Secret Decision with Magic[cz]

9°

"Dobře, ale předlohu si najdu sama," Zazubila se a opřela se o linku v kuchyni. "Ou, jo. Ty dneska nepracuješ?" Em se zarazila a zorničky se jí rozšířily. Jistěže dneska pracuje! Vyděšeně přelétla byt pohledem a rozběhla se pro oblečení.

"Hádám, že to znamená ano, pracuju." Vyklouzlo Phoebe společně s tichým smíchem, mezitím co si sama nalila čaj.

"Ty nebo já?" Vykřikla bělovláska udýchaně, když se vrátila zpět. V jedné ruce držela několik málo kusů oblečení a v druhé obrázek kosmonauta. Pokus zadržet salvu smíchu se Phoebe nevyvedl. Ve vteřině se musela opírat o kuchyňskou linku, aby se smíchy nesklátila na zem.

"Nesměj se a něco dělej grymde!" Zavrčela rozhořčeně Em a vraždila černovlásku pohledem.

"No-jo! Zapomněla jsem ti - říct, že dneska je den magie." Emilie se zastavila stejně jako pochod jejích myšlenek. Den magie?

"Cože?" Phoebe se pokusila zkulturnit a narovnala se. Hraně si odkašlala a upřela na bělovlásku pohled.

"Den magie má každý čaroděj, který získal své síly. Prostě musíš skrz ten den jenom a pouze kouzlit." Zazubila se a v duchu se pochválila za svůj výkon.

"Dneska? Tak já si to aspoň zapíšu do kalendáře, abych se pro příště připravila." Vydechla mrzutě Em.

"To není potřeba," Usmála se Phoebe. "Den magie budeš mít vždycky když budu chtít. Je to totiž moje povinnost ti je ukládat." Tak šokovaný výraz černovláska dlouho neviděla.

"Jak tvoje povinnost?! Proč zrovna dneska?!" Em zuřila a nevědomky mačkala kosmonauta na obrázku.

"Čím horší den, tím lepší zkušenost, ne?" Po vyřčení poloviny věty už si nebyla tak jistá, tím co říká. A taky tomu dost nasvědčoval bělovlásčin výraz. Kdyby jen měla Emilie čas, tak by to Phoebe pěkně schytala, ale jelikož jí tahle složka zrovna pěkně rychle utíkala musela to nechat na později. Její pozornost se přemístila na obrázek a oblečení, které přečarovala na trochu pomačkaný kostým kosmonauta. Možná by měla zajít na kurz sebeovládání. Nasoukala se do svého díla a utíkala ke dveřím. Další venkovní oslava v nedalekém parku - co víc si přát!

"Až dojdu tak si to vyřídíme a na tu postel můžeš v blízké době zapomenout!" Vykřikla těsně před tím než práskla dveřmi a rozběhla se po schodech dolů.

"Ze schodů se neběhá! Spadneš!" Slyšela jak černovláska rozhořčeně křičí a bylo ji jasné, že je to kvůli jejímu poslednímu oznámení a měla být ráda, že neviděla jak Phoebe rudne až za ušima. Namířila na bělovlásku prst a zadržela ji jednu nohu ve vzduchu. Emilie zavrávorala a pokusila se čehokoliv chytit. Cokoliv co by ji zachránilo před tvrdým pádem na zem, pár schodů od konce schodiště. Křečovitě svírala víčka k sobě a čekala na náraz.Ozval se zvuk podobný otevírání starých dveří a Em dopadla. Bylo to však rozhodně měkčí přistání než očekávala. Otevřela oči a čelila spalujícímu pohledu. Jeho oči byli orámované skoro neviditelnými vráskami smíchu. Připadalo ji to až intimně zakázané takhle na něj hledět. Cítila jeho dech a nedokázala se soustředit na cokoliv jiného než jeho blízkou přítomnost.

"Ještě jsem neviděl kosmonauta padat." Zrudla až ke konečkům vlasů a vymanila se z jeho záchranného objetí.

"Někde se začít musí." Zamumlala spíš pro sebe. Kieran to však slyšel a hlasitě se zasmál. Jeho melodický smích způsobil na dívčině pokožce husí kůži - děsilo ji to.

"U-už musím jít, nestíhám." Oznámila rychle a vyběhla pryč. Netušila proč se v jeho přítomnosti chová jako vyplašené kuře a o to víc se bála dalšího setkání s ním. Jenže ona ani nepoděkovala!

Rázně pokládala nohu před nohu a rychle se blížila ke své pracovní době. Myšlenkami však byla úplně jinde. Na čele se ji objevila vráska jak vehementně přemýšlela jestli Kieranovi poděkovat nebo ne. Velice ji ta nesourodost jejich myšlenek vyčerpávala, ale donutila se myslet na svou práci, která v tu chvíli začínala. Děti kolem ní poletovaly, nezúčastněně do ní narážely a její přítomnost nebraly vůbec v potaz. O to líp. Emilie alespoň mohla vyřešit otázku, která ji od rána vrtala v hlavě.

Proč se to všechno děje? Nepřála si být čarodějkou, nechtěla ochránce a už vůbec nechtěla potkat osobu jako je on. Ale stalo se. Stojí tu s nově nabitými silami proudícími jejím tělem, domov ji obývá Phoebe a bělovláska se obávala dojít domů, jen aby náhodou nepotkala Kierana. Bylo toho na ni moc - opět. Ale tentokrát se to snažila brát pozitivně. Mohla kouzlit zatraceně! Její život to změnilo o sto osmdesát stupňů a ona strašně moc stála o možnost, vidět to ve světlých barvách. A tak se prostě snažila.