Ztracená//POZASTAVENO

kapitola 6.

,,Počkej, počkej, uklidni se," požádala jsem ji, protože jinak bychom se nikam nedostaly. ,,Jednu otázku po druhé. Takže co tě zajímá nejvíc?" ,,Nejvíc? Bože Aim, zajímá mě všechno. Řekni mi jak jste se poznali, úplně všechno," žadonila a opět se to neobešlo bez nadšeného pištění.  Ale i přes všechny výkyvy mé drahé kamarádky jsem znovu převyprávěla celý dnešní den, tentokrát jsem se hodně zaměřila na Chrise.

,,Kolik mu je? Jak je vysoký? Blonďák? Nebo brunet? A co oči? Je hezký, určitě, to vím a ani jsem ho neviděla. Hodíte se k sobě," vychrlila během pár vteřin. ,,Kolik mu je nevím, k tomu jsme se nedostali," chtěla jsem zodpovědět další dotaz, ale Kate mi vyčetla, jak je možné, že neznám jeho věk. ,,To pak zjistíme z facebooku. Nebo se ho příště, až půjdeme ven zeptám," pokrčila jsem rameny. Díky kameře, kterou jsme měly obě zapnuté, jsem viděla, jak se Kate rozšířily zorničky.

,,Vy už máte domluvené další rande?!" výskla potěšeně, čímž mě málem připravila o sluch. ,,Ne, nemáme. Dala jsem mu číslo a říkal, že se ozve. Zatím nic," řekla jsem v naprostém klidu. Kdyby napsal udělal by mi radost, ale nebyla jsem typ holky, co celý den zírá na mobil a čeká na jedinou zprávu. Naneštěstí, nebo možná díky bohu, kdo ví, jestli je to prospěšné, Kate ten typ byla.

Dramaticky zalapala po dechu a spustila uklidňovací teorii o tom, že určitě jel na ryby a utopil mobil. Bylo hezké, jak se mě snažila uklidnit, i když uklidnit by potřebovala spíš ona. Měla bych jí někdy dát lekci s názvem ,,Jak mít věci na háku aka "Chill s Aimee". Můj ujetý mozek rozjel představu mě v roli lhostejné učitelky a Kate, jakožto nadšené studentky školy pro přecitlivělé a citově nestabilní jedince. Tiše jsem se tomu zasmála, což všímavé Kate samozřejmě neuniklo.

,,Zase si představuješ bizarní situace?" přerušila monolog, který jsem upřímně pouštěla jedním uchem dovnitř druhým ven. Jen jsem přikývla a snažila se držet přítomnosti, daleko od všech lavic a u učebnic s názvy jako ,,Přestaňte to tolik prožívat" nebo ,,Deset rychlých kroků pro zdravý nezájem".

,,Co je to tentokrát?" zeptala se pobaveně. Pokaždé, když se jí svěřím s tím, na co jsem myslela řekne, že nic šílenějšího už mě napadnout nemůže. Ale to se mýlí, protože můj mozek je v šílenostech odborník.

,,Učila jsem tě, jak tolik neprožívat určité situace," po tomto zjištění na mě Kate vykulila oči a vyprskla smíchy. ,,Tak tohle už nic nepřekoná," dostala ze sebe, když se trochu uklidnila. ,,No, každopádně zpět k tématu," vrátila se ke Chrisovi. ,,Takže ti pořád nenapsal?" ujistila se, jestli to správně chápe. Jemně jsem přikývla. ,,A teď to nejdůležitější. Líbí se ti?" 

Povzdechla jsem si, protože tohle jí vysvětlit bude náročné. ,,Je hezký, to ano, ale není to kluk, se kterým bych chtěla chodit. Je spíš jako můj dobrý kamarád nebo brácha. Bylo mi s ním fakt dobře, měla jsem pocit, že se známe roky. Ale na vztah to nevidím," zakončila jsem, trochu vykolejená tím, že mě moje ukecaná kamarádka ani jednou nepřerušila. ,,Chápu," pronesla zamyšleně. Tak teď už jsem vážně myslela, že se mi to zdá. Ke Kate mi tahle reakce vůbec neseděla, ale nestěžovala jsem si.  Možná trochu dospěla. 

Dál jsme asi půl hodiny probíraly jaký outfit by si měla Kate vzít, až půjde ven s jedním klukem, jestli by se měla malovat a tak. Klasické holčičí problémy. ,,Jsi si jistá?" zeptala se Kate a kriticky si prohlížela vybrané oblečení. ,,Naprosto," ujistila jsem ji popravdě. ,,Vybraly jsme to dobře," dodala jsem, když Kate stále vypadala nerozhodně. ,,Opravdu?" pohledem skenovala každý milimetr jejího oblečení a netvářila se moc přesvědčeně. 

,,Bože Katharino," zabědovala jsem. ,,Neříkej mi Katharino," zamumlala uraženě.  ,,Vážně ti to sluší, tak už to neřeš," ukončila jsem tuto debatu. ,,Chvilkové ticho jsem přerušila zívnutím se slovy, že už půjdu spát a že zase někdy zavoláme. Popřály jsme si dobrou noc a já klepnutím na červené kolečko ukončila hovor. 

Unaveně jsem sebou praštila do polštářů a s myšlenkami na celý dnešní den spokojeně usnula.