The Clue [CZ]

0.02. Mise 005

Nikdo se mnou moc od té doby nemluvil. Uplynulo pár hodin a já stále čekala, co se z mého pobytu v nemocnici vyklube. Přemýšlela jsem pořád dokola o tom, co se stalo po mém odjezdu, ale mám okno. Blackout. Totální. Kéžbych si jen vzpomněla. Jela jsem na super tajnou misi do Toronta, kde jsem měla infiltrovat drogovou organizaci, na kterou má policie a FBI už pěkných pár let spadeno. Přiletěla jsem soukromým letadlem. Už na letišti na mě čekal můj odvoz. Byl to někdo z těch dealerů, ke kterým jsem se přidala. Dál prostě nevím.

Najednou do mého nemocničního pokoje vletěli Jackson s Erin. Hleděli na mě, pak na mé předloktí, pak zase na mě a na předloktí. Chvíli se na sebe dívali. Po té Jackson přišel blíž a pravil:,,Tak jak je, Leah?" Erin obrátila oči a já sama cítila, že to bylo pěkně trapné. ,,Jacksone," osočila jej Erin, která vypadala, že vybouchne. Neměla jsem odvahu nic říct dříve, než se začali vyptávat oni.

,,Rovnou k věci," odsekla Erin a odstrčila Jacksona směrem k oknu. Bylo mi jasné, že to nebude dobrý. Věděla jsem o rizicích mise, ale stejně jsem na ni kývla. Upozorňovali mne na to, že tam nemám jezdit, je to nejnebezpečnější drogová skupina ve státech. Panebože, už jsem si vzpomněla. Proto je na mne Erin naštvaná. A nebo si hraje na drsňačku, kdežto uvnitř je vystrašená. Jestli jsem to opravdu pokazila a oni na nás přišli, tak jsme pěkně v háji.

,,Máš na ruce číslo," začala Erin. Věděla jsem, že to tetování tam je, ale proč zrovna 86 a jak se tam dostalo, to fakt nevím. Otočila jsem se na Jacksona, jehož prázdný výraz mne odradil od lživé odpovědi, a tak jsem chtěla jít s pravdou ven. Než jsem stihla vydat hlásku, přiběhl Frank a zavolal si k sobě Jacksona. V tu chvíli někam zmizeli. Erin stále seděla na židli, ale ještě nezačala mluvit. Chvíli jí trvalo, než se do toho obula.

,,Proč máš na sobě vytetované číslo?" zeptala se na snad nejstupidnější otázku, kterou kdy mohla položit. Jak to mám asi vědět? Vždyť ví, že si nic nepamatuju, nebo ne? Čekala jsem teda jiný dotaz, ale budiž. ,,Erin, já nevím," vyhrkla jsem asi za 3 sekundy. Tušila to. Chytla se za hlavu a byla mimo. Asi za půl minuty řekla:,,Nepamatuješ si to, viď?". Podívala se na mě smutným a zároveň vystrašeným pohledem. Pohledem, který jsem ještě neviděla. Snaží se vypadat drsně a silně, ale uvnitř je vlastně zlomená. Pamatuju si první den, kdy jsem přišla do práce. Měla jsem s ní první službu a měla mě zaučit. Tvářila se velmi nepříjemně a otráveně, myslela si, že jsem totálně blbá. Nevěděla jsem vůbec nic, musela mi všechno ukázat a vysvětlit. To byly časy. Díky bohu, že už nejsem ten nováček, ze kterého si všichni střílí.

,,Ne," odpověděla jsem ,,jediné co si pamatuji, je cesta do Toronta, tedy ještě fázi, kdy jsem opouštěla letiště s tím chlápkem z gangu." Erin nereagovala. Chvíli jsme mlčeli, když do pokoje vtrhli Jackson s Frankem. Jakmile uviděli Erin, zděsili se. Frank si přisunul židli a Jackson se vrhl směrem k ní. Posunula se blíže ke mně, aby udělala Jacksonovi místo. Pár minut na sebe jen tak hleděli, když Erin tichým hlasem pravila:,,Neví to,". Tak moment. Co nevím? Jasně, to, že si nic nepamatuju už ví, ale proč to zmínila? Vždyť oni to vědí! Co mi sakra tají? Mohl by mi prosím někdo říct, o co jde? Nesnáším lži. Proč mám vůbec tetování? A proč s číslem 86?

,,Leah, nikdo se z Toronta nikdy nevrátil, ne s tetováním, ne bez něj," zašeptal Frank.