HLAVNĚ SI TO UŽÍT | Draco Malfoy ff

~4~

*Pohled Draca Malfoye*

+

Posledních mnoho týdnů mě trápí obrovský problém, se kterým nemůžu bohužel absolutně nic udělat. Jsem bezbranný. Jsem vystrašený. Jsem v koncích. Ale aby jste to co se děje pochopili, musíte si vyslechnout, co vše se stalo za posledních několik týdnů.:

+

,,Mami? Ty se na mě nezlobíš, že ne?" Zeptal jsem se opatrně matky, protože jsem nesplnil zkoušky ohledně dědictví naší rodiny. Matka jen kývla na nesouhlas a pohladila mě po vlasech. ,,Zdědí to on?" Otázal jsem se ještě jednou a pohled mi spadl na matčino břicho. ,,To nevím, dítě." Odpověděla smutně matka. Tato nepříjemná věc se ale týká někoho jiného, mého otce. Mnoho lidí co mělo možnost potkat mého otce, si myslí že je přísný. Je bohužel více než to. Je to tyran a manipulátor. Je na denním pořádku, že pokud jsem doma použije na mě kledbu cruciatus minimálně jednou za den. Teď, když jsem ho zklamal a ještě k tomu pošpinil naše jméno, neumím si představit kolik jich použije. Asi proto mě matka poslala co nejdříve to šlo do Bradavic. Jsem za to rád. Ale otec si na mě i tak našel chvilku. Potrestal mě ale trochu jinak, než je ve zvyku. A kdo by si vůbec pomyslel, že tento trest mě někdy nějak ovlivní...

+

Vyžádal si schůzku semnou dnes na pátou hodinu. Uteklo to jako voda a já úplně rozklepanej mířil na místo srazu. ,,Ahoj otče." Pozdravil jsem se sklopenou hlavou. Lucius mi pozdrav neopětoval. ,,Chodíš do ročníku s Bonnie Mclar?" Zeptal se hrubě. ,,A-ano, proč?" Odpověděl jsem udiveně. ,,Její matka se rozhodla, že mi ze života udělá peklo." Lucius kousek popošel a sedl si na lavičku, chvíli to vypadalo že je smutný. ,,Za to si ale můžeš sám, víš to?" Vylezlo ze mě, ani nevím proč. ,,Mám teď možnost potrestat tebe i tvé spolužačky matku zároveň. Byl bych blázen, kdybych to prošvihl." Vysvětlil mi. Po chvilce se za ním objevil černý kouř a ten se následně změnil ve smrtijeda. Otec si dokonce přivedl pomoc. ,,Teď, Draco Malfoyi, synu můj tě zaklínám kledbou mlčenlivosti." Vznesl otec a já jen nadzvedl jedno obočí a nechápal co se děje. ,,Draco, teď ti řeknu jednu velmi zajímavou informaci, kterou jak jistě si pochopil, nikomu neřekneš. Nebo zemřeš." Vyhrožoval mi otec a přitom se smál. ,,Tvoje spolužačka Bonnie. Ta holčina má znamení. Pokud ji nikdo nebude varovat, zemře tou nejhorší smrtí jakou si dokáže čaroděj představit." Oznámil mi otec a zmizel. Znamení je z jednoho zaklínadla, které stvořil Voldemort. Jediný on ho může použít. To znamená jediné, je zpět a můj otec je po jeho boku. Kdybych dokázal včas varovat Bonnie, mohli by jsme kletbu včas vyvrátit. To se ale nestane, protože bych zemřel. Jelikož jsem Draco Malfoy, tak to vůbec nebudu řešit a život nějaké nevýrazné holky mi je jedno.

+

Na kolej jsem se vrátil až pozdě večer. Sedl jsem si před krb do společenské místnosti a okolo mě byl hlouček lidí. Všichni se jen vyptávali na to dědictví. Byl jsem tak unavený, že jsem večer usl na gauči ve společence. Můj spánek nebyl vůbec kvalitní, pořád jsem se jen budil. Neuniklo mi ani to, jak se Bonnie Mclar potichu plížila ke krbu. Nechtěl jsem to řešit, ikdyz jsem se cítil v té chvíli vážně hodně divně. Zachumlal jsem se jen více do své deky a chtěl dál spát. Bonnie se ale zvedla a mířila ke mně. Stáhla mi kousek deky z hlavy a poznala mě. Chtěla se otočit a odejít, ale já ji zastavil. ,,Mclar?" Řekl jsem. Otočila se zpět a střetli jsem se očima. V jednu chvíli to vypadalo že jí to prozradím, ale nemohu si to dovolit. Nakonec jsem ji jen hnusně odpálkoval a ona odešla zpět ke krbu. Šel jsem dále spát. Zbytek noci jsem měl ošklivé noční můry. Jedna ale byla jiná. Jedna mě donutila vstát a jít za Bonnie. Vzbudil jsem jí. Zeptala se mě co potřebuji. Strašně moc jsem se bál. ,,Myslím, že potřebuji pomoct." Vylezlo ze mě. Nejdříve jsem měl v plánu říct potřebuješ, ale včas jsem si to uvědomil. Zase jsme se střetli očima. Byla plná naděje. Myslela si, že se o ní zajímám, po těch několika letech co je do mě zamilovaná. A ano, měla pravdu, bylo mi ji opravdu líto, ale netuším proč. Chtěla mě obejmout. Odstrčil jsem ji a omylem ji u toho bouchl do nosu. Uvnitř mě byla panika. Nepopsatelná panika. Část mě ji chtěla pomoct a obejmou, ale ta druhá část, ta větší chtěla žít. Ikdyž to pro mě byla extrémně těžká věc. Dělal jsem že mě nezajímá. Krev z nosu ji tekla proudem. Míchala se se slzami. Chtěl jsem křičet, ale nemohl jsem dělat nic. Po chvíli odběhla. Oddychl jsem si a nechal slzy téct proudem. Já Malofoy jsem brečel, ano. Tohle nikdy nikdo nesmí zjistit. Avšak na moje neštěstí šel okolo mě na záchod Blaise. Viděl mě a vyptával se. Poslal jsem ho pryč a řekl mu, že jestli se toto někdo dozví tak ho zabiju. Vypadal že to neprozradí. Když odešel, rozhodl jsem se, že si půjdu sednout ke krbu. Přikril jsem se dekou, která patřila Bonnie. Po nějaké době přišla a posadila se vedle mě. Zeptala se mě, co jsem v noci potřeboval. Rozhodl jsem se že ji budu ignorovat. Pořád se snažila ze mě něco dostat. Ale neúspěšně. Po chvíli se vážně naštvala, řekla mi že jsem hajzl a chtěla odejít. Chytl jsem ji ale za paži. Zase jsme se koukali do očí. Chtěl jsem ji to tak moc říct. ,,Měl jsem slabou chvilku Mclar, teď už běž." Odsekl jsem. Tak tohle se mi vážně povedlo.

+

Od tohoto incidentu uplynulo už čtrnáct dní. Bonnie se naprosto změnila. Začala být šťastná a měla mě u zadku. Naopak já se s nikým nebavil. Každého jsem odehnal. Uvnitř sebe jsem měl takový zmatek, že moje místo na škole bylo úplně rozbité. Všichni mě přestali považovat za toho, kdo jsem. Pro nikoho už jsem nebyl Zmijozelský princ. Aby toho nebylo málo, Bonnie se začala bavit i s Blaisem. Jestli jí něco o té noci kdy jsem brečel řekne, vše by se mohlo rozbít ještě více než to je.

+

Měl jsem toho vážně už dost. Potřeboval jsem se alespoň malinko odreagovat. Potřeboval jsem se prostě uvolnit a na nic nemyslet. Alespoň na chvilinku. Šel jsem se projít. Sedl jsem si na dokonale posekanou trávu a přemýšlel. Uvědomil jsem si, že mi na Bonnie začalo vážně záležet. Proč, to už je ale záhada. Po nějakém čase kolem mě procházela Bonnienina nejlepší kamarádka Lea. Podívala se na mě a její úsměv se najednou vytratil. ,,Hele, aby bylo jasno. Nemám tě ráda, ale co se s tebou děje?" Zeptala se. Mlčel jsem a koukal do země. Lea si vedle mě sedla. Ještě chvíli něco mrmlala. Mě už to ale nebavilo. Zvedl jsem pohled směrem k ní. Vystartoval jsem po ní a začal ji líbat. Vyspali jsme se spolu. Naneštěstí nás u toho ale načapala Bonnie. Horší věc se už stát nemohla. Lea na sebe dala kus oblečení a běžela za ní. Já se sesypal k zemi a začal znovu brečet.

+

Tak, a teď už tu pravdu znáte všichni. Co bych měl udělat?

+