V rodině Weaslyových [Harry Potter]

12. Kapitola

Ráno jsem se probudila v Dracově objetí. Oblékla jsem si uniformu, chtěla jsem být potichu abych ho neprobudila. Když jsem stála před skříni, cítila jsem že za mnou stojí. Objal mě pevně ze zadu. Cítila jsem na sobě přitisklé celé jeho tělo. "Dobré ráno ospalče." Řekla jsem a otočila se, abych se mohla podívat do jeho očí. Usmál se na mě a dlouze mě políbil.

Šli jsme na hodinu. Na chodbě nás zastavila profesorka McGonagallová. "Slečno Weaslyová, pane Malfoyi." "Ano paní profesorko?" Otočila jsem se a řekla. "Musím s vámi nutné mluvit." "My máme ale hodinu." "Z této jste omluveni a právě o tomto s vámi chci mluvit." Řekla a šli jsme s ní k profesorovi Brumbálovi. "Mohu se zeptat o co jde?" Řekl Draco. "Pane Malfoyi, vše vám bude časem vysvětleno." Řekl Brumbál. Poukázal na židle, dál nám najevo ať si sedneme. Udělali jsme to. "Jde o vaší docházku." Řekl Brumbál. Hned mi bylo jasné o co jde. "Když jste si vybrali hodiny, tak vám bylo řečeno, že jsou povinné." "Pane já-" řekla jsem, ale on mě nenechal domluvit. "Zameškali jste spoustu hodin. Víte jaký je trest za neplnění docházky?" "Vyhození ze školy?" Řekla jsem potichu. Brumbál se na mě podíval. "Co jste říkala slečno?" "Vyhození ze školy? Je to tak?" Řekla jsem hlasitěji. Brumbál přikývl. "To znamená, že si máme jít zbalit?" Řekla jsem zklamaně. Brumbál si asi všiml, že mi po tváři stéká slza. "Ne, balit si nemusíte. Dám vám druhou šanci, ale samostatně budete potrestáni." Řekl a my jsme zpozornili. "Budete pomáhat Hagridovi s jeho prací v temném lese. A ještě něco, mínus dvacet bodů pro Zmijozel." Řekl a my se na sebe podívali. "Kdy se máme dostavit k Hagridovi?" "Dnes večer." Řekl a my přikývli. "Teď běžte." Řekl a my odešli.

"Víš co to znamená Draco?" Řekla jsem a on se na mě podíval. "Hmmm?" "Že na sebe nebudeme mít tolik času jako dřív. Nemůžu si dovolit aby mě vyhodili, tvůj otec to tu může zařídit aby jsi dál chodil, ale u nás to tak není." Draco jen stál a mlčel. "Musím na hodinu." Řekla jsem a šla. Dracovi to bylo evidentně jedno. Stávala se že mě zase ta starostlivá holka, která vše plnila a učila se. Večer jsme šli k Hagridovi. Draco na mě nepromluvil. "Tak tady jste." "Ahoj Hagride." Řekla jsem s úsměvem. "Tak pojďte, čeká nás hodně práce." Řekl a šli jsme do temného lesa. Hagrid sebou vzal i Tesáka. "Dobře rozdělíme se, já s Tesákem půjdu tam a vy dva běžte tam." "A Hagride co tu vlastně hledáme?" "Arakog mi řekl že se jedno z jeho mláďat zatoulalo, takže to hledáme." "Mládě pavouka?" Řekla jsem viděšeně a Hagrid přikývl. "Tak běžte." Řekl a my šli. Draco se mnou nemluvil. Nevím co se stalo. Něco se šustlo a já se lekla. Byla jsem viděšena. Koukala jsem pořád kolem sebe. Pak jsem se rozhodla na Draca promluvit. "Co je s tebou?" "Co by mělo být?" "Takže mluvíš? To je dobrý vědět." Řekla jsem a on protočil oči. "Co sem ti udělala?" Draco neodpověděl. "Jo takže je moje vina že nad malém vyhodili?! Takže já můžu za to že jsme zameškali hodiny?! Draco?! Odpověz mi!!!" Zařvala jsem na něj. Vybuchla jsem. Lístky a větvičky okolo nás se začali vznášet. Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit. "Neřekl jsem že je to kvůli tobě! Tak se uklidni!" Řekl naštvaně. Můj vztek se změnil na smutek. Z očí mi začali téct slzy. Co se to se mnou děje? Bez důvodně se naštvu a když jsem smutná tak to neskutečně bolí. Já už dál nechci. Draco se na mě podíval a otřel mi slzu z tváře. "Promiň." Řekl. "Jdeme najít toho pavouka." Řekla jsem a šla. Věci které se vznášeli spadli na zem. Hledalu jsme kde to bylo možné. Najednou se něco pohlo v křoví. "Co to bylo?" "Netuším." Přiblížila jsem se ke keři. Najednou na mě vyskočil pavouk. Bylo to to mládě. Byla jsem vystrašená a ztuhla jsem. "Pouta na tebe!" Řekl Draco a svázal pavouka. Pomohl mi vstát. "Jsi v pořádku?" "Jsem v pohodě." Řekla jsem a snažila se popadnout dech. "Jdeme za Hagridem." Řekla jsem a šli jsme. "Hagride!!!" Snažili jsme se ho najít. "Tady jste. Našli jste ho?" "Jo, tady je." Ukázali jsme na pavouka který stál vedle nás. "Dobře teď mu ho odnesem." "Nemohla bych tu zůstat?" "Proč? Rád uvidí toho kdo ho našel." "Já ráda bych šla, ale.... Já-" "Ty se bojíš pavouků co?" Řekl Hagrid a já přikývla. "Jen pojď oni ti nic neudělají." Řekl Hagrid. "Tak dobře." Řekla jsem a šli jsme. "Arakogu, přivedli jsme tu toho malýho." Řekl Hagrid. Jakmile Arakog vylezl, dýchala jsem rychleji než před tím a chytla Dracá za ruku. On se na mě podíval. Já ho zase pustila. Dělalo se mi zle. Motala se mi hlava. Mám fóbii z pavouků a Hagrid mě táhne mezi největší co můžou být. "Arakogu tady máš toho prcka." Řekl Hagrid a ukázal na něj. "Děkuji ti Hagride. A co jsou zač ti za tebou?" Řekl Arakog a ostatní pavoučí se k nám začali přibližovat. Přitiskla jsem se k Dracovi a on mě objal. "To jsou studenti z Bradavic, hledali ho se mnou. Tak pojďte vy dva už půjdeme." Řekl a šli jsme za ním. Ještě pořád jsem byla v šoku, ale už jsem se Draca pustila. On se na mě podíval. Ale já na něj ne. Došli jsme k Hagridově chatě. "Tak už běžte do hradu." Řekla Hagrid a mi ho poslechli.

Šla jsem rychlím krokem. Draco mě chytl za ruku. Zastavila jsem se a otočila se. Nepodívala jsem se mu do očí, ale on mě lehce chytl za bradu a donutil mě to. "Co je s tebou?" Řekl a já mlčela. Pak jsem ale přece jen odpověděla. "Nic." "Já-ja se ti omlouvám jestli jsem tu nějak ublížil nebo-" nestihl to do říct, protože jsem ho políbila. Pak jsem se odtáhla. "Už to nebude řešit." Řekla jsem, usmála se a šla do Hradu. Draco mě zase zastavil a dlouze mě políbil. Po chvilce jsem se odtáhla. "Draco teď nemůžeme, nemůžeme si dovolit další problémi, jinak nás vyhodí." "Máš pravdu." Řekl a šli jsme do hradu.

Četla jsem předchozí kapitoly a zjistila že tam je plno chyb. Takže jestli tu nějaký najdete tak se omlouvám.