9. Psaní a osobní život. U mnoha autorů je to střežené tajemství. Ví to lidi okolo tebe, podporují tě? Nebo jsi právě tou, která si tuto zálibu vezme do hrobu?
Mé okolí ví o mém koníčku, ale neví, že se věnuji bxb příběhům. Je mi celkem jedno, co by na to řekli, ale společnost je neskutečně ovlivňována. Posledně, co jsem slyšela tátův názor na gaye, jsem jen tiše přihlížela a nevěřícně na něj zírala. Ale nemůžu mu to vyvrátit, je to jeho názor.
Často píši básničky, které tátovi přečtu, protože je „básnické střevo již od pravěku" – a jen zírá a kýve. Netuším, jestli nepochopením nebo nevěřícností, přece jen, básně pro dívky, které naháněl, se liší od filosofické poezie. Táta neumí moc hluboko „myšlenkovat".
Moji kamarádi o mém psaní ví, ale neřeší to, protože moc nečtou. Mně to nevadí, nikomu svou tvorbu nevnucuji.
Naposledy moje nevlastní sestra četla mé práce – ale ne ty s bxb tématikou. Ne že bych se za ně styděla, ale považuji to za něco osobního, něco... silného, co nemusí každý člověk pochopit. Je to jen mezi mnou a světem, kterému pomaloučku otevírám dveře.
Sestra píše básně a ráda si přečte nějaké knihy, takže když má čas a chuť, posílám ji četbu z mé dílny, ale spíš se jedná o jednohubky, které slouží jako oddechové čtení.
Zároveň mě neskutečně baví sledovat okolní svět – tolik dramatických událostí a rozhovorů! Skvělý materiál ke psaní.
10. Co ty a domácí mazlíčci? Inspirují tě k tvorbě? Máš na profilu příběhy, kde se vyskytuje určitá personifikace. I když mám svého psa ráda, rozhodně bych si ho nevybrala jako určitý námět pro příběh, protože, řekněme si to narovinu, nemá zrovna vlastnosti, které bych ráda předala do lidské DNA.
Mám doma dvě kočky a další dvě toulavé od sousedů, které považuji téměř za své. Neřekla bych, že bych přímo uváděla své čtyřnohé kamarády do své tvorby, ovšem poslední dobou jsem si začala uvědomovat, že má díla se odráží od reality.
V mém díle Loviště stříbra a popela se vyskytuje postava, která pracuje v útulku a má ve svém srdci zachovanou nemocnou kočičku Mianku. V téhle režii jsem ji poprášila zlatem, ač jsem si to ani pořádně neuvědomila. Pro samotnou postavu je to kočka, která Yaxe donutila si vytetovat iniciál jejího jména na prst.
Napadlo mě, že má láska ke kočkám (a nejen k nim) se dostala až k literární tvorbě. Odjakživa jsem milovala psy, ale neuměla jsem se o ně nějak starat a táta z toho byl na prášky. Ale kočky? Pohladíš je, pohraješ se s nimi, dáš jim jíst, zavrtí ocáskem a zmizí na střeše pořádat toulky s dalšími predátory v ulici. Nic jiného nepotřebují; vědí totiž, že tady pro ně jsme a to je krásné.
K persofinikaci. Mám zálibu v astrologii. Žena, která pořádá přednášky a je mi blízká, mi otevřela oči ohledně tohoto tématu, protože jsem byla vždy člověk, který „moc přemýšlel". Nedávno jsem se jí zeptala na pár otázek, z nichž vyčetla odpovědi pomocí kvantového pole – odpověď zněla: „Nebudeš psát o tom, co píšeš nyní. Vydáš knihu s tématem spiritualita. Budeš se loudat v totemismu, astrologii a pomůžeš tím mnoha lidem otevřít oči."
Myslím, že právě toulky v astrologických vodách mi umožnily se dívat na svět (mám na mysli i ten literární) zhola jinak. Jak tak přemítám, všechny postavy mají své vnitřní zvíře. Policista je vlkem, chovatel v útulku liška, Levá ruka krále zlatou rybou, král žralokem. Z mého pohledu jsou zvířata energetickou součástí světového a vesmírného systému a každý z nás má v sobě zvíře. Čili tak i mé postavy.
Rozhodně ze svého Čerta (černý kocourek) neudělám lidskou bytost. To by mě asi ani nenapadlo. Ale využiji lásku a respekt k nim zasadit je do světa, ve kterém mají svou energetickou hodnotu. Kočka – predátor obklopen tichem, přirozenou ladností a elegancí, chytrostí – vše sleduji. Sleduji, jakým způsobem se chovají a jakou mají přirozenost v našem světě, přičemž ve vesmíru mohou mít jiný. Chci je zasadit do dimenzí, které ukážu jiným, čtenářům.
Bylo mi tou úžasnou paní řečeno, že mám jako pisálek moc navštěvovat různé dimenze, ale ne všichni lidé se do nich dokážou samovolně dostat. Je na nás – ti, kteří píší –, abychom těm lidem pomohli je navštívit.
Ukazuji je čtenářům, ačkoliv způsobem, který je hluboký, ale ty dimenze tam jsou pootevřené. Moje budoucí zkušenosti je snad dokáží otevřít úplně.
Tajemství otázky personifikace se skrývá v mém podvědomí a astrologii.
11. Bohové, kouzelné bytosti, které v našem světě rozhodně nenajdeme. Ve tvých příbězích se můžeme opravdu potkat s čímkoliv. Co je ovšem zajímavé, tak je tvůj lyricky psaný styl. Fantasy a lyrika jsou dva rozdílné proudy. Jedno je akční a druhé květnaté. Jak to společně dokáže tak skvěle koexistovat?
Čtenáři si u mých děl neodpočinou, protože se musí naladit na podobnou „vlnu" jako já. Což je neskutečně těžké a já tomu věřím, kdysi jsem ten problém měla taky.
Protože jak říkáš: fantasy a poetika? Dva rozdílné směry, které k sobě neladí.
Odmala jsem byla malým snílkem, který si vytvářel ve skutečném světě fantazijní představy; držel mě za ruku přítel, kterého jsem si vymyslela, jenž měl schopnost se měnit na psa, a tak dokázal mi vykouzlit úsměv na tváři. Kamarádku, která byla zlá, měla sarkastické výroky a neměla se ráda s mým kamarádem, načež ovládala vodu. Vytvořila jsem spoustu lidí (tím nechci říct, že jsem reálně neměla přátele), kterým jsem vymýšlela dějiště jejich životů, aniž by se odtrhli od toho mého. Byli mou součástí a jsou jí dodnes v zcela jiné verzi. Fantasy – svět s křidélky, bez hranic, kam každý z nás utíká před realitou.
Lyrika. Vsadím se, že každý z nás má duši poetika. Každý přemýšlí o krásách světa; přírody, lidskosti a myšlení. Ale ne každý s takovými myšlenkami umí pracovat. Snažím se zakomponovat všednost světa a reality (i té vymyšlené) do sféry, která nabídne čtenářům a kolemjdoucím možnost nahlédnout do jiné, a zcela vzdálené, skutečnosti, ve které mohou létat nebo stát při zemi.
Ale nejraději mám létání světem a vesmírem – tam, kam se nemusí podívat každý. Ne každý se smí dotknout slunce. Miluji to.
Představa spojit tyto dva směry k sobě je neskutečně kouzelná. No ne?
12. Jak vnímáš odezvu na Wattpadu? Sama jsi dost aktivní i jako čtenář. U svých příběhů máš taky slušnou fanouškovskou základnu. Myslíš si, že právě ona aktivita ti pomáhá s propagací? To mě vede k další podotázce. Dříve jsi byla naopak docela uzavřená a se čtenáři jsi moc nekomunikovala. Kdežto teď jsi v tomto ohledu otevřená. Pomáhá ti to, dostáváš tak více inspirace?
Odezvu vnímám jako velmi úžasnou – nesmíme ale očekávat, že se čtenáři hned nakupí, aniž bychom pro to něco udělali. Dávno tomu jsem byla naivka, která si myslela, že čtenáři přiletí, políbí mě na čelo a řeknou, jak krásně píšu (což je naprosto směšné, protože když aktuálně přepisuji Krále moře a soli, mám chuť se schovat do keře).
Fanouškovská základna? To zní božsky! Co se týče aktivity, tak rozhodně na tom něco bude. Ne rozhodně, ale určitě. Čím více pro příběh děláme, tím více se nám ta práce vrátí – v tomhle případě v podobě čtenářů. Ale nesmíme rozhodně zapomenout, že píšeme i pro sebe. Naplňuje psaní nás nebo čtenáře? Rozhodně obě strany mince, ale my ukazujeme tu možnost navštívit různé dimenze.