Jedna Věta

17. je to konec nebo ještě ne

Vzala jsem si věci a šla ze školy na takzvané místo setkání. Měla jsem dobrou náladu a těšila jsem se na Janka. Najednou mě ale někdo chytil za zápěstí. Otočila jsem se a bohužel to Janek nebyl. Co chceš? Byl to Štěpán. Doufám že neví o Jankovi. Tebe. Chce se mi z něj zvracet takže těžko. Ne! A pusť mě. Snažila jsem se mu vytrhnout, ale nešlo to. Nepustím. Až řekneš že se rozejdeš s tím blbem a budeš se mnou. Nesmí nic udělat Jankovi. Proč? Jeho miluju a tebe ne. Stisk mou ruku ještě pevněji. Tak moc jsem si přála aby mě Janek zachránil. Jestli to neuděláš bude to bolet víc. Nemůžu ztratit lásku svýho života podruhý. Prostě mě pusť a jdi do prdele. Zařvala jsem. On z kapsy vytáhl nůž a pustil mou ruku. Než jsem stačila cokoliv udělat chytl mě za krk a přitlačil mě ke stromu. Chtělo se mi řvát ale nemohla jsem, chtělo se mi brečet ale musela jsem to vydržet. Jak chceš teda. Bála jsem se a moc. Vzal ten nůž přejel mi po tváři. Ssss. Sykla jsem bolestí. Byla to šílená bolest. A teď? Svůj názor nikdy nezmněním. Ne! Tak moc jsem si přála aby se ti objevil Janek a zachránil mě. Ale on nikde. Co když mu Štěpán něco udělal co když mu řekl ať mě nechá na pokoji. Ne! To ne! Začínalo se mi dělat černo před očima a už jsem přestávala vnímat okolní svět. Že by to byl konec tohodle. Teď když jsem zase našla smysl žít a lásku to bude konec. Proč teď a tady? Je to úleva nebo bolest? Nerozeznám to. Chci mu ještě říct jak moc ho miluju. Chci tolika lidem říct poslední slovo. Chci tě naposled vidět. Přijď aspoň na vteřinu. Prosím. Chci říct aspoň sbohem.