heyhey || 5sos

49.- Ne

Fajn, rozhodla jsem se,že vás ještě chvilku potrápim.. o to lepší bude vánoční díl :D :3
Enjooooooooy this naprosto o hovně díl :D

____________________________________

Ráno jsem se probudila dřív, než Meg, takže jsem čas do jejího probuzení zabíjela Facebookem. A to byste mi nevěřili- Luke napsal.

L: Ahoooj:D
H: No nazdar
L: Co tak nepříjemná?
H: Já myslela, že seš na mě naštvanej...
L: Já? Proč?
H: Minule jsi mě tak odbyl..
L: Protože seš otravná jak hovno :D ale k věci...
L: Můžu tě o něco poprosit?
H: Můžeš... asi... podle toho, o co :D
L: Vyřiď vašim, že ty zadní vdeře musej bejt otevřený, jinak je to k ničemu...
H. Cooooo? :D O.o
L: Na nic se neptej a prostě jim to vzkaž. 
H: Nějakej prank? -.-
L: Jo.. dá se to tak říct :D
H: Jestli nás v noci přijdeš vykrást, tak...
L: Tak co?
H: Tak půjdu a dám ti obrovskou pusu♥
L: :D já si myslim.
H: Tos byl vždycky takovej narcis, nebo ti ego stouplo po nějaký události?
L: Já nevim :'DDD
L: Už jsi jim to vyřídila? 
H: Bože ještě ne :D
L: Tak to ale fakt prosím udělej :D
H: No jo furt :D
L: okokokokok :D
H: Seš v pohodě?
L: Nevim. Těšíš se na vánoce?
H: Jak hovno :D i když dárek, kterej bych chtěla, asi nedostanu...
L: Já si myslim, že jo.
H: Jak ty můžeš vědět, co chci?
L: Vždyť je to úplně jasný..:D
L: Btw už by mohly bejt :D
H: No to teda. 

Tím se nějak konverzace ukončila. Moc jsem to nechápala, ale pro toho idiota bych se rozkrájela, a tak první věta, co naši slyšeli po mém příchodu do kuchyně bylo:

"Ahoj, Lukey vám vzkazuje, že zadní dveře maj zůstat otevřený."
"Dobře, fajn," zasmála se mamka. Bože, taková schýza.

Najednou mě popadl ten strašný stesk. Nevím, jestli to bylo tou konverzací s Lukeym, která byla kupodivu normální. Prostě jsem pořád doufala, že teď vyběhnu do pokoje a on tam bude stát s rozpaženýma rukama a čekat na objetí, jako to vždycky dělával. Přestávala jsem se ovládat. neřekla bych, že to tak dlouho nevydržím, ale opak byl pravdou. Někoho jsem potřebovala. Jenže to nebyla Meg, ta tentokrát ne. Potřebovala jsem jenom jednu osobu. Tu jednu,která perfektně rozuměla mým pocitům. Dobře, tyhle osoby byly dvě, ale Luke se se mnou odmítal setkat. Pořád. Ježiši tahle pauza mě jednou přivede k šílenství!

Popadla jsem mobil a napsala Mikeymu. Vymluvila jsem se na tu jednu zásadní věc-

Ahojkyyy, přišel bys už teď?:) chvíli bys u nás pobyl a pak bysme teda jeli na ty nákupy:3

Jo, jasně.. není problém, za chvíli jsem tam:) 

Odpověděl do pár minut. Uff. 
Já nevím, nevypadalo to od rána, že bych měla blbou náladu, ale přísaám, že v ten moment to na mě zase tak dolehlo, že jsem měla chuť si sednout do kouta a jenom brečet. Prostě najedou -blik- a byla jsem úplně někdo jinej. Tak tohle byla teprve schýza. 

Za ani ne půl hodinky už Clifford zvonil na dveře.
"Jdu tam!" vykřikla Meg a utíkala mu otevřít. Achjo. Megan sorry, ale teď přišel vesměs za mnou, tak táhni, teď ho mám objímat já. Teď mě má utěšovat, tak se na něj kurva nelep, děkuji... 

Přivítali se polibkem a pak Mikey přišel ke mně. 
"Ahoj." usmál se.
"Ahoj. Eh, myslíš, že bysme mohli sami dva..." ukázala jsem nahoru.
"Jo, jasně. Maggie počkej, hned jsme zpátky." mrkl na ni a ona souhlasně pokývla hlavou. 

Přišli jsme do pokoje.
"Tak co se děje?" zněl tak klidně a spokojeně.
Zabouchla jsem zveře, načež se rozpustila v slzy. 
"Tak strašně mi chybí! Já už to nevydržim!" vykřikla jsem a za mým výkřikem následoval velký vzlyk. Přichází ke mně. Jo, to je ono. Jde mě obejmout, to je to, co potřebuju, jenom pojď, Mikey. 
"Ale notak." ohnul spodní ret a objal mě. Vždyť já ho mám prokouknutýho. Konečně se mi ulevilo. Mikeyho rameno bylo přesně to, na kterým se brečí nejlíp. 
"On se vrátí, já to vím." zašeptal mi do vlasů.
"To možná jo, ale já to do tý doby nevydržím!" začala jsem sebou hystericky cukat, teda alespoň chtěla, ale jeho silné objetí mi to moc nedovolovalo. 
"Potřebuješ na něj přestat myslet." narhnul.
"Beztak to řikáš proto, že jsi díky Meg pomohl zapomenout na mě." vzlykla jsem.
"Ale jak mi to pomohlo! Jako, nic ve zlym." dořekl a mně se přes slzy prodral mírný úškleb. 
"Mě pomůže už jenom on."
"Vždycky tady byla ještě jedna věc, která tě dokázala pořádně odreagovat." mrkl stylem vzpomeň si, jak jsme spolu šukávali .. hned mi to došlo. 
"Clifforde nech toho." zasmála jsem se tentotrát víc.
"Máš Maggie!" 
"Já to taky nemyslim vážně, zlato."zašklebil se taky.
"Máš jediný štěstí. Já bych to stejně neudělala."
"Tak o tom silně pochybuju." překřížil ruce na prsou a otočil se ke mně zády. Jenom hlavu měl pořád otočenou víceméně na mě.
"Fajn, pochybuj si." otočila jsem se taky a mrkla po něm koutkem oka. 
"Fajn, taky, že budu."
"To je dobře."
"Mám totiž zdravej rozum, víš?"

Ha, to sotva... 

"No vidíš. Mám z tebe radost."
"Jak by ne."
"Ale já bych to vážně neudělala!" okřikla jsem ho, když na mě furt tak vyčítavě koukal (pořád koutkem oka a já byla otočená, ale prostě na mě koukal, cítila jsem to)
"No jasně." vyprskl ironicky.
"Vážně!!!"
"Vážně, vážně..." opakoval vysokým hláskem, zase se mě snažil napodobit.
"Vsadíš se?" otočil se na mě a zvedl jedno obočí. Bože, tenhle dychtivý pohled už jsem párkrát viděla... ne... ne.. ne.. ne.. NE!

Moje Ne bylo zřejmě nedostatečně přesvědčivé, protože když jsem se zase probrala k sobě, líbala jsem se s ním. 

____________________________________

Zhyňte nudou, ale já nemám jinou možnost :DDD

Už to znáte, vote, comm.
Danke, vaše Elíí xx