9. Psaní a osobní život. U mnoha autorů je to střežené tajemství. Ví to lidi okolo tebe, podporují tě? Nebo jsi právě tou, která si tuto zálibu vezme do hrobu?
Mé okolí ví o mém koníčku, ale neví, že se věnuji bxb příběhům. Je mi celkem jedno, co by na to řekli, ale společnost je neskutečně ovlivňována. Posledně, co jsem slyšela tátův názor na gaye, jsem jen tiše přihlížela a nevěřícně na něj zírala. Ale nemůžu mu to vyvrátit, je to jeho názor.
Často píši básničky, které tátovi přečtu, protože je „básnické střevo již od pravěku" – a jen zírá a kýve. Netuším, jestli nepochopením nebo nevěřícností, přece jen, básně pro dívky, které naháněl, se liší od filosofické poezie. Táta neumí moc hluboko „myšlenkovat".
Moji kamarádi o mém psaní ví, ale neřeší to, protože moc nečtou. Mně to nevadí, nikomu svou tvorbu nevnucuji.
Naposledy moje nevlastní sestra četla mé práce – ale ne ty s bxb tématikou. Ne že bych se za ně styděla, ale považuji to za něco osobního, něco... silného, co nemusí každý člověk pochopit. Je to jen mezi mnou a světem, kterému pomaloučku otevírám dveře.
Sestra píše básně a ráda si přečte nějaké knihy, takže když má čas a chuť, posílám ji četbu z mé dílny, ale spíš se jedná o jednohubky, které slouží jako oddechové čtení.
Zároveň mě neskutečně baví sledovat okolní svět – tolik dramatických událostí a rozhovorů! Skvělý materiál ke psaní.
10. Co ty a domácí mazlíčci? Inspirují tě k tvorbě? Máš na profilu příběhy, kde se vyskytuje určitá personifikace. I když mám svého psa ráda, rozhodně bych si ho nevybrala jako určitý námět pro příběh, protože, řekněme si to narovinu, nemá zrovna vlastnosti, které bych ráda předala do lidské DNA.
Mám doma dvě kočky a další dvě toulavé od sousedů, které považuji téměř za své. Neřekla bych, že bych přímo uváděla své čtyřnohé kamarády do své tvorby, ovšem poslední dobou jsem si začala uvědomovat, že má díla se odráží od reality.
V mém díle Loviště stříbra a popela se vyskytuje postava, která pracuje v útulku a má ve svém srdci zachovanou nemocnou kočičku Mianku. V téhle režii jsem ji poprášila zlatem, ač jsem si to ani pořádně neuvědomila. Pro samotnou postavu je to kočka, která Yaxe donutila si vytetovat iniciál jejího jména na prst.
Napadlo mě, že má láska ke kočkám (a nejen k nim) se dostala až k literární tvorbě. Odjakživa jsem milovala psy, ale neuměla jsem se o ně nějak starat a táta z toho byl na prášky. Ale kočky? Pohladíš je, pohraješ se s nimi, dáš jim jíst, zavrtí ocáskem a zmizí na střeše pořádat toulky s dalšími predátory v ulici. Nic jiného nepotřebují; vědí totiž, že tady pro ně jsme a to je krásné.
K persofinikaci. Mám zálibu v astrologii. Žena, která pořádá přednášky a je mi blízká, mi otevřela oči ohledně tohoto tématu, protože jsem byla vždy člověk, který „moc přemýšlel". Nedávno jsem se jí zeptala na pár otázek, z nichž vyčetla odpovědi pomocí kvantového pole – odpověď zněla: „Nebudeš psát o tom, co píšeš nyní. Vydáš knihu s tématem spiritualita. Budeš se loudat v totemismu, astrologii a pomůžeš tím mnoha lidem otevřít oči."
Myslím, že právě toulky v astrologických vodách mi umožnily se dívat na svět (mám na mysli i ten literární) zhola jinak. Jak tak přemítám, všechny postavy mají své vnitřní zvíře. Policista je vlkem, chovatel v útulku liška, Levá ruka krále zlatou rybou, král žralokem. Z mého pohledu jsou zvířata energetickou součástí světového a vesmírného systému a každý z nás má v sobě zvíře. Čili tak i mé postavy.
ČTEŠ
Autoři donaha
Random"Dělání rozhovorů není jen o pokládání otázek. Je to i o tom, jak umíme daného člověka přečíst a žít jeho životem." Pavlína Bartáková Vždycky vás zajímalo, co se odehrává v mozku vašeho oblíbeného autora? Teď tedy máte jedinečnou příležitost to zji...
