Milionová vzpomínka

Jedno plácnutí nestačí

V posledních dnech jsem se zbytku labelu spíš vyhýbala. Nevím, proč ale z nějakého důvodu mi přišlo, že je jim trošku lezu na nervy. Možná to je pouze moje paranoidní představa, protože oni se mnou normálně komunikují a usmívají se na mě.

"Musíme navštívit Velkýho Kubu ještě" říká mi Nik, když jdeme po schodech dolů. Držím nějakou bendu s něčím, co nevím co přesně je. Ale když mi to Tom strčil do rukou, nic jsem nenamítala. Zoot se na mě od ráda podivně culí a já vůbec nechápu z jakého důvodu tomu tak je.

"Fajn, je mi to vlastně jedno" pokrčím s širokým úsměvem rameny a krabici strčím do kufru modré dodávky.

"Ty si hulila?" ptá se mě Nik. Místo abych řekla Ne se jenom zasměju. Taky úplně nechápu, co se se mnou děje. Přijde mi, jakobych se vznášela. Dokázala bych oběhnout celé Pardubice. Dvakrát. A stejně by mi to nestačilo.

"Toto bude horšie ako tráva" slyším za sebou hlas Kamila, který akorát přichází s Katerinou. Všichni se mezi sebou obejmou a tak se přidám taky, protože proč ne. Nakonec skončím u Toma, který mě políbí a to mi přilije další dávku štěstí do mého pohárku radosti.

"Radši nastupujeme bando" říká, když se ode mě odtáhne a jde se posadit, na místo spolujezdce. Já se nacpu mezi Nika a Daniela. Nasadíme si sluchátka, protože upřímně, hudební styl kluků se mi moc nelíbí. Miluju jejich hudbu, ale to, co občas poslouchají oni je příšerný.

U Velkýho Jakuba:
Bylo mi blbý tam tak stát v obýváku a koukat, jak pijí kávu, takže jsem se posadila na podlahu k tlustýmu šedýmu kocourovi a začala ho mazlit. On se sice ještě teď tváří, že by mi nejradši vyškrábal oči, ale já zvířata miluju.  Úplně všechny a to je můj největší problém.

"Seš takovej ředitel zeměkoule viď" povídám mu s úsměvem. Nepřijde mi divný si podívat se zvířaty. Sice mi neodpovídají, ale rozumí. Doufám.

"Vážně si povídáš s kocourem?" ptá se pobaveně Nik, který jako jediný se Zootem jsou se mnou v obýváku.

"Jo já miluju zvířata" uculím se.

"Zvlášť zvíře jménem Tokáč viď" zasměje se Zoot. Já k němu zvednu hlavu, protože nechápu, co tím myslí.

"Jsem šel kolem půlnoci na záchod kolem vaší ložnice a teda páni. Hezky do tebe bušil" po tomhle zrudnu. Ani jsem si neuvědomila, že by nás mohl někdo slyšet. Nik vedle něj se hrdelně zasměje, až skoro vylije svoje pití.

"Ne, nic neříkej" napomenu ho, když vidím, že se nadechuje. Konečně chápu, proč se celé ráno tak usmíval. Čekal na dobu, kdy mi mohl říct, že nás slyšel.

"Tak co jedeme ne?" přijde za námi Tom. "Co je?" ptá se, když vidí mě  celou rudou, smíchy brečícího Nika a nevinně culícího Zoota. Mám chuť mu dát pěstí a potom ho ještě uškrtit tím zlatým řetízkem, co má okolo krku. Seberu kocoura ze země a zamířím si to k Tomovi. On se na mě usměje, dá mi pusu na čelo a Siona v mých rukou si pohladí.

"Jedem bando" zahlásá Jakub, který se objevil, nevím kdy a tak jsem nucená zvíře položit na sedačku.

Mám nutkání Zoota plácnout po jeho plešaté šišce a proto, když jde přede mnou, to udělám. Ozve se hlasité plesknutí a mě se ten zvuk zalíbí tak moc, že to udělám znovu.

"Můžeš si plácat něco jinyho?" otočí se na mě výhružně. A já ho s pouhým 'Ne' plácnu znovu, čímž si vysloužím jeho naštvaný pohled.

"Nechceš ji něco říct?" vyjede po Tomovi, který si sedá na místo řidiče.

"Víš, že ani ne?" odvětí mezitím, co si něco šteluje v autě. Ani se na něj nepodívá takže pochybuju, že ví, co Zootovi provádím. Zoot ztrápeně vzdychne a já se vítězně usměju. Tímhle jsem totiž dostala jakési povolení k šikaně mého plešatého kamaráda.

"Proč nemáš kamarády Konev?" ptá se Ruf. Hrajeme hru, jejíž hlavní pointou je, zjistit nejdivnější věci o ostatních.

"Lebo som autista" řekne slovák vedle mě.

"Naj miesto, kde si mala sex?" otočí se na mě a já se uculím.

"Na stole u nás v kanceláři" přiznám. Tenhle byl fakt skvělý, i když každý s ním je dokonalý.

"Děláte si prdel že jo" ozývá se Nik tikající pohledem mezi mnou a Tomem, který stále řídí.

"Ne" vrtím pobaveně hlavou. "Nejdivnější místo, kde si měl sex" pokračuju. Nik se na chvíli zamyslí.

"Asi v lese. To bylo fakt na hovno. Poněvadž mi byla zima a ona mě kousla do péra " vypráví. Já se znechuceně otřepu.

"Kdys měl naposledy sex" ptá se Nik Rufa. Tyhle otázky ohledně sexu dojdou ještě jedno kolo.

"Tvoja naj pesnička?" ptá se mě Konev, čímž úchylný otázky skončí.

"Pff to je přece jasný" vrtím hlavou. "Baby shark dance" řeknu jakoby nic. Nik vedle mě vyprskne smíchy a Konev se na mě zmateně podívá.

"Pustíme si ji" rozhodne Ruf a než stihne kdokoliv něco namítnout, dodávkou se rozezní melodie dětské písničky. A já si vzpomenu, jak jsme ji poslouchaly s Marťou minulé léto na brigádě.

"Baby shark dodododo baby shark" zpívá si má nejlepší kamarádka, když se snažíme tlačit kolečka do malého kopečku. "Let's go hunt dodododo let's go hunt dodododo" přidávám se k ní. Je nám úplně jedno, že nás slyší naši dva šéfové.
Tolik mi chybí.

Nakonec tu písničku posloucháme pořád dokola do té doby, než zastavujeme na čerpací stanici. Myslím, že nám dvouhodinová verze vymyla totálně mozky. Nadšeně vyskakuju z auta, abych si mohla protáhnout nohy a rozhlednu se. Auto, kde jede Kamil s Katarinou a zbytkem zastaví vedle nás a na ně nadšeně zamávám.

"Daddy shark dodododo daddy shark" brouká si Nik pokuřující cigaretu. Říkala jsem, že nám to vymylo mozky.