𝐔𝐧𝐤𝐧𝐨𝐰𝐧 𝐟𝐞𝐞𝐥𝐢𝐧𝐠 |𝐩.𝐣𝐦|

48. Cítím to stejně

Nervózně jsem se vedle Jungkooka ošila. ,,Proč vám to Y/n neřekne sama?" sykl hnědovlásek a upřeně se mi podíval do očí. Nevěřícně a zároveň zklamaně jsem nad ním zakroutila hlavou a chystala se vstát a odejít, jenže to by blonďák na druhé straně pokoje nesměl promluvit zrovna v tu nejméně vhodnou dobu. ,,Co nám má říct?" nasadil zase ten svůj chladný tón a výraz v obličeji. Všichni nechápavě přihlíželi situaci, která se tu odehrávala, mezitím co jsem popadla Jungkooka za rukáv a chtěla ho odtáhnout stranou.

On se ale vzpíral, byl silnější, takže jsem s ním nehla ani o metr. Nesouhlasně zabručel a mou ruku setřásl. ,,Tak to řeknu tedy já." vrávoravě se postavil na nohy a odkašlal si. ,,Kooku prosím, nedělej to, jsi opilý, nemyslíš to tak." vážně jsem musela dojít až do bodu, kdy budu žadonit? Chtěla jsem ho chytnout za ruku, ale opět tu mou setřásl. Na tváři se mu vytvořil pobavený úšklebek.

,,Jsem ublížený Y/n, ty to nechápeš? Ty jsi mi ublížila!" rozpažil ruce a já od něj z reflexu odskočila, myslela jsem si totiž, že mě chce uhodit. ,,Dobře a dost! Řekněte o co jde a to hned." vložil se do toho dost podrážděný Jin a ostatní souhlasně přikývli. Pohlédla jsem na blonďáka, který teď stál vedle Jina a měřil si mě s Jungkookem pohledem.

,,Políbili jsme se." řekl Kook a mě tím nechal úplně v šoku a nebyla jsem jediná, všichni na nás zírali. Automaticky jsem pohledem sjela na Jimina, který Jungkooka přímo propaloval pohledem. Můj pohled asi vycítil a navázali jsme oční kontakt. S absolutní bezmocí jsem se na něj dívala a nevěděla co dělat. ,,H-hele Jungkooku." řekl klidným tónem Joon a pomalu přešel k dost opilému brunetovi, který se vedle mě sotva držel na nohou.

,,A ne jen jednou! Y/n já vím, že si to pamatuješ, prosím..To ty jsi byla ta, která-" ,,Jungkooku! To stačí!" křikl Joon a tím mě oba vyvedli z míry. Co tím Jungkook myslel? Co si mám pamatovat? To on byl ten, kdo mě v tom parku políbil.

Vše se odehrálo tak rychle a v mžiku jsem na podlaze viděla jednu černou kouli. Stála jsem a neměla se ke slovu, ani jsem se nepohnula. Jen jsem si přemítala to, co Kook řekl. Slyšela jsem, jak někdo volá Jungkookovo a Jiminovo jméno. Totálně neschopna pohybu jsem pořád stála na místě, dokud do mě někdo nevrazil, to mě probralo a já se ohlédla za blonďákem, který vyběhl z obývacího pokoje a po schodech mířil do druhého patra.

Rychle jsem se otočila na Kooka, který ležel na zemi a vypadal, jak kdyby projel drtičkou. ,,Kooku." povzdechla jsem si a chtěla mu pomoct, ale dvě paže mě odtáhly stranou. ,,Joone pusť mě." řekla jsem vytočeně a snažila se z jeho stisku vymanit. ,,Y/n koukni se na mě a poslouchej." snažil se mě uklidnit, ale vůbec to nepomáhalo, bylo toho na mě moc. ,,O čem to sakra mluvil! Proč to řekl?!" začala jsem vyšilovat a vší silou se ho snažila odstrčit. 

Tlak na mém zápěstí mě však úplně probral a já sebou cukla. Sledovala jsem, jak se ostatní snaží zvednout Kooka ze země. ,,Y/n poslouchej mě, prosím." Joonův jemný hlas mě přinutil se na něj podívat a částečně se uklidnit. Své dlaně dal na mé tváře a já cítila příjemné teplo. ,,T-to co Kook řekl nebyla lež, nepamatuješ si to." nevěřícně jsme na něj zírala a kývala hlavou. ,,Co to povídáš."

Krátce si povzdechl a hlavou kývl směrem ke schodům, které vedly nahoru. ,,Běž za ním, my se o Kooka postaráme." ujistil mě a já udělala co řekl. Přitáhl si mě do objetí a já ho přijala. Nechtěla jsem se ho pustit, ale něco mi říkalo, že je tady něco důležitějšího, co teď budu muset vyřešit.

Odtáhla jsem se a šla rychle nahoru. 

Jimin