V rodině Weaslyových [Harry Potter]

14. Kapitola

"No dobře tím si teď nebudeme lámat hlavu. Jsou Vánoce, prosím! Chci mít aspoň jeden den v roce klid!" Řekla jsem. Podívala se na svou ruku. Stále tam byla ta jizva, která ale už nikdy nezmizí. Vzpomněla jsem si na ten den. Kdy mě mučila. Ne! Dost! Právě jsem řekla, že si nebudu kazit den. Tak na to nemysli!

Už se chystala večeře, jako každý rok jsem pomáhala. Zapálila jsem svíčku. Něco mě napadlo. Zavřela jsem oči, najednou se rozsvítili všechny svíčky. Usmála jsem se. Najedli jsme se a šli se vyfotit. "Tak pojďte, Giny ty si stoupni tam, Rone ty támhle, vy dva támhle, Persy ty sem a Sáry ty pojď sem." Řekla mamka. Pořídili jsme pár fotek a přišlo na rozdávání dárků. Všichni jsme dostali svetr s naším začátečním písmenem našeho jména. Rozdali jsme si dárky, milovala jsem ten úsměv na tvářích.

Seděla jsem v pokoji na posteli a v ruce měla fotku od Draca. Když je jeho otec smrtijed a matka také, tak Draco.... Neřekl mi to ještě sám, ale je to na něm vidět. Vím, že by mi nikdy neublížil, ale.... Od jeho odce jsem zažila opak. Sám mě neochrání, ne když s tím jeho rodina nesouhlasí. Musím se naučit bránit sama. Ale to až někdy jindy. Počkat! Něco mě napadlo, když můžu pohybovat věcmi Is ostatními lidmi, proč bych nemohla pohybovat sama se sebou. Vzala jsem si svetr boty a vyběhla ven. Nikdo si mě naštěstí nevšiml. Venku je sníh a zima. Stála jsem před domem, zavřela oči a soustředila se. Vzlétla jsem. Paráda! Miluju létání na koštěti, ale tohle?! To je jiný level. Najednou vyšel ven Fred. "Sáry?! Co tam děláš?" Lekla jsem se ho a přestala se soustředit padala jsem ze vzduchu na zem. Fred mě naštěstí chytil. Lapala jsem po dechu. "Promiň." "To nic, jen jsem něco zkoušela." Řekla jsem a Fred mě postavil na nohy. Vyhrnul se mi rukáv takže viděl na jizvu. Já ji hned ale zahalila. "Připomíná mi bolest." Řekla jsem a Fred mi dal ruku kolem ramen. "Nesmíš to brát vážně. Říkají nám jaká jsem slabá rodina, ale podívej se na sebe! Jsi silná, úžasná holka z rodiny, o které by to nikdo neřekl." "Frede neblázni, vy jste také mocní." Řekla jsem a on se usmál. Najednou jsem se otřásla zimou. Opět jsem byla venku jen v pižamu, ale tentokrát ve svetru a v botách. "Pojď dovnitř." Řekla já přikývla.

Za pár dní je Silvestr, Nový rok a Moje narozeniny. Nemůžu se dočkat. Sice mi ještě nebude osmnáct a nebudu moc kouzlit mimo školu, ale už se to blíží. Na Silvestr chystáme velký ohňostroj. Ale ne jako mudlové, kteří pouští rachejtle, my pouštíme ohňostroj z hůlek, ikdyž Fred s Georgem normální rachejtle taky používají. V pokoji jsem a malovala na plátno. Ráda maluji, uklidňuje mě to. Najednou jsem slyšela ránu. Seběhla jsem po schodech dolů. A hned mi bylo jasné co se děje. "Vrať mi to!" Řval Ron na Freda. "Sáry chytej!" Řekl Fred a hodil mi knihu. "Dej mi to Sáro!" "Od kdy si čteš?" "To není kniha!" Řekl Ron. "Takže deník?" Řekla jsem a on přikývl. "Deníky by se brát neměly je to soukromá věc." Řekla jsem a Ronovi deník vrátila. Fred s Georgem se na mě podívali, věděla jsem že je asi naštvalo že jsem deník Ronovi vrátila. "Každopádně to vypadá jako kdyby si Ron hrál na holčičku která si píše deníček." Řekla jsem a zasmáli jsme se. "Hahaha, říká ta která si ho píše taky!" Řekl a já se asi začervenala. Kluci zasmáli.

A je tady Silvestr. S mamkou jsem připravovala jídlo. Cítila jsem jak po mo mě někdo hodil sněhovou kouli a tak jsem ji ve vzduchu zachitila a hodila zpět. "To není fér ty podvádíš!" Řekl Ron. "To není podvod, pouze můj postřeh." Řekla jsem a zasmála se. "Klidně bez za nima." Řekla mamka a usmála se. Úsměv jsem jí opětovala, vzala bundu, boty a běžela ven. Najednou mi na obličeji přistál sníh. "Neříkala jsi že máš postřeh?" Řekl Ron a zasmál se. Já se na něj taky usmála, ale zákeřně. Ron se zděsil, když viděl, že se o kolo mě začal vznášet sníh. Poslala jsem ho proti němu. Na místě, kde před chvílí stál Ron, najednou byla hrouda sněhu. Ron se z ji vyhrabal. Všichni jsme se smáli. "Zatraceně Sáro! Mohla jsi mě zabít!" "Ale prosimtě Rone, neděl z toho drama." Řekly Fred s Georgem.

O půlnoci jsme rozjeli ohňostroj. Najednou mě Fred s Georgem vysadili na své ramena. "Všechno nejlepší!" Řekli. "Ještě ne kluci, ale děkuju." Řekla sem. Ráno jsme jeli zase do školy. Ano mudlové chodí až déle, ale my už dnes. A jak už jste asi pochopili tak mám narozeniny. Ale nechci aby to moc lidí vědělo. Ve škole jsem se procházela po chodbě. Najednou mě někdo ze zadu objal. Byla to Hermiona. "Všechno nejlepší!" "Děkuju." Řekla jsem a objala ji. "Všechno nejlepší." "Děkuju Harry ." Řekla jsem a objala ho.

Šla jsem na kolej. Někdo mě objal že zadu. Byl to Draco. Otočila jsem se a on mě políbil. "Všechno nejlepší." Řekl a na krk mi pověsil řetízek s hadím přívěskem. "Děkuju Draco, je nádherný." Řekla jsem a políbila ho. Měla jsem trénink. Bránila jsem jako vždy. Ale nějak se mi nedařilo. Míče jsem sice chytla, ale buď mě trefil do nohy, hlavy, ruky nebo do koštěte tak, že jsem málem spadla. Po tréninku jsem nasedla na koště a proletěla se nad školou. Miluju létání. Létala jsem nad lesem, nad hradem, prostě všude. Najednou jsem něco zahlédla v dálce. Letěla jsem blíž. "Ale ne. To je...."

Tato kapitola je o něco kratší. Koho si myslíte, že jsem zahlédla? (Omlouvám se za chybi)