Ash „A Ashi? Zabiju tě za to, že to teď ví celá škola,“ řekla, a opřela se hlavou o sedadlo. „Heh... Pardon,“ usmál jsem se a nastartoval. „Musíme na nákup,“ řekla Denn. „Děláš si srandu že jo?“ otočil jsem se na ni. „Ne,“ měla vážnou tvář. „Teď jedeme z nemocnice, mohla si umřít, a ty chceš jet nakoupit?“ zavrtěl jsem hlavou a usmál se. „Nenechám vás umřít hlady, a navíc, myslíš že jsem si za tu dobu nezvykla?“ zasmála se. „Počkej cože? Chceš mi říct že to trvá dýl?!“ vybouchl jsem a praštil do volantu. „Ashley! Brzdy!“ vyjekla Denn. Já dupl na brzdu a zastavil těsně za autem co bylo před námi. Zhluboka jsem se nadechl a podíval se na poklad který jsem vezl.
Ona oproti mně byla úplně v klidu. Nebo tak alespoň vypadala. Když jsme se zase rozjeli, promluvila: „Máš dvě možnosti. Buď, a to je pro tebe výhodnější, mě odvezeš domů, a já dojdu na nákup sama, a nebo pojedeš se mnou,“ na obličeji se jí roztáhl lehce povýšený úsměv. „Ty jsi vážně paličatá. Jdu s tebou. Ještě by se ti něco stalo,“ řekl jsem a rozjel se směr obchodní dům. „Tu miluju!“ vypískla Denn a dala rádio nahlas. Byla to písnička od Disturbed. Ani nevím jak se jmenovala, ale Denny znala každé slovo a každý tón. Pak se ale zarazila. „A co škola?“ „Neboj, všechno je zařízeno, nestarej se,“ uklidnil jsem jí a zastavil. Než stihla otevřít dveře od auta, oběhl jsem ho a jako správný gentleman jí otevřel a pomohl vystoupit. „Hele, to, že jsem dostala pár malejch ran neznamená, že jsem nemohoucí,“ zasmála se a vystoupila. „No, malý úplně nebyly, ale musím říct že máš celkem výdrž,“ taky jsem se zasmál a zamkl auto. „To víš, trénink,“ řekla co nejtišeji. Jen jsem protočil očima a nandal si brýle
Denn Potom, co nás Ash málem vyboural, a mém pěveckém sólu jsme se konečně dostali do obchodu. „První zelenina a ovoce, pak pečivo, pak mléčné výrobky, pak trvanlivé potraviny, jako jsou těstoviny atd, pak maso,“ řekla jsem Ashovi, ale ten v tu chvíli zmizel. „Tak fajn. Prý gentleman,“ povzdechla jsem si a začala.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Vím že to sem nepatří, ale když jsem tohle psala, vzpomněla jsem si na tuhle fotku a musela jsem jí sem dát)
Když už jsem mířila ke kase, došlo mi, že jsem nechala peněženku ve škole. Začala jsem celkem panikařit, ale v tu chvíli se tu Ash zjevil jako záchrana. „Ehm, Ashi? Mohl bys to prosím zaplatit? Já si zapomněla peněženku ve škole,“ cítila jsem se trapně, když jsem ho o to žádala, i když to byl nákup pro ně. „Ale něco za něco,“ usmál se a posunul si sluneční brýle víc nahoru. „Co chceš?“ zeptala jsem se s obavami. „Pusu princezno,“ usmál se. Věděl že mi tohle oslovení vadí. „Tak se alespoň sehni, seš vysokej jako stožár,“ zasmála jsem se a stoupla si na špičky. Hned co jsme se narovnali tak Ash vzal vozík a při chůzi řekl. „Buď ráda že nechodíš s Andym, ten by si musel sednout abys mu mohla dát pusu,“ lehce jsem ho praštila do ramene. „Můžeš mi vysvětlit kam jsi zmizel hned na začátku?“ zeptala jsem se ho když jsme stáli u kasy. „Pryč,“ zazubil se. „To bych bez tebe nevěděla,“ řekla jsem sarkasticky a začala skládat věci na pás.
„Díky žes mi pomohl,“ řekla jsem Ashovi který mě nechal všechno táhnout samotnou. „Není zač,“ zasmál se a otevřel kufr. Alespoň tady mi pomohl.
Ash Když jsem zmizel Denn z dohledu, zamířil jsem k papírnictví a knihkupectví. „Dobrý den, potřebujete poradit?“ zeptala se mě prodavačka. „Ano, potřeboval bych skicák, a něco jako úplně prázdnou knihu, prostě prázdné desky, prázdné papíry. Chci totiž udělat radost mojí princezně, ale jaksi se tu nevyznám,“ přiznal jsem. „Tak to vím přesně co hledáte, pojďte za mnou, snad to vaší dceři přinese radost,“ usmála se. „Ne, to jste špatně pochopila, to je pro mou přítelkyni, i když mi občas přijde hodně dětinská“ vysvětlil jsem. „Aha, tak to pardon, jinak, tady to máte, a bude to 21$“ ( Amerika= dolary, jasný?) Zaplatil jsem a donesl to do auta. Když jsem šel zpátky abych našel Denn, zjistil jsem že nemá peníze u sebe. Chtěl jsem jí pomoci, ale ona sama říkala že to zvládne, a není nemohoucí, ne? Po tom co jsem zaplatil jsme se vydali k autu. Otevřel jsem kufr a začal spolu s Denn skládat věci dovnitř. Nastoupili jsme a vydali se na cestu. Teď ještě vymyslet jak jí dát ten dárek.
Hi my Dark Angels! Po pár dnech prokrastinace jsem zpátky! Tahle kapitola, ač se zdála jednoduchá, tak jsem jí zaboha nemohla napsat, proto je taky kratší a nezáživnější. Jinak, v médiích je písnička kterou Denn zpívala, a já jí poslouchala při psaní tohoto bůhvíčeho. 😂 No nic, já nebudu déle otravovat svými proslovy které stejně nikoho nezajímají, a loučí se s vámi
