,,Taky tě miluju Andy. Sbohem." to byla její poslední věta.
Jednoho večera se šla projít a když se nevracela zavolal jsem policii. To mi řekli, že mám počkat 24 hodin.
,,Ale já nebudu čekat. Už je pryč hodinu, co když se jí něco stalo?!"
,,Moc se omlouvám, ale s tím do 24 hodin opravdu nemůžeme nic dělat."
,,Tak děkuju a nashledanou."
,,Naslyšenou"
Po ukončení rozhovoru s policií jsem jí šel hledat. Prošel jsem snad celý město, ale nikde nebyla.
,,Kde by asi mohla být." mumlal jsem si pro sebe. Pak mi došlo kde jsem ještě nebyl. Nádraží. Došel jsem na nádraží. Byla tam, viděl jsem jí stát na kolejích.
,,Nino né nedělej to, vrať se." křičel jsem na ní.
,,Andy já musím. Nebaví mě to tady, nikdo mě tu nemá rád nemůžu tady být."
,,Já tě miluju Nino nesmíš to udělat. Máš tu rodinu která tě miluje a mě."
,,Andy, ty víš moc dobře, že se mě rodina vzdala. Za 5 minut mi jede vlak. Jdi pryč, nechci abys to viděl."
Běžel jsem za ní přez koleje. Odstrčila mě.
,,Nedělej to. Miluju tě!!"
,,Já tě taky miluju Andy, sbohem."
Událo se ti strašně rychle a bylo po ní. Vlak mi přejel přímo před nosem. Proč jsem jí nezachránil a nebo neumřel s ní?? Tahle otázka se mi pořád honila hlavou. Její smrt si beru za vinu. Vzal jsem jí do náručí a křičel ,,Vrať se mi, Nino vrať se." brečel jsem. Nedalo se to zvládnout. Ona umřela!:'( To je můj konec. :'((
Je to docela krátký ale doufám že se vám to aspoň trochu líbylo :)) A omluvte prosím moje chyby píšu to na telefonu :)) budu ráda za každý přečtení komentář i cokoli jinýho :))
