Déšť mě natolik unavil, že jsem cestou domů v autě usnul. O to příjemnější bylo, že jsem se dostal do teplé postele a mokré oblečení mi někdo sundal. V polospánku jsem nic neřešil a jen se zavrtal více do deky a pokračoval ve spánku.
"Jak si se vyspal, Adrienku?" zeptala se Chloé, která si nechala na stůl přinést snídani.
"Dobře, mám rád déšť, pěkně uspává." napil jsem se horké kávy.
"V noci jsem se bála, ale vzhledem k tomu, že stále máme oddělené ložnice . . ." nechala vyznít větu bez ukončení.
"Vždycky si tvrdila, že déšť miluješ." ušklíbl jsem se a nechal si přidat koláč, který jsem si u černovlásky vydupal k snídani.
Dnes jsme opět museli do otcova ateliéru fotit kampaň. Po včerejším odpoledni mi to přišlo otravnější než kdy jiny. Venku bylo tak krásně a zase musím být zavřený ve studiu. Tentokrát tu byla i Marinette. Nevypadala příliš nadšeně, ale pokaždé, když jsem se na ní podíval, jakoby se její oči usmály. Tentokrát vypadla Chloé první a já tu byl nucen zůstat dlouho do noci. Doufal jsem, že až mě otec pustí na pauzu budu si moc pokecat s Marinette, ale ta někam zmizela.
"Adriene?" klekla si ke mně, když se na pár minut usnul.
"Co?! Co se děje?!" byl jsem úplně mimo.
"Dohodla jsem se s tvým otcem, můžeme pro dnešek už odejít." dala mi na stranu vlasy, které mi padaly do očí.
"Tak to je super, mám dost."
"Neboj, v autě se prospíš." mrkla po mně tajuplně a pomohla mi z křesla na vozík.
Neptal jsem se kam jedeme, už jsem byl poučen, že odpověď z ní ani násilím nedostanu. Jen jsem seděl a pospával. Hlava se mi svezla na její ruku, kterou měla opřenou o opěradlo co nás dělilo. Jen jsem slyšel její odfrknutí a spal dál.
"Jsem tady." zašeptala.
"Mm mm." zabručel jsem.
"Jdeme dovnitř, ale ještě předtím . . ."
"Kde to jsme?"
"Žádný fotograf tu není."
"Jak jako?" nechápal jsem a posadil se.
"CO děláme u klubu, proboha co tě to napadlo!"
"Adriene." zpražila mě pohledem až jsem na sucho polkl.
"Někdo tam na tebe čeká a ne, není to kurva." odpoutala se a mě taky.
"Proč jsme tu?"
"Protože mám stejně jako ty dvě špatné vlastnosti." odfrkla si.
"Není tam Chloé." chtěl jsem se ujistit.
"Není."
"Dobře." ulevilo se mi.
"Je tam někdo, na kom ti záleží, i když ten vztah s ním dost ochabnul."
"Marinette." povytáhl jsem obočí.
"Klid, jen se nechovej jak rozmazlenej, egoistickej, panovačnej spratek a bude to OK."
Po dosti krátkém boji mě dívka dotlačila do baru a mě ztuhly všechny rysy. Byli tu všichni moji přátelé co pro mě něco znamenali, ale kvůli Chloé jsem se na ně vykašlal. Ani jeden mi to z nich nikdy neměl za zlé, všichni mi říkali, že až budu chtít tak vím kde je najdu. Měl jsem slzy v očích. Marinette stála za mnou a stiskla rameno na znamení, že je tu se mnou. Já potřeboval víc, tak jsem jí stáhl celou pravou ruku a přitiskl se k ní. Do vlasu mi zašeptala, že až budu chtít, ať řeknu. Byl jsem tak na měkko, že to snad už nešlo víc. Ani si neuměla představit co pro mě udělala, za tohle jí budu až do nejdelší smrti dlužen.
"Připijme si na shledání." zvedl po dlouhé chvilce Max skleničku s alkoholem.
"Ano." řekli ostatní a zvedli jí též.
"Adriene?" upoutala mojí pozornost Marinette, která mi podávala skleničku.
Hned jsem si jí od ní vzal a ona se se mnou rozjela do kruhu mých přátel. Čím jsme byly víc ve středu, tím se pomalu rozestupovali a já uviděl jeho. Přítele mého dětství i mládí. Bráchu, kterého jsem nikdy neměl a ztratil ho kvůli dívce, kterou jsem si myslel, že miluji.
"Nino." vydechl jsem a čekal co se bude dít.
"Na návrat Adriena, takového, jakého jsme ho znali a dívku, která má větší koule než mi všichni tady dohromady." zvedl skleničku.
"Děkuju." podíval jsem se na černovlásku a zvedl skleničku do vzduchu.
Hned po přípitku mě Nino obejmul a já věděl, že je vše zapomenuto. Měli jsme si toho tolik co říct, musel jsem se mu omluvit za moje chování k Alya i poděkovat za vánoční dárek co mi poslal. Se všemi jsem musel mluvit a večer byl tak moc krátký. Únava mě opustila a já si snažil večer vychutnat co nejvíce. Nino dělal Dj dnešní party a já mu chvilkami pomáhal. Tolik jsem s ostatními vzpomínal, probíral co je u nich nového a kdo má kolik dětí. Tohle se Marinette opravdu povedlo, více než ta vánoční večeře.
"Ty si nedáš ani skleničku?" přijel jsem k ní.
"A kdo by potom řídil?" sundala nohy z gauče a posadila se.
"Jedna by snad nevadila." přesedl jsem si z vozíku na gauč vedle ní.
"Ne děkuju, dneska nepiju."
"Stejně jako o vánocích, kdy jsem tě našel na terase totálně na mol?" zasmál jsem se nad vzpomínkou.
"To byla trochu jiná situace a vůbec bav se, za chvilku bude ráno."
"Chci se teď bavit s tebou." položil jsem si hlavu na její rameno, aby se mi přestal motat svět před očima.
"Na mě nadáváš každý den, ale je si neviděl pár let." odfrkla si a vzala do ruky láhev s drahou tekutinou.
"Máš pravdu, proto ti taky za tenhle večer děkuju." zvedl jsem skleničku, do které nalila whisky.
"Na zdraví, Adriene." usmála se a já to do sebe hodil.
Krásný pátek všem. 😘
Tak jsme se dočkali, Velikonoce jsou tady. Sice už od včerejška jsou prázdniny, ale co už. Užijte si všichni prodloužený víkend a načerpejte sílu do školy. Brzy bude po všech testech, zkouškách a tvrdém učení. 😎🌸
ČTEŠ
Diamant samotného nebe
FanfictionRozmazlený Adrien má život jak z pohádky, dokud ho jednoho dne nepřepadne žárlivost a shodou okolností se dostane na vozík. Jeho dosavadní partnerka využije situace, ale pozdě jí dochází jak velké sousto si se svatbou s ním ukousla. Povolá tedy jedi...
