Parilis Poslední dědic

Setkání se Smrtí 2/3

Něco tu bylo špatně. Poznala to ve chvíli, kdy hladové plameny začaly stravovat čarodějčino tělo. Do uší se jí zařízl bolestivý křik a kouzlo, které do té doby spřádala, se jí vysmeklo z nehmotných prstů a vytratilo se.

Najednou zapomněla na slib, který čarodějce dala. Najednou nezáleželo na plánu, který měly. Před očima měla milovanou osobu, která se jí stala tak neuvěřitelně blízkou. Byla jí sestrou, učitelkou, nejlepší přítelkyní a důvěrnicí. Byla pro ni jedinou opravdovou rodinou. Jejím nejbližším členem.

Mysl jí jako na šíleném kolotoči náhle začala přehrávat všechny ty okamžiky, které strávila po boku té maličké rošťačky. Vrátila se zpět do těch poklidných večerů, kdy jí ta drobná dívka trpělivě předčítala příběhy ze starých knih, pohodlně zachumlaná v teplé dece. Usazená v tom proutěném, houpacím křesle. Na nočním stolku plápolala jediná svíce a skrze pootevřené okno na ně shlížel kulatý měsíc.

Cath se rozběhla. Aniž by si uvědomila, co dělá, její nohy se daly do pohybu. Několika dobře mířenými kouzly zneškodnila Stíny, které se jí pokusili zabránit v tom, aby vběhla do hořících kruhů. Na jazyku jí tančilo vodní kouzlo, ale dřív, než jej stihla vyslovit, ji cosi tvrdě udeřilo a srazilo na kolena. Dezorientovaně se pokusila opět vyškrábat na nohy. V uších slyšela Parilisin mučivý křik a dusot desítek párů nohou.

Její magie divoce vířila kolem a smaragdově zelené runy žhnuly, když kolem sebe pálila jedno kouzlo za druhým. Srdce se jí svíralo strachem a bolestí. Tohle bylo špatně. Hodně špatně! Parilis přece slíbila, že... Říkala, že všechno bude dobré. Slibovala, že jí ty plameny neublíží. Že se o to postará. Že Thane...

Zamrkala, když ji cosi tvrdě udeřilo do hlavy a ona s přídavkem ještě praštila o tvrdou zem. Vzápětí ji popadly čísy ruce a přimáčkly do šedavého popílku, který se všude povaloval. Nabrala si jej plná ústa, když se pokusila vyslovit další kouzlo.

Kdosi jí přidupnul ruku s hůlkou k zemi a kosti zapraštěly. Cathrin však tu bolest nevnímala. Tvrdá podrážka se zvedla, jen aby vzápětí opět zaútočila. Prsty samovolně pustily hůlku, když se začaly lámat. A dívka náhle zcela ochabla. Zůstala ležet na studené zemi, ústa i oči plné popela a bezduše zírala na doutnající hranici. Na dva obrovské balvany jejichž špičky vykukovaly z šedavého popílku.

Když se jí kolem těla ovinulo několik poutacích kouzel a několikery ruce ji prudce vytáhly na nohy, nedala na sobě znát, že by cokoliv z toho vnímala. Hadí oči hleděly kamsi skrze světlovlasého muže, který k ní přistoupil s arogantním, povýšeným úšklebkem na rtech.

,,Ale, copak? Vážně jste si mysleli, že na to nepřijdu? Na tu vaší malou lest?" naklonil hlavu na stranu.

Cathrin mlčela. Zhluboka dýchala. Její vědomí se stáhlo až na dno vlastní mysli, kde kolem sebe začalo stavět vysoké zdi. Nořilo se stále hlouběji do proudu magie, který protékal jejím nitrem v zoufalé snaze najít klid. Rozpomenout se.

,,Asi jsme tě udeřili víc, než jsem si myslel." zamračil se Starší lehce zamyšleně. Vztáhl ruku a surově ji popadl za bradu. Donutil čarodějku zvrátit hlavu dozadu a zblízka pohlédl do jejích hadích očí. Nedokázal při tom zcela zakrýt vlastní znechucení.

,,No, nevadí. I tak nám můžeš ještě posloužit." na rtech mu zahrál vítězný úšklebek. Naposledy bolestivě zaryl prsty do bělostné kůže, než dívku pustil. S pocitem vlstního sebeuspokojení sledoval dvě rudnoucí skrny, které na dívčině pokožce zanechal.