O měsíc později
Už je to měsíc co Nina neni. Já jsem skončil v psychyatrické léčebně a zhubl o 10 kilo. Pořád na ni musím myslet. Byla tak krásná, pořád se usmívala, měla nádherný úsměv. Pořád u sebe nosím naší společnou fotku.
První týden po její smrti sem 3 dny nespal a jen je probrečel. Každý večer smutnim nad fotkou, která byla pořízena při jejích 17 narozeninách. Byla to jediný co mě dělalo šťastným..a už je pryč, ale já cítím jako by byla stále semnou. To je asi také ten důvod proč jsem tady. Měl bych zmínit že jsem se párkrát snažil zabít ale nevyšlo to, byl jsem kvůli tomu asi 2x v nemocnici. Stále si říkám jak se to mohlo stát. Mohl sem snad za to já? Ubližoval jsem jí nějak? Tahle otázka se mi honí hlavou pořád, je to k nevydržení, já chci za ní.
Ještě v ten večer jsem se rozhodl to udělat. "Jdu za tebou zlato." vykřikl jsem a pěstí udeřil do zrcadla které se rozpadlo. Ty malé kousíčky skla padaly na zem, vybral jsem ten největší. "Jdu za tebou zlato jen vydrž." řekl jsem a uchopil sklo mezi palec a ukazováček. Přiložil jsem jej na zápěstí a opatrně jsem přez něj několikrát přejel. Rána byla hluboká, krev všude stříkala a já pomalu přicházel do bezvědomí.
"Tos neměl dělat." uslyšel jsem její hlas.
"Ale já musel, teď budeme spolu šťastní." odpověděl jsem jejímu hlasu který ani nevím odkuď šel.
"Já ale nemůžu...nemůžu s nikým mluvit. Udělal jsi to zbytečně." rozbrečela se.
"To je jedno hlavně že tě mám na blízku."
★Tak tady máte to slíbené pokračování...vím není to zábavné, a ani nějak dlouhé, ale měla jsem chuť něco napsat :3 Tak užívejte prázdnin a mějte se lásky :* ★
Dark_Princess
