Zaklínač: Srdce Ze Skla

Kapitola První

Geralt otevřel oči. I ve tmě, která kolem vládla, pro něj bylo snadné zahlédnout pohyb na cestě, u které meditoval. Byl zaklínač. Jeho smysly byly po dlouhé a bolestivé sérii mutací téměř dokonale vyvinuté. Viděl ve tmě jako kočka. Byl i tak rychlý a pružný. Slyšel o čem si lidé povídali několik stop od něj a to i když se nacházel uprostřed vřavy.

Stejně tak i teď slyšel dech onoho tvora, který číhal na lesní stezce, vedoucí skrz Caed Myrkwid směrem k Riedburne. Potom co skončila válka s Nilfgaardem a bandité a různé skupiny zbojníků přestali cestu okupovat, začalo tudy proudit mnohem větší množství lidí, především obchodníků s vínem, kteří vyváželi ty nejlepší kusy za hranice Toussaintu na sever do blízkého Angrenu, Lyrie nebo Mahakamu, či dokonce do Temerie a Aedirnu. Proudili tudy jak seveřané hledající lepší život na jihu, tak i jižané z Beauclair, kteří i přes to, že Geralt nedávný útok upírú zastavil, ze strachu utíkali na sever, kde jak doufali, bude těchto nestvůr značně méně.

Geralt si o těchto lidech myslel své a Marigold pro ně měl jednoduché pojmenování: Blázni. Ze zamyšlení vytrhl Geralta zvuk křupajícího listí. Zpozorněl. Číhající tvor zmizel. Rozhlédl se. Opatrně pomalu aby na sebe neupoutal pozornost.

Ozvalo se zapraskání větve. Rázem měl v ruce svůj stříbrný meč Aerondight, o který kdysi dávno přišel, a který se k němu poměrně nedávno, za podivných okolností vrátil zpátky. Zlatě se zablesklo, jak meč narazil na spáry upíra. Geralt neztrácel čas. Piruetou vyvedl netvora, který tlačil proti meči nemalou silou z míry. Ještě než dokončil celý obrat sekl shora do místa, kde mělo být upírovo temeno. Promáchl, ale rovnováhu neztratil. ''Zatraceně'', zavrčel a opět se rozhlédl. Pro normálního člověka by nebylo možné to zahlédnout ale zaklínačskému oku neunikl ani tento detail. Větve blízkého stromu po jeho pravici se mírně ohnuly jakoby kolem nich někdo prošel. Geralt tiše vydechl. Před chvílí si myslel, že se jedná o pouhou Ekkimaru. Jak se ale zdálo, upír, který stál proti němu byl Katakan. Zaklínač nacvičeným gestem ruky vyvolal znamení Yrden. Kolem něj se v kruhu několika stop rozzářily fialové runy a kouzlo zrušilo upírovu neviditelnost.

Netvor syčivě zařval a vrhl se na Geralta. Zaklínač zůstal stát namístě a připravil se k útoku. Ozářen nafialovělým světlem run vypadal jeho bledý obličej až démonicky. Počkal si, až Katakan doběhl těsně k němu a prudce ho patou kopl do místa kde měl být nárt. Upír to očividně nečekal. S hrozným bolestným řevem prolétl kolem zaklínače a naprázdno máchl drápy. Geralt se jim snadno vyhl půlobratem a sekl obloukem. Tentokrát se trefil. Katakanova hlava se oddělila od těla, jakoby k němu ani nepatřila. Geralt ji chvíli sledoval jak se kutálí kamsi do křoví. Provizorně si očistil meč podrostem a zasunul ho do pochvy na zádech vedle druhý, ocelový. Pomalým krokem došel k hlavě. Od pasu si odepjal plátěnou tašku a hlavu do ní strčil. Tašku si přehodil přes rameno a vydal se ke vzdáleným světlům hradu Beauclair.

Po cestě ho napadla jedna zneklidňující myšlenka. ''Splést si Ekkimaru s Katakanem.'', pousmál se v duchu. ''Asi jsem na Corvo Bianco lenošil s Yen až moc dlouho.''. Dlouze si povzdechl, stáhl si přes hlavu kápi a zmizel do noci.

___

''To si snad ze mňa děláš prdel!'' zařval trpaslík a rozháněl se obří pěstí. ''Kukaj pěkně cálovat kejklířu nebo ťa zvalchuju, že ťa ani vlastní máti nepozná od svojí posraný řiti.''

''Omlouvám se pane Chivayi, ale smlouva je smlouva. Trvalo vám to tři dny než jste tu Ekkimaru...''

,,Katakana.''. opravil licitátora Geralt.