Volaní temnoty

22. Vina

Rose se naposledy ohlédla do místnosti, než za sebou zavřela dveře. Rey ale ani teď nijak nereagovala. Pořád seděla na zemi opřená o zeď, kolena přitažená k bradě a doslova ponořená do svým myšlenek. Rose si jen povzdechla a nechala jí v její samotě.

Bylo to už pár hodin, co požár uhasily a Ben opustil základnu. Odbojem se nesl znovu ruch a panika. To, že za požár mohl Ben už věděl celý Odboj, a tak nebylo překvapení, že se provalila i jeho druhá identita "Kylo Ren". Vlastně se nedivila, že to velení otevřeně rozhlásilo. Na chodbách se to teď vířilo rozhovory, zděšeními výkřiky i šeptáním. 

Ale ona mířila dál dolů na poradu. Už z dálky slyšela ruch debat a jakmile vstoupila do místnosti, okamžitě jí vyhledal jeden konkrétní pár očí, který měl jen jedinou otázku "Rey?". Ale Rose jen zavrtěla hlavou, že nepřijde.

Finn jen pokynul, že rozumí. Vlastně možná bylo lepší, že tu není vzhledem k tomu jaká debata se po chvíli rozjela.

"Je, to její vina! Slíbila, že na něj dohlédne!"

"Ano, může za to Rey!"

"Kde, vůbec je!"

"Kde, je Rey!"

Křičeli lidi jeden přes druhého. Situace byla velice vážná a Finn neměl absolutní tušení, co se bude teď dít. Neustále zrakem zkoumal skupinku hlavních komandérů, kde byl i Poe. Dohadovali se, a tak nahlas že najednou všechny další hlasy utichly.

"Říkal jsem to hned, ale nikdo mě neposlouchal! Měl sedět ve vězení hned jakmile se probudil!" Prskal Poe a starší blondýnku, která před několika týdny dala Rey ohledně Bena zelenou.

"Bylo to v jeho nejlepší zájmu! A pokud vím, tak jste se s ním pouštěl do konfliktů i přes můj výslovný zákaz a rozkaz jakkoliv zasahovat do Reyina úsilí!" Hájila se komandérka. Sama měla důvod to tehdy Rey schválit. A to kvůli její loajalitě k Leie. Chtěla tak uctít její památku. Věděla, že pokud by Leia žila nikdy by nedovolila, aby jejího syna uvěznili. A proto ještě tehdy hned po skončení schůze vyhledala Damerona. Tušila, že je výhradně proti. Ale on její rozkaz plně ignoroval. 

Poe na to už nic neřekl. Všechno, co chtěl už řekl. Komandérka si povzdechla a otočila se ke všem přítomným.

"Bohužel, stalo se. Ačkoliv byla naše snaha jakkoliv sebeušlechtilejší. Pokud vím ze všech zdrojů, chyba není na Rey, ale na tom že se Benu Solovi vrátily vzpomínky, což bylo vzhledem k jeho zranění nepředpokládané. Nic méně, ... nikdo nebyl zabit a jelikož je Konečný řád pořád mimo dosah našich radarů, není možnost že by vyzradil naši polohu. Přesto, ... ale nařizuji načít s přesunem na jinou základnu, ..."

Zbytek už Finn moc nevnímal. Když konečně skončili vydal se na jejich patro a ve společence čekal na Rose. Ta dorazila vzápětí. S povzdechem si sedla vedle něho na židli.

"Jak je na tom?" Zeptal se po chvíli.

"Moc dobře ne. Ani nevím zda vnímala, že tam jsem a mluvím na ní." Muselo to pro ni být těžké. Rose si ani ve snu nedokázala představit, co teď Rey asi musí prožívat. Moc dobře jí došlo jak moc se s Benem tuhle noc sblížila. I když jí to trošku zaskočilo, ale to nebyla její věc a už rozhodně neměla jakékoliv právo ji odsuzovat, což by stejně nikdy neudělala.

"Byli jsem pěkní hlupáci co? Vždyť měl sakra pravdu!" Pronesl Finn po chvilce ticha, ale Rose s jeho výroky rozhodně nesouhlasila.

"To jsi nemyslím. Sice jsem nebyla zrovna nadšená, když zde byl a to že po nás Rey chtěla pomoc ještě méně. Ale myslím si, že za tu dobu s ním udělala pokrok." Finn na to chtěl odpovědět, ale absolutně netušil co. Pak si ale vzpomněl na to, co mu Kylo říkal u toho hangáru.

"Rose, když jsem ho sledoval, ... Řekl, že nejsme rodina, protože máme mezi sebou tajemství." Ona ho ale chytla za ruku.

"Ani rodině přece neříkáš všechno."

"To chápu. Rozhodně nepočítám, že se Rey bude svěřovat třeba s holčičími věcmi, ... ale říkal, že před námi tají dost důležité věci a i obráceně." Rose nad tím chvíli přemýšlela.

"To přece nemusí nic znamenat. Třeba tě chtěl jenom rozhodit." Snažila se ho uklidnit. Moc dobře nechápala, co by před nimi mohla Rey tak zásadního tajit. To jak moc se její vztah s Benem stal intimní byla věc, do které nikomu nic nebylo, a tak bylo logické, že o tom nemluvila.

"Nevím, v tom jeho pohledu bylo něco zvláštního. Myslím, že mluvil pravdu. A v jistých ohledech i pravdu měl. Taky před Rey něco tajím. Vlastně před vámi všemi. A on to poznal Rose, i když se tomu vlastně moc nedivím." Ale zarazilo ho, jak to že si toho nevšimla Rey.

"Jistě máš důvod, proč o tom s námi nemluvíš." Ale stejně jí to vrtalo hlavou.

"Máš pravdu. Asi nemá cenu se tím zaobírat. Jasně se teď všechno ukázalo. Chvilku jsem myslel, že když to je mezi nimi teď, ... takové, že třeba, ... ale asi ani tohle ho nezmění. Stejně mi to přišlo zvláštní. Věděl jsem, že ho má ráda, ale tohle ..." Rose se jenom pousmála a když vstala plácla ho do zad.

"Mě ani ne. Možná jsi si toho nevšiml, ale jsou si hodně podobní. Oba uzavření do sebe. Nezvyklí na to se s někým dělit o své pocity, emoce a i jiné věci. Nedivím se že je to teď, když oba měli čistý štít k sobě táhlo." Finn se na ní chvíli mračil. Její slova mu šrotovala v hlavě.

"Rose, ... ty víš něco víc?" Ona se jenom posmála a šla ke dveřím, než ale odešla otočila se k němu čelem.

"Nevím nic víc, než ty." Dodala s lehkým úsměvem a odešla. Finn nad tím jen kroutil hlavou. Nikdy se v ženách moc nevyznal a tyhle prapodivné odpovědi, které na jednu stanu neřekly nic a na tu druhu znamenaly něco skrytého asi nikdy ani nepochopí. Zatracené ženské. Ale to co ho trápilo byla jiná věc. A to, ... ty je slova.

Nevím, čeho se děsím víc. Jestli toho, co všechno se mezi nimi děje nebo dělo, a nebo toho, že nám Rey opravdu neříká zásadní a důležité věci. A ještě víc, že on je ví. Proč to řekla jemu a nám ne? My jsem její rodina! My se přece podržíme! Co tají tak důležitého, že nám to nedokáže říct a jemu ano?

Pak si ale vybavil její slova tehdy na Falconu.

"Každý mi pořád říká, že mě zná. Bojím se, že mě nezná nikdo, ..."

"Ach Rey, ..." Povzdechl si nahlas. "... Proč mám takový pocit, že on tě z nás zná nejlépe."

Znovu si povzdechl a pak také vyšel ze společenky. Nejlépe tyhle divné myšlenky zažene prací, a tak se rozešel do velení s úmyslem začít pomáhat se vším co bude teď potřeba.