HIMITSU NO AI | REMAKE

Odhalení

Jakmile jsem vyběhla ven, bratr mě pevně objal. Zatočil se mnou ve vzduchu a poté mě položil zpět na zem. Zasmála jsem se a podívala se vedle něj, kde stál Kise.
,,Gratuluji, Meicchi,'' zvedl ruku a já založila ruce na prsou. Yuuta cukal pohledem od jednoho k druhému a já nekonec s úsměvem vydechla.
,,Díky, Kise-kun,'' přistoupila jsem k němu a věnovala mu krátké objetí.
,,Máš nějaké plány? Já jen, že jdu s pár lidma ze třídy do kina,'' otočil se na mě Yuuta a já pokrčila rameny.
,,Ráda bych šla, ale už mám něco domluvené s týmem,'' odmítla jsem slušně a bratr se zasmál.
,,Dobře...Udělám doma vývar, až přijdeš s kocovinou,'' mrknul a já si odfrkla. Neměla jsem v plánu se opít moc. Nakonec jsme se rozdělili a já se běžela domů osprchovat.  Zrovna, když jsem si sušila hlavu, začal mi zvonit telefon. Přiložila jsem si jej k uchu a na druhé straně se ozval Keiin hlas.
,,Mei, kde a  v kolik, že mám být?'' vyhrkla vyplašeně.  Začala jsem se smát a tiše si odkašlala.
,,Já si pro tebe dojdu... Nestresuj se tolik, stejně už zůstáváš v Tokiu, ne?'' zeptala jsem se a sedla si na kraj postele.
,,Jo, zůstávám. Začíná volno a bylo by zbytečné, kdybych se vracela zpátky na intr. Všechno jsem si zabalila rovnou,'' objasnila mi a já se uchechtla.
,,Dobře. Já vyrazím tak za hodinku. Mužeš mi jít klidně naproti,'' řekla jsem a ona souhlasila. Položila mi hovor a já si konečně vyfénovala vlasy. Oblékla jsem se a zabalila si pár věcí. Když jsem seběhla schody, narazila jsem na pana Ryōtu. Zastavila jsem se a slušně jej pozdravila. On se neobtěžoval odpovědět, tak jsem nad tím jen mávla rukou a vyrazila ven. Obloha byla potažená šedými mraky, což značilo blížící se déšť. Přidala jsem raději do kroku, aby mě to nezastihlo. V dálce jsem zahlédla Keiko, jak se ke mně blíží a mává na mě. Popoběhly jsme k sobě a ona se nadšením úplně třásla.
,,Konečně nějaká akce. Asi bych se zbláznila, kdybych musela zůstat doma s bratrem,'' zamumlala a já souhlasně pokývala.
,,Naštěstí nemusíš,'' dala jsem ruce v bok a ona se zasmála. Nakonec jsme obě vyrazily ke Kagamimu, kde jsme se měli všichni sejít. Zavonila jsem a neotevřel Kagami, jak jsem čekala. Otevřel Kapitán týmu Seirin - Hyūga Jumpei. Pozdravili jsme se a já mu představila Keiko, která byla značně nervózní . Kluci ji však přijali a ona se celkem rychle otrkala, když se s ní dal Izuki do řeči. Shodila jsem ze sebe batoh a nechala ho pod věšákem. Kagami ke mně přišel a s úsměvem mě přivítal.
,,Dneska to bylo skvělý...Myslím zápas,'' zazubil se a já mu dala ruce kolem pasu. Zvedla jsem k  němu hlavu a on mě ukazováčkem pohladil po tváři.
,,Jsme o krok blíž k Winter Cupu, jsem opravdu šťastná,'' řekla jsem a Kagami souhlasně pokýval. Z kuchyně se ozval smích a tak jsme se rozhodli, že se vrátíme zpátky. Všichni už měli v ruce nějaké pití, tak jsem si také pro něco šla. Nalila jsem si kokosový likér s ananasovým džusem. Když jsem se obrátila, Kagami si povídal s Keiko a podával jí drink. Usmála jsem se a byla ráda, že se kamarádka baví.
,,Mei, počkej,'' zastavil mě Izukiho hlas, když jsem chtěla jít na balkón. S úsměvem jsem k němu obrátila pozornost a zeptala se, jestli nejde se mnou. Když souhlasil ,chytla jsem kličku na dveřích a vešla na balkón. Opřela jsem se o zábradlí a Izuki hned vedle mě.
,,Na dnešní výhru,'' usmál se a pozvedl skleničku, ve které měl rum s kolou. Zazubila jsem se od ucha k uchu a přiťukla si s ním. Když jsme se oba napili, začal mluvit.
,,Nebýt Vás, kdo ví, kde bychom teď se Seirinem byli...'' řekl tiše a já naklonila hlavu.
,,Asi tě nechápu, senpai...'' zamumlala jsem a on si hlasitě povzdechl.
,,Minulý rok byl katastrofa... Nevyhráli jsme jediný zápas, i když jsme trénovali... A najednou se zjeví Kagami, Kuroko a ty...Všechno se otočilo,'' objasnil a já se zakoukala před sebe, abych měla chvíli na přemýšlení.
,,Tým netvoří tři hráči, Izuki... Je to o všech členech a jejich kooperaci. A Vy všichni basketem žijete...A jste úžasní. Nemůžete být přeci špatní v něčem, co Vás tolik baví, ne?'' usmála jsem se a Izuki lehce zčervenal. Jen mi tiše poděkoval a začali jsme pomalu pít, když jsme se vrátili dovnitř. Možná to bylo tím, jak jsem se snažila s Koganeiem tancovat, ale alkohol se mi do krve dostal moc rychle a já se začala motat. Když jsem se otočila ke stolu, stále tam byl Kagami s Keiko.
,,Kei! Pojď tancovááát,'' křikla jsem a šla směrem k nim, když jsem zakopla o vlastní nohu a letěla k zemi. Kagami mě stihnul chytit a poté si sednu na židli, přičemž si mě posadil na klín. Objala jsem ho kolem krku a udělala si na jeho klíně pohodlí. Keiko zvědavě nadzvedla obočí a Kagami jí pohled vrátil.
,,Ona se ti nezmínila?'' zeptal se nechápavě a Keiko vytřeštila oči.
,,Počkej... Jako o čem ses mi měla zmínit?'' zamračila se a já začala mumlat.
,,Nu...Spíme spolu a...To. Ono se to prostě nějak stalo,'' koukla jsem do strany a Keiko začala kašlat poté co vdechla pití, které zrovna pila.
,,Spíte? Mei, měla si jiné plány...'' řekla vyplašeně a já pokrčila rameny. Nemůžu přeci čekat x let na to, zda se Atsushi ropzhodne do mě zamilovat. Dost možná se taková věc nepřihodí, tudíž se Keiko nemá proč zlobit.
,,Uvědomuješ si, žes jí odpanil?'' koukla naštvaně na Kagamiho a ten přikývnul.
,,Samozřejmě, že to vím. Hned po našem prvním sexu mi to řekla,'' objasnil a já viděla, jak se o Keiko pokouší infarkt. Pomalu jsem slezla z Kagamiho a ten se zvedl, aby mohl za klukama. Nalila jsem sobě a Kei skleničku, sedla si k ní a pousmála se.
,,Proč si mi to neřekla?'' hlesla a já si hlasitě povzdechla.
,,Protože mi to nepřišlo důležité, Kei. Ani pro mě, ani pro něj, to nic neznamená. Neumřu jako stará panna,'' dodala jsem a lokla si ze sklenice.
,,A co Murasakibara? Měla si úplně jiné plány...'' řekla tiše a já naklonila nechápavě hlavu.
,,Ty jsi až po uši zamilovaná do Daikiho a spala si s Haizakim. Budeš mi tady teď něco vyčítat?'' zamračila jsem se na ni a Kei se podívala do strany.
,,Tak zaprvé, nejsem po uši zamilovaná do Aomineho... A zadruhé, Haizakiho mám i vcelku ráda, takže mě nech,'' nafoukla tváře a já se začala smát. Nakonec jsme změnily téma a chtěly pomalu domů. Trochu se to zvrtlo a začaly jsme do sebe klopit skleničky chlastu, jako praštěné.
Poslední, co si pamatuji je to, že jsem se obouvala...
Když jsem se další den probudila, strašně mě bolela hlava. Zachumlala jsem se do deky a otočila se na druhou stranu. Slyšela jsem ale to, jak tu dýchá někdo další. Že by Kagami? Pomalu jsem otevřela oči a moje srdce se zničehonic splašilo. Jeho spící tvář, přes kterou mu padaly vlasy, byla tak klidná. Měl deku jen k hrudi a neměl na sobě tričko. Jak jsem se sakra dostala k Atsushimu domů?...