Sparkle [POZASTAVENO]

32

Sam

,,To je ale překvapení, co?" Syknu do mobilu a nepřestávám myslet na to, jak mi Alex zvedl mandle.
Silně nakopnu kámen před sebou, až přistane ve vodě.
Hned toho zalituju, protože mi nakoplým palcem projede bolest.
,,Přece sis nemyslela, že to nechám jen tak?!" Ozve se ve stejný chvíli, kdy šplouchnutí vody.

Popravdě? Vážně jsem si myslela, že to nechá jen tak.

Mám chuť zavěsit a rozšlapat ten mobil na tisíc kousků, abych s nikým neměla spojení!!
Nejradši bych ho odhodila teď a tady do vody!

Hned po první výplatě si koupím nový.
Jo, přesně to udělám! Poznamenám si v duchu.

,,Jsi tam ještě?!" Zaječí a já sebou trhnu leknutím.

Mrcha!!! Popadnu kámen před sebou a vztekle s ním mrsknu do vody, a pak se otočím na patě.

Proč jsem sakra ještě nezavěsila?!

V obličeji cítím, jak jsem úplně rudá. Potlačuju emoce, abych ten mobil pak nehledala v břiše nějaké ryby.

,,Co to s tebou je? Místo abys byla třeba na právnické fakultě, tak jsi odjela někam-"

V tu chvíli ji přestanu poslouchat. Vzteká se, zatímco pokračuju v cestě kolem vody. Co je tobě do toho?! Chce se mi řvát.

,,Jo, a máš špatný informace. Jsem v Austrálii. Právě teď se rozvaluju na prosluněný pláži na Fidži a obsluhuje mě pár sexy Fidžijců." Zasměju se.
,,C-cože, j- jak -" Nedostává se jí slov a já už se pobaveně směju na celý kolo. Najednou se donutím uklidnit se.
,,Hm..." Povytáhnu obočí. Vážně jsem řekla jenom hm? Protože teď mě napadá tak dvacet barvitých nadávek.

Proč mě napadly tak pozdě?!

,,Co? Hm? To je to jediné, co mi řekneš?! Jak se jenom opovažuješ!"

Zaječí, až si musím oddálit telefon od ucha, abych neohluchla.
Jenže ona dál pokračuje v ječení.

,,Nechápu, jak můžeš být tak blbá! Jak jsi mohla něco takového udělat??!!"

,,Jak jsem mohla?! Jste banda podvodníků a příživníků, co všem okolo pije jen krev. Jenže to teď skončilo!" Prohlásím naprosto v klidu. Nenechám se vytočit.
,,Po celým tom zatraceným baráku se nakrucuješ jak..." Otočím se kolem své osy a nakonec kopnu nohou do vzduchu.

,,Štětka. Jo, protože kolik ti je, eh?" Dělám, že nevím.

,,Nejmíň šedesát?" Cha! Tý kreatuře je tak... Vlastně nemám vůbec páru, jak stará ta mrcha je.

A ani to vědět nechci a nepotřebuju.

,,Máš nějakou špatnou náladu, srdíčko."

,,Protože nemám chuť se s tebou bavit, srdíčko!" Dodám naschvál stejně jedovatě a udělám pár rychlých kroků. Nakonec si to rozmyslím a rychle se otočím na patě, jenže do něčeho vrazím, nebo spíš do někoho.

,,Au!"

Zvednu hlavu a spatřím před sebou ty známý modrý oči.

,,Hele, už musím končit," Začnu tiše a zadrhne se mi dech.

,,Proč se takhle chováš?" Zeptá se.

,,Sorry, už nejsem ta hodná holčička. Změnili mě lidi a okolnosti okolo mě!"

Nechám ji, až se vyzuří, když mě něco napadne.

,,Ten fešák s koktejly mě vyzval k tanci. Přece bych neodmítla takovou hezkou tvářičku, co?" Usměju se a zadívám se na tlemícího se Alexe.

,,Jo, víš že umí skvěle tancovat?" Mrknu na Alexe a on si klepne bříškem prstu na spodní ret.

,,A říkala jsem ti, jak děsně dobře líbá?" Zjihnu pod jeho pohledem, zatím co zvedne palce na znamení, že si vedu dobře.

Slyším, jak na druhé straně soptí.

,,Tak to je tak všechno. Ne, není. Málem bych zapomněla," Začnu, když Alex -

Vybuchnu smíchy.

,,Jo, je to všechno." Vysoukám ze sebe a sotva popadám dech, jenže když se ke mně Alex přiblíží tak, že se při každým nádechu div nedotýkají naše hrudníky a tvář mu ozáří světlo měsíce...