HARU HARU (!POZASTAVENO!)

1.Díl

Kwon Ji Yong (Jiyong)

,,Crrrr!!! Crrrr!!!,, Zvoní na mě hlasitě budík, abych konečně vstal do školy, kam strašně rád chodím. Zvoní tak nahlas, že ani natlačený polštář na obličeji nezabírá. Líně se zvedám z postele a odkráčím k budíku, který následně vypnu. Měl bych si změnit vyzváněcí tón. To strašné zvonění mě jednou zabije. Kouknu se na hodiny kolik vůbec je a málem jsem doslova vyletěl z kůže. Už zase jsem zaspal! No... Teď už je to stejně jedno, když za pár týdnů končí škola a já si budu užívat skvělé prázdniny s mojí nejkrásnější princeznou na světě. To ona je důvod, proč chodím do toho vězení a ještě pořád žiju. Pff... Měl bych se už obléct, abych stihl aspoň půlku první hodiny. Jenom v trenkách se odplazím ke své skříni a vybírám si svůj dnešní outfit. Ne že bych si nějak potrpěl na módu, ale být jeden z oblíbených kluků taky něco stojí. Normálně bych si měl obléct školní uniformu, ale ta se zrovna pere a jak už jsem říkal, jsem jeden z oblíbených, takže to učitelé nějak neřeší.

Vzal jsem si na sebe modré džíny, bílou košili s vyhrnutými rukávy, černé sako s náznakem modré a zakončil jsem to kravatou, která má vzor americké vlajky. Už si stačilo vzít jen tašku a mohl jsem vyrazit do toho ústavu.

Před branami školy jsem se potkal s mými čtyřmi nejlepšími kamarády, který znám už od nižší střední a který na mě přišli čekat. Jediného koho znám už od dětství je Sehyun. Jsme něco jako nerozluční bratři.

,, Kde ses flákal ty bastarde malej?" zasmál se na mě Seung Ri. Jen jsem se na něj zašklebil a šli jsme dál. Tito čtyři: Choi Seung Hyun (Sehyun), Kang Dae Sung (D-Lite), Dong Young Bae (Tae Yang), Lee Seung Hyun (Seung Ri) a já jsme ta parta pěti oblíbených na škole. Proč jenom pět? Proč tenhle počet nevím, ale každý rok se takhle hlasuje a my už jsme po čtvrté za sebou zvolení ti samí lidi. Toto stupidní hlasovaní vymysleli kdysi asi nějaké holky, které se zřejmě hodně nudily. Zní to jako úplná kravina, to uznávám. Taky jsem to dříve říkal, ale teď jsem docela rád. Někdy to má své výhody, ale i těm nevýhodám se někdy nevyhneme. Občas se stane, že dojde k rvačkám a neobejde se to bez roztrženého rtu, krvavých kloubů na rukách a pár monoklů. No jo no... Jak se říká ,,Závist je svině.,,

Společně jsme došli ke dveřím od třídy a vešli jsme dovnitř.

,, To je dost, že se nám tu naše hvězdy ukázaly." namítl učitel, když nás spatřil u otevřených dveří, které jsme hned zavřely. Všichni jsme se provokativně usmáli a usadili se na svá místa. Byla to jako vždycky nuda a učitele jsem stejně neposlouchal. Velmi dobře to věděl, ale i tak s tím nic neudělal.

,, Nedělej, že se učíš, Haru." Řeknu provokativně své princezně, která je zažraná do učebnice. Obvykle mi něco naštvaně řekne, ale dneska nic.

,, Mám pro tebe dárek." Oznámím jí a to už jsem zaujal její pozornost.

,, Ty sis vzpomněl?" Zeptá se překvapeně, ale na obličeji se jí ukazuje i jiný pocit, než překvapení.

,, Jako kdybych někdy zapomněl." Odpovím jí s úsměvem a hned na to dodám.

,, Děje se něco?" Zeptám se narovinu a přemýšlím, jestli jsem náhodou něco neudělal. Haru jen zatřese hlavou a usměje se.

,, hmm.. Nic." odpoví a dál se věnuje učení. Usmál jsem se taky a už jenom čekal, až zazvoní na přestávku.

Po zvonění jsme jako vždycky odešli před školu na lavičky a tam se bavili většinou o blbostech. No... Já a Haru jsme je moc neposlouchali, protože jsme byli dost zaměstnaní sami se sebou.