DENÍK OMEGY (YAOI!)

Část Jedenáctá - Nečekaný Sen

Odnesl jsem jej do pokoje. Pomalu mi usínal v náruči, tak byl čas se vrátit do pokoje. Roztomile oddechoval, což byla známka, že usl. Došel jsem ke své posteli, kde jsem si společně s Bestem lehl. Položil jsem si ho na svůj hrudník, a rukou začal hladit. Koukal jsem do stropu..

'Jaké by to bylo, kdyby můj deník našel Jefferson?' zamyslel jsme se. To mě nikdy nenapadlo. Jak by na to reagoval?

Pár neposledných slz mi setkalo po tvářích. Na zádech jsem cítil čůrky potu, jak propíjí mé tričko. Zalila mne vlna horka, která donutila, abych usl.

,, Dobré ráno, Cody! " uslyšel jsem hlas mé maminky, ozývající se z kuchyně.

,, K snídani jsou palačinky, tak si pospěš!" v jejím hlase bylo slyšet pobavení.

Otevřel jsem oči a nachomýtl se v mém pokoji. Doma. Bylo tu vše, stará, ošklivá skříň, ze které jsem v dětství měl strach.. Má děravá postel, ze které lezly pružiny. A hlavně taky svou kytaru. Bylo tu vše, jako kdysi.

Vstal jsem z vyhřáté postele a šel do obýváku. Vůně maminčiných palaclčinek mě hned udeřila do nosu. Otevřel jsem dveře a místo chodby a schodů jsem se objevil na louce. Na louce, kde jsme jedli třešně, kde jsme strávili nejvíce času. Snad celé své dětství...

,,Naše třešeň.. " zahleděl jsem se na starý strom, vlnící se v souladu větru.

,, Támhle, vidíš tu červenou? Utrhni si jí" chytila mě za rameno Holly. Malá holka s vlasy zapletenýmy v dvouch copánkách. Nejlepší kamarádka mého dětství..

,, Holly? " zahleděl jsem se na dívku v poměnkově zbarvených šatech.

,,No co je? Lez! " usmála se. Rty měla červené jako letní jahody a vlasy rozčepířené...

Otočil jsem se čelem k staré třešni, která zářila rudou barvou plodů. Byla už velice stará, můj praděda na počest narození mého dědy zasadil třešeň, která rozzářila i tu nejnešťastnější tvář. I když to byl pouhý strom, znamenal hodně..

Pomalu jsem se vyhoupl ne větev, sahající skoro až na zem. Prodíral jsem se mezi větvemi, na kterých rostli malé, červené a hlavně sladké kuličky. Lezl jsem nahoru pro ty nejčervenější a nejsladší třešně. Měl jsem je už nadosah ale zklouzla se mi noha a já začal padat. Pode mnou, jako kdyby se otevřela zem a já padal do pekla. Zalila mě prázdnota a kolem byla černo černá tma.

Objevil jsem se v temné, chladné místnosti, připomínající sklep. Přítomnost ostatních lidí mě až děsila.. Počkat.. Někdo je se mnou?

,, Halo? " zabreptal jsem do ticha.

,, Je tu někdo?" po doznění mého hlasu se přede mnou rozzářili dva zelené korálky. Dva zářící smaragdy.

,, Ano, je" ve tmě se ukázal velký úsměv. Zlomyslně se na mne usmál a chytl mou bradu mezi ukazováček a palec..

Neznámý zvedl mou bradu výše, abych se díval do jeho očí. Druhou rukou mě pohladil po šíji a pomalu zajížděl na má záda. Dotyky jsem poznával, jen jsem si nebyl jistý, jestli se nemýlím..

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Na hrudi jsem necítil žádný tlak, takže štěně u mě už dávno není. Otevřel jsem pomalu oči, abych se mohl rozhlédnout. Ale místo Besta jsem uviděl tu známou tvář. S velkým úsměvem a smaragdově zelenýma očima... Pán domu...

Dobrý den.. Strašně se moc omlouvám.. Je toho na mě moc, jinak.. Kdyby jste chtěli, na profil dávám zprávy ohledně příběhu, mě a různých kravin.. Tak když něco budeš chtít vědět, koukni tam. No jo, tak se mějte.. Ahuj. PS, sorka za chyby.. Kdyztak pište do komentářů