Fallen - 9. kapitola

83 13 9
                                    

Kihyun

Se vzlyky se složím na zem. Nejsem schopen se několik dlouhých minut ani nadechnout. Schoulím se na zemi do klubíčka, snažím se schovat co nejvíc do sebe. Ani nevím, kolik uběhlo minut, ale najednou jsem slyšel hlasy mámy a táty, jak mě zvedají na sedačku a ptají se, co se děje. Jak mě utěšují. Objímají. Přitom mě chybí objetí...ale od někoho, kdo mě obejmout už nikdy nemůže. Tolik mi chybí. Nemám na něj sice jedinou hmotnou vzpomínku, ale tady...tady v mé hrudi, v mém srdci...ho mám plno. Omluvím se našim, že potřebuji být sám a dojdu k sobě do pokoje. Pořád tu cítím jeho přítomnost. Jako anděl neměl vůni jako klasický člověk, ale i tak...ho tu cítím. Se vzlyky si lehnu do postele a pevně v rukou sevřu polštář. Tak moc to bolí.

„Kiki, musíš něco jíst." Rozeznám hlas mámy. Ani nevím, kolik uběhlo dní. Možná jeden. Možná dva. Možná týden? Nevím, nehnul jsem se. Občas jsem na pár hodin usnul vyčerpáním z pláče, ale pak začalo vše na novo. A já jen ležím v posteli a přehrávám si naše společné chvíle. Fantazíruji a představuji si, jaké by to bylo, kdybychom mohli být spolu. Kdyby nám osud přál a my mohli být ve světě, kde spolu můžeme žít. Dal bych cokoliv za jeho přítomnost.

„Máma má pravdu, měl bys něco jíst." Napomene mě Min a Sunjin se na mě smutně dívá. Povzdechnu si a nakonec jemně přikývnu a přejdu do sedu. Vezmu si od mámy talíř s jídlem a alespoň párkrát si kousnu do vaflí. Vždycky jsem je miloval. Ale teď mi přijde jejich chuť hrozně nevýrazná a fádní. Necítím v nich žádnou chuť, ne to blaho, které jsem míval předtím, když jsem je jedl. Alespoň malý kousek.

Po pár dnech bolesti a pláče...naléhání od Mina a Sunjina zavolám Kersee, že přijdu do práce. I když neví, o co jde, tak mi řekne, že se těší a že kdyby cokoliv, tak ať zavolám. Rozhodnu se, že se nachystám už ráno a půjdu se na chvíli projít do parku. Alespoň trošku si pročistit hlavu. Projít si místa v parku, kam jsme s Kyunniem rádi chodívali. Potřebuju se trošku rozproudit. Už jen proto, že jsem Kyunniemu slíbil, že budu žít plnohodnotný život. On ten svůj za můj vyměnil a já...musím splnit jeho přání. Abych mu byl blíž.

Rozloučím se s mámou, která má dneska volno s tím, že přijdu až na večer, až se zavře kavárna. Vidím jí na očích, jak moc chce vědět, co se mi stalo, ale...nevím, jak bych jí to řekl. Myslím, že ani není možnost, jak bych to mohl někomu říct. A proto to bude naše tajemství.

Po cestě si ve stánku koupím karamelové latté a posadím se v parku na lavičku s výhledem na rybník. Rádi jsme tu sedávali a pozorovali labutě, jak si líně plavou nad hladinou. Podívám se vedle sebe a smutně si povzdechnu.

„Zajímalo tě někdy, proč nikdo nesmí vidět strážné anděly?" ozve se najedmou a já sebou trhnu. Zadívám se na blonďatého chlapce. A vzpomenu si na ten divný den a divný rozhovor, který proběhl v kavárně. Zamračím se.

„T-Ty víš o...andělech?" šeptnu a pak se zadívám na jeho přítele. Minhyuk přikývne a pak se lehce zasměje, když uhnu pohledem s tím, že se o tom nechci bavit.

„A budeš se chtít bavit, když ti řeknu, že tady můj přítel Hyunwoo, býval kdysi mým strážným andělem, který za mě vyměnil život?" dá si ruce v bok a já vytřeštím oči. Otevřu pusu a několikrát ji jen otevřu a zavřu neschopen slova. Minhyuk se zasměje a posadí se ke mně.

„J-Jak...jak to, že je teď člověk?" šeptnu a nevěřícně se na ně zadívám. Minhyuk se usměje a popožene Hyunwoo, aby si přisedl k nám na lavičku a chytí ho za ruku.

„Vzal bych to od začátku," usměje se. „andělé jsou pro lidi neviditelní hlavně z důvodu lásky...každý anděl za svůj život střeží nespočet lidských duší...kdyby se měli všichni andělé zamilovat a stát lidmi, tak by žádní andělé v nebi nezbyli," jemně se usměje. „a jak jistě víš...andělé nesmí zasahovat do lidských životů...můžou nám udělat sny hezčí, můžou zmírnit noční můry, ale nikdy nesmí narušit náš přirozený osud, který si sami vybereme. Před 5 lety jsem se krátce před Vánoci pohádal s rodiči...byl jsem naštvaný, sedl jsem do auta, že se pojedu projet, pročistit si hlavu...bylo hustě nasněženo...nedával jsem pozor, byl jsem naštvaný a zběsile jsem šlapal na plyn. A pak jsem dostal smyk. Čelně jsem se řítil do obrovského stromu, na místě bych umřel, kdybych takhle narazil," vážně se na mě zadívá a já vytřeštím oči. „ale Hyunwoo na poslední chvíli strhl volant tak, že jsem dostal hodiny a o strom jsem zavadil zadní částí auta. Skončil jsem v nemocnici s několika zraněními, ale byl jsem živý...myslel jsem si, že jsem měl jen štěstí...než mi u postele stál můj strážný anděl Hyunwoo." Usměje se a pohladí jmenovaného po ruce.

You'll also like

          

„Po tom zásahu," začne Hyunwoo opatrně a Minhyuk mě jen upozorní, že Hyunwoo není zrovna nijak mluvný. „si mě zavolal Bůh, protože to, co jsem udělal bylo neodpustitelné...něco jiného je, když ochráníme člověka před zakopnutím nebo ho pomocí snů odvedeme od špatných rozhodnutí...jenomže Minnie...měl umřít a do věcí mezi životem a smrtí mi zasahovat nesmíme...Bůh mi řekl, že pokud má Minnie umřít...tak umře. Maximálně do týdne od té nehody, protože smrt si nevybírá. A já, stejně jako tvůj anděl, požádal Boha o druhou šanci pro svého milovaného člověka...výměnou za svůj vlastní život." Zakývá hlavou a já jen třeštím oči neschopen slova.

„Hyunwoo mi na začátku nechtěl nic říct a...na jednu stranu pro něj byl trest jen ten, že jsem ho musel vidět, jak přichází o sílu...a během toho společně stráveného času jsem si uvědomil, že nechci být s nikým jiným, že..."

„...bys chtěl svět, kde budete moct být nerušeně spolu." Zašeptám a on s úsměvem přikývne.

„Když ten den přišel...byl jsem na dně. Najednou jsem byl zase sám, ta samota mě naprosto pohltila. Jenomže jsem věděl, že i kdybych si sáhl na život...už ho asi nikdy neuvidím, protože on sám nevěděl, co se s ním po smrti stane. A tak jsem se rozhodl žít pro něj. Viděl jsem všechny ty anděly a snažil se být jejich spojka. Snažit se lidem trošku otevřít oči, aby trošku naslouchali svému nitru, aby třeba slyšeli ten jemný andělův hlásek, co se jim snaží pomoct. Ale byl jsem spíš za blázna," lehce se zasměje. „zhruba po měsíci jsem končil později v práci a vracel jsem se z nákupu pozdě v noci. Byl jsem lehkovážný, možná právě proto, že už jsem neměl Hyunwoo, který by mi našeptával, abych nechodil tou temnou uličkou. Ale já chtěl být brzy doma. A tak jsem šel, hned v následujících vteřinách jsem toho krutě litoval, když mě začala obtěžovat partička chlapů. A když už jsem si myslel, že mi nic nepomůže, najednou se tam někdo přiřítil a pomohl mi. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím, když jsem se díval do tváře Hyunwoo. Byl to on. Opravdu on a byl člověk," usměje se na mě. „na začátku neměl vzpomínky, koukal na mě jako na blázna, když jsem mu skočil kolem krku." Zasměje se a do Hyunwoo dloubne.

„Moc jsem tomu nerozuměl," jemně se Hyunwoo zasměje. „cizí kluk, co jsem ho právě zachránil mě začal objímat a mluvit, jak jsem mu chyběl. A já ho neznal. Ale cítil jsem to pouto," vážně se na mě zadívá a já vytřeštím oči. „možná proto mě kroky zavedli do té uličky, i když to nebylo místo, kam jsem cíleně šel...možná jsem prostě cítil, že mě někdo potřebuje, někdo na koho si chci vzpomenout...trvalo to pár dní než jsem si vzpomněl úplně." Zakývá hlavou.

„A-A jak je to možné?" vyjeknu. „T-Takže Kyunnie...Kyunnie bude taky člověk?" jen při té myšlence se mi zalijí oči slzami.

„Mé poslední přání, když jsem umřel a Bůh se mě ptal...bylo abych mohl jednou žít život po boku Minnie," usměje se Hyunwoo. „a pokud za tebe tvůj anděl položil život, věř, že jeho přání bylo určitě stejné," pokračuje. „nemůžu ti to slíbit, ale...je možné, že se objeví. Pokud se stane člověkem, tak se vaše cesty střetnou, protože jste propojení." Vážně na mě zakývá hlavou a já skoro ani nedýchám. Naděje je sice velmi křehká, ale já...chci té naději věřit, věřit, že jednou opět najdu svého Kyunnieho.

**

Už je to skoro měsíc od toho, co Kyunnie zmizel. Minhyuk i Hyunwoo se mi stali velmi dobrými přáteli. Hodně mi pomohli, dokonce i poznatky Hyunwoo ohledně andělů a podobně byly velmi zajímavé. A já věděl, že nic se neděje náhodou, všímal jsem si malých osudových náznaků a cítil jsem ve vzduchu, že bych mohl jednou Kyunnieho znovu potkat. Třeba včera, když jsem vycházel z kavárny, po tom, co jsem vše zavřel a uklidil. Na prahu kavárny ležel prsten, normálně bych si řekl, že ho někdo jen vytratil, ale...ten prstýnek měl přesně moji velikost a z vnější strany byla vyryta andělská křídla. A já najednou věděl, že to není jen pohozený a ztracený prsten. Bylo to znamení. Znamení, že naše přání byla vyslyšena. Zadívám se na noční oblohu a usměju se.

„Díky, Bože." Zašeptám, zatímco si prstýnek nasadím.

Zabalím se do zimní bundy a vydechnu obláček, zatímco se snažím zamknout zmrzlé dveře kavárny. Všude se snáší bílý sníh. A je jen jedna věc, kterou mi bělavý sníh připomíná – andělská křídla. Zamknu těžké dveře a zadívám se na prsten lesknoucí se na mém prsteníčku. Blíží se vánoční čas, tak třeba. Třeba už nastane ten čas. Jemně se usměju a pomalými kroky se vydám domů. Když sněží, tak je tak příjemně. Není vlezlá zima a vše zasněžené je tak nádherné.

„K-Kaštánku..!" uslyším najednou, úplně jsem se ztratil v myšlenkách, a když se zastavím v kroku, tak se usměju na hnědé štěňátko labradora, které na mě rozkošně koukalo. Natáhnu k němu ruku, že ho pohladím mezi oušky, ale nadšeně štěkne a začne kolem mě utíkat, až mě nakonec celého zamotá do jeho vodítka. „J-Já se Vám moc omlouvám, je to štěňátko a je tak zbrklý." Ozve se hluboký hlas a já vytřeštím oči ve chvíli, kdy se zadívám do nádherných hnědých očí, které tak dobře znám a...které tak moc miluji. Nahrnou se mi slzy do očí a srdce mi roztaje jako by najednou bylo zase léto. Děkuji, Bože...za to, že i nám jsi splnil poslední přání. Pokud budu mít někdy ještě jedno přání...budu si přát být s Kyunniem ve všech následujících životech. Je jedno, kým budeme. Je jedno v jakém světě nebo době se naše duše zrodí. My patříme k sobě. Ode dne, kdy jsem se poprvé nadechl. A když nás nerozdělila ani smrt...nerozdělí nás už vůbec nic.



KONEC

🎉 You've finished reading Fallen ✓ || Changki 🎉
Tak tohle je jedna z mála knížek u kterých jsem fakt brečela. Děkuju, že jsem si mohla přečíst  tak nádhernou knížku❤️

2y ago

Revem ale že naozaj od začiatku až do konca tejto knihy som plakala

3y ago

Fallen ✓ || ChangkiWhere stories live. Discover now