Znám to zdání,
Že ti vlastní duše život ničí,
Do poslední krůpěje krve vysává tvé srdce,
A nestálá mysl nikdy nesmaže,
Ten chaos a chlad uvnitř.
Vím jaké to je pojíst z dlaně naději.
Jak za mřížemi šílenství bývá skrytá svoboda,
Vím jak brány pekla občas svádějí,
I že nás z něj občas vyženou.
Vím, jaké to je být vše
A přitom nic.
Já vím, že víš,
Jak umlčet se,
Políbením vlastního strachu,
Utopením ve vlastním těle
Mít vlastní rozum za nepřítele
Cítit až moc a být tak prázdná.
Žít v paradoxech sebe sama.
To vše znám,
Je to vše, co vím.
Proto rozumím Ti…
Rozumím.
-Pro S.P.H.-
