My Little Jungkook//Namkook

6

Namjoon POV

„Já to chci dělat taky!" zasmál se a podíval se na mě „Jungkookie, na tyhle věci jsi ještě malý." pohladil jsem ho tváři, ale cukl sebou „Já nejsem malý! Já jsem velký! I maminka to říkala!" otočil se na mě zády a nafoukl tváře „Jungkookie, vážně mě poslechni. Bolí to" povzdechl jsem si a sedl si k němu. Neodpovídal, ani jedno slůvko nevypustil „Jungkookie, říkám ti pravdu. Zlou pravdu, která je pořád pravda" pohladil jsem ho po zádech, ale on nic neudělal. „Jungkookie, věř mi nebo chceš, aby tě to bolelo?" podíval se na mě a obejmul. Nečekal jsem to, maximálně jsem čekal, že řekne ne a nebude se mnou mluvit. „Nechci, ale vím že by to Namjoonie nedovolil" „Nedovolil co, Jungkookie?" „Aby to bolelo" odtáhl jsem se a podíval jsem se mu do očí „Jungkookie...teď ne, teď určitě ne" naštval se a zase se otočil. Tohle nemůžu udělat, je mu jenom 17 a mentálně mu je asi 8, ale i tak je hezkej a taky mi z něj stál, ale ten fakt sem nemusím dávat. „Budeš ještě spát, Jungkookie nebo ne?" nic neříkal, asi jsem ho pořádně naštval „Když nic nebudeš říkat, tak půjdeš ke svému strýci" „Ne! Já budu hodný!" otočil se na mě „Děkuji, budeš spát nebo ne?" „Nebudu a mám otázku..." „Jakou, Jungkookie?" „Co bylo to tvrdé, co bylo na mém podbříšku před pár dny?" „To bylo pro dospělé taky..." „Tak proč se to stalo?" „Protože...." nemůžu mu to prostě říct, nemůžu mu říct, že mě takhle přitahuje. „Půjdu udělat jídlo, ano?" „Ne, odpověz mi!" „Jungkookie, prostě mě něco vzrušilo, ano?" přikývl a usmál se „Co je vzrušilo?" „To se dozvíš později, Jungkookie"  obejmul jsem ho a přitáhl ho blíž. „Ublíží mi Namjoonie?" „Neublíží, Jungkookie. Budu ti jen pomáhat"

Jungkookie POV

Usmál jsem se, co nejvíc jsem mohl. Namjoonie mi bude jenom pomáhat a nic víc, ale bude mi pomáhat i ve věcech, které chci udělat? „Namjoonie, budeš mi pomáhat ve všech věcech?" odtáhl jsem se, a Namjoonie se mi podíval do očí. „Jungkookie, budu ti pomáhat ve všem, co nebude bolet" usmál se, má ďolíčky a pohladil mě po tváři, co nejjemněji. Poskočilo mi srdce, zrychlilo se, co to znamená? Jsem nemocný? Můj strýček vždy říkal, že když se mi zrychlí srdce, tak jsem nemocný a mám jít k doktorovi „Namjoonie...musím k doktorovi..." „Pročpak, Jungkookie?" „Moje srdíčko skáče, hodně skáče. Mám strach" zasmál se, zabolelo mě to. Nemá se smát, má mi pomáhat a ne se mi smát. „Jungkookie, víš proč ti skáče?" „Protože jsem nemocný?" „Špatně, může to být ze strachu, nervozity, štěstí nebo lásky" „Nene! Tohle mi strýček neříkal! Říkal mi, že to je protože jsem nemocný" Namjoonie si povzdechl, obejmul mě a pohladil po hlavě. Bylo to strašně příjemné, chtěl bych být kočka, abych mohl vrnět. Začal jsem vrnět, spíš jsem se o to snažil, docela mi to šlo. I když Namjoonie přestal, tak jsem vrněl, stačilo mi jen jeho objetí „Jungkookie, ty vrníš?" přestala jsem vrnět a podíval se do jeho hrudi „Je to problém?" „Není, samozřejmě ně. Jen jsem tohle nikdy nezažil, neměl jsem čas" přikývl jsem. Ale co pan bolístka? On se nikdy neobjímal s Namjoonie, přece se museli objímat! Dělají věci, co dospělí dělají a objímání je jedna z dospělých věcí, ne?

______________________________________

Dobrý den, vadilo by vám, kdybych vydala readerxbts "knížku"?