Miloval si mě někdy? [DOKONČENO]

2

Byla asi půl noc a on začal křičet, tak jsem běžel za ním a on sebou v posteli házel a říkal ať toho nechají, že ho to bolí.. A křičel.. Tak jsem přiběhl k němu a začal jsem na něj mluvit "vstávej, je to jen sen.. Prober se.. Haló!" dal jsem mu ruku na čelo.. Bylo tak chladné.. Ale po chvíli co jsem měl ruku na jeho hlavě, tak mě ze spánku chtl ruku.. Nevěděl jsem co dělat.. Tak jsem na něj začal mluvit a on se najednou v spánku sklidil a začal říkat strašně gay věci.. Vůbec jsem ho nepochopil, tak jsem mu dal menší facku a ta ho probrala a on viděl že drží mojí ruku a hned mi na to řekl vyděšeně krásné slova...

+

"Co tady děláš? A proč mě držíš za ruku?" Vyklepaně jsem mu ruku vytrhl a následně ji schoval pod deku. Byl jsem zmatený, zdál se mi jen sen...ošklivý sen. Jak to mohl slyšet? Znovu sem si lehl, pořádně se zachumlal do deky a zavřel oči. "Támhle jsou dveře, pápá!" Spokojeně jsem se usmál a znovu propadal spánku.

+

Achjo zase byl milý.. Po chvíli zase usnul.. Tak jsem šel do svého pokoje.. A asi po hodině, co jsem tam naposledy byl se najednou ovzvala rána.. Hned jsem tam běžel a viděl jsem jak leží na zemi.. Přišel jsem k němu a vzal jsem si ho do náruče, ale v ten moment se probral a řekl mi ať ho dám do postele a že jsem prej Úchyl.. Tak jsem ho položil do postele a on si zalezl pod deku.. Já jen mlčel a odešel jsem do svého pokoje...

+

"Jsi na něj příliš zlý~." V hlavě mi někdo zašeptal. "K-kdo jsi?!" Hlas se jen zasmál a už nemluvil. Byl jsem vyděšený ale přesto se mi povedlo znovu usnout. I tak toho doktůrka nemám rád!

+

Přišel jsem do pokoje a sedl jsem si ke stolu... Začal jsem přemýšlet o tom, jak si s mým pacientem vylepšit vztah.. Asi po pár minutách mě napadlo, byť na něj milý.. Tak jsem si to v hlavě odsouhlasil a šel jsem si lehnout...

+

Ležel sem v posteli a přemýšlel. Přemýšlel jsem o všem. O rodičích, o psychiatrii...o sestře. Stekla mi slza, potom další a další, až jsem se nakonec rozplakal. "Tak moc mi chybíš." Zašeptal jsem a rozplakal se ještě víc. "Proč se to muselo stát sestřičko?" Plakal sem, obličej sem zabořil do polštáře. Polštář dokonale tlumil mé vzlyky.

+

Slyšel jsem chůvyčky jak brečí.. Už jsem tam radši nechodil a přemýšlel jsem, že bych s ním mohl zítra jít ven a trochu víc o něm zjistit.. Samozřejmě mu řeknu něco i o sobě.. Ať si nemyslí, že to k něčemu potřebuji.. Hned po přemýšlení
Jsem usnul...

+

Záhadným způsobem se mi povedlo usnout. Probudil jsem se a celý obličej sem měl od slz ulepený. Stále sem ležel, koukal do stropu a čekal až někdo přijde a řekne mi dnešní program.

+

Vzbudil jsem se a zaspal jsem.. Hned jsem na sebe hodil pracovní oblečení a šel jsem za mým Pacientem mu říct co dnes budeme dělat.. Přišel jsem k němu a měl celý polštář od slz a na jeho očích byl vidět trochu smutek.. Řekl jsem mu "dobré ráno, dneska se půjdeme projít po budově a budu ti to tady seznamovat, tak doufám že budeš spolupracovat" jak jsem to dořekl, tak mě chytl mě za ruku a vykřikl něco co mě zarazilo...

+

"Nikam nejdu! Nikam! Nikam! Nikam! Svět venku...ublížil mi! Ublíží i tobě!" Zoufale sem na něj koukal a držel ho za ruku. Má je jemné, jako žena..nad čím to sakra přemýšlím?! Ihned sem jeho ruku pustil a celý se schoval pod deku. Jen mě pozoroval a občas se i pousmál.

+

Jak to dořekl, tak jsem byl zaražený a po chvíli jsem mu odpověděl "dobře, zůstaneme tady a mám nápad.. Co kdyby jsme si o sobě řekli víc? Chci aby jsi slyšel moje back Story.. A budu doufat, že mi řekneš to své.. Protože chci s tebou nějak vycházet, protože jsi můj první pacient a chci aby jsme měli spolu lepší vztah" jak jsem to dořekl, tak se na mě podíval a řekl..

+

"Pochybuju že ze mě něco dostaneš." Zákeřně sem se usmál a v řeči pokračoval. "Ale budu dělat jakože se o tebe zajímám." Pokynul sem mu, aby si sedl na židli naproti mě, když tak učinil tak sem čekal co mi "hezkého" řekne.

+

Sedl jsem si na židli vedle něj a řekl jsem mu "nemusíš na sebe tlačit, stačí
Když mi řekneš to základní, ale chci aby jsi slyšel moje back Story.." jak jsem to dořekl, tak jsem dal ruku v pěst a měl jí položenou na nohou a samozřejmě si toho všiml a začal mi krásně povídat....

+

"Jsem úžasný, krásný, vůbec nejsem drzí, jsem sexy. Říkám vám tady samé hezké věci." Vše jsem mu to odříkal s jasnou dávkou sarkasmu. Olízl jsem si ret a naklonil se k němu blíž. "Spíš mi o sobě něco řekni ty." Chtěl jsem vědět, co na toho idiota bude fungovat.

+

Jak to dořekl, tak jsem se začal červenat a začal jsem mluvit "jmenuji se Haru Haruki.. Je mi 25 let, můj otec je tady šéf.. No moje orientace.. Emm.... To je jedno.. No a mám rád psy a mám mladšího bráchu Haruta, který bydlí u rodičů.. A mám rád kebab a mám rád anime" jak jsem to dořekl tak sem sklopil hlavu a ještě jsem pokračoval "no a taky.. Měl jsem přítele, který... Který..kter-" nedokázal jsem to doříct a hned jsem tam začal bulet jak děcko.. "n.. No.. To je jedno.."
Pak po chvíli co na mě koukal zase začal povídat...

+

"Hm, takže si gay?" Tyto lidé mi nikdy nevadili, pokud to teda necpali všem. "Nejspíš ti udělal něco hrozného, alé já to řešit nebudu. Ty jsi psycholog." Snažil sem se být milý ale moc mi to nevyšlo. "Kebab je fajn a anime? Občas se na nějaké podívám." Nepotřebuje vědět že jsem celý den jen v pokoji, a koukám jen na anime.

+

"ano jsem gay.. A.. A.. To je super! Jo já vím.. Promiň.. Neměl bych být takový, když jsem psycholog.. Promiň že jsem do toho dal city.. A co by jsi chtěl ještě dneska dělat?" zeptal jsem se ho naschvál.. A hned mi odpověděl...

+

"Nevím, ty jsi můj doktor, co bys chtěl dělat ty?" Upřel jsem na něj svůj pohled a čekal co řekne.

+

"dnes nechávám aktivitu na mém pacientovi, protože mě nic moc nenapadá" koukl jsem se taky na něj a hned mi odpověděl...

+

Rozhodl sem se jej provokovat. Zvedl sem se a stoupl si k oknu. "nevím co bych chtěl dělat. Ty jsi zkušenější." Olízl jsem si ret a podíval se z okna. Byl jsem zkrátka až moc drzý.

+

"nevím, vymysli něco kreativního, ať se nenudíš. Ale žádné vražedné sklony..!" začal jsem se červenat a zase mi řekl...

+

"Červenáš se doktůrku." Pronesl sem pobaveně a od okna odešel. Znovu sem si sedl na postel a pozoroval ho.

+

"emm.. Co?" začal jsem se víc červenat.. "emmm.. Co by jsi chtěl dělat? Ano budu se ptát dokud neodpovíš něco jiného než nevím"

+

Naklonil jsem se k němu blíž a s pobaveným výrazem pronesl. "Stále se červenáš." Zamyšleně sem si dal prsty na bradu. Předstíral sem, že přemýšlím.

+

"F-fakt? Tak to promiň.. A co chceš Teda dělat? Hehe..." začal jsem zoufale koukat kolem sebe a on mě chvíli pozoroval a řekl...

+

Líbilo se mi, jak byl zoufalý. Měl jsem nad ním moc, to se mi líbilo. "Můžeme se jít projít." Nakonec sem odvětil a postavil se. Jenže když už sem se chystal udělat krok, zakopl sem a znovu spadl na doktůrka. Nechtěl sem radši ani vědět kde se nacházeli moje ruce...!

+

" D-dobře" v ten moment co jsem to řekl, tak na mě spadl.. A jeho ruka se dotkl mého pp.. Začal jsem se víc červenat, jak kdy před tím a postavil jsem ho a řekl jsem mu "pojď p-prosímtě.." a hned mi na to veselé zase odpověděl....

+

"Ále copak? Doktůrek se stydí?" Drze sem se na něj usmíval, pobavení v mých očích nešlo přehlédnout. Ten dotyk..byl pro mě nepříjemný ale vydržel sem to.

+

"přestaň prosím... Jdeme ven!" jak jsem to dořekl, tak jsme šli ven...

+

Holla hej kapitáni ^^
Máme tu druhou kapitolu k našemu příběhu!
Doufám že se líbí!
TaKii ^^

+