Lásce neporučíš I.

|33. TIKÁNÍ HODIN|

/24.7 1978/

Říká se do roka a do dne, ale blížil se den, kdy se narodí Roxy miminko a tak neměla moc času. Bála se, že kdyby měli dítě, už by na svatbu neměli čas. Remus si stál za svým, že jeden den by se našel, ale jaksi nepochopil, že na naplánování svatby je potřeba více než jeden den.

„Myslím, že by jste si čas našli." Řekl Sirius a posadil se vedle dívky, která ještě stále měla své obyčejné oblečení. „Merline, vy si s Remusem podejte ruce!" Zavrtěla hlavou. „Oba dva si to představujete jako Hurvínek válku." Dodala a padla na postel. „Cože?" Uchechtl se kluk vedle ní. „Mudlovský pořekadlo." Objasnila. „Ee... Představujete si to jako mudla vlkodlaka." Změnila do kouzelnického tvaru. Opět viděla ten nechápavý pohled. „Mudla si vlkodlaka představí jako roztomilé štěňátko." Objasnila znova. „Aha." Řekl a položil se vedle ní.

„Kdy si hodláte užít líbánky?" Zeptal se najednou. „Až bude čas a vhodná chvíle." Povzdechla si a poukázala na své břicho, načež se oba zasmáli.

„Tak pozor ať ti neskočí za jinou." Uchechtl se, ale Roxynu pozornost tím celkem upoutal. „Cože?" Udivila se a Sirius zamířil ke dveřím. „To víš. Kluci potřebují pozornost." Pokrčil rameny a zmizel.

°°°

Sirius zamířil k Jamesovi a stále se blbě usmíval. „Co se směješ? Snídal si vtipnou kaši?" Udivil se kluk s brýlemi a nadzvedl obočí. „Řekl jsem Roxy, že kluci potřebují pozornost, aby si dala pozor, aby jí Remus neskočil za jinou." Zasmál se a Jamesovi úsměv okamžitě spadl. „Cože jsi jí řekl?" Zeptal se s údivem ve tváři. „Vtípek." Zatlemil se. „Vždyť ona ho nechá stát u oltáře!" Křikl na svého velmi dobrého kamaráda. „A znáš Rema, ten to nedá!" Pokračoval. „Byla to jen sranda, přeci není tak blbá, aby tomu uvěřila." Zavrtěl Sirius se smíchem hlavou. „Je to nevěsta. Má nervy na dranc." Řekl s protočením očí Dvanácterák. „Merline, tak já jdu." Řekl znuděně a téměř z donucení vyšel z pokoje.

°°°

Mezitím Roxane už ve svatebním přešlapovala na místě. „Tak jo, tak jo, jen klid Roxane... Dole čeká dost lidí, kteří tě mají rádi a ne všichni chtějí, aby jsi si vzala zrovna Remuse, ale ty ho miluješ." Uklidňovala se. „Jenže co když on mě ne?" Vypískla pro sebe. „Nebo mě miluje, ale budu moc dlouho čekat..." Začala dělat kolečka po pokoji, jen aby se uklidnila.

Ozvalo se zaklepání na dveře a tak se rychle zastavila. „Merline, co když to je on? Kolik je?" Nervózně se vrhla na postel a hodila přes sebe deku. Ne aby se schovala, ale protože potřebovala přestat přemýšlet a pít ani jíst nemohla. Měla pocit, že by to šlo všechno hned ven.

„Roxane, je to důležité." Ozval se mužský hlas. Dívce bušilo srdce nervozitou. „Jdu dovnitř! Jestli jsi nahá tak to nikdy z hlavy nedostanu!" Oznámil a donutil Roxane se zasmát. „U merlina, co to vyvádíš?" Zděsil se a stáhl z nevěsty deku. „Děláš jako bych měla skákat z okna." Svraštila obočí a posadila se.

„No tak co chceš?" Zeptala se a on si vedle ní zase sedl. „Hele, to co jsem řekl byla kravina. Promiň. Miluje tě a nikdy by tě nepodvedl ani ti nedal košem. To mi věř." Usmál se. „Jo... Vždyť já vím... Ale mám strach..." Poslední slova zašeptala. „Z čeho prosím tě? Budeš mi skvělého manžela, určitě skvělého syna a jestli chceš budu ti dělat psa. Občas." Zasmál se a dívka se také zasmála. „Díky." Obejmula svého bratrance a oddychla si. „Všechno bude v pohodě." Ujistil jí.