bude v osm!"

V osm jsem šel dolů a za mnou šla Adriana.

V předsíni stála máma s tátou a bráchou.

"Kdo to je?" Zeptala se máma. Jako by se ptala. To je tvoje holka?

"To je Adrina. Máme společnej projekt na bižuli."

A mýmu bráchovi jako normálně vypadlo něco ošklivýho z pusy: "To je ta která všemi manipulovala?"

***

Bylo nepříjemné, jak na mě všichni zírali.

Chtěla jsem jim říct, že už jsem jiná, že chodím k psychologovi.

Psycholog mi hodně pomohl. Mluvila jsem s ním skoro o všem, kromě Bena.

Místo toho jsem řekla: "Už musím jít."

Jeho máma se zeptala: "Kde bydlíš?"

"V paneláku na Bakers street."

"Ale tam teď už nic nejede."

"Půjdu pěšky."

"Ale pěšky to je asi hodinu."

"To nevadí, já to zvládnu."

"Ale.."

"Nevadí mi to."

Řekla jsem a šla pryč. Nechtěla jsem tu být už ani minutu.

***

Když odešla, máma věnovala bráchovi, Daisovi zlostný pohled a mlčky jsem zasedli k večeři.