TaeKook /TaeKook/ 18+ ✔️

21.

Myslíte, že se spolu chlapi dokážou nebavit třeba i měsíc? Nebo dva měsíce? Táta mi kdysi říkal, že pokud se pohádal s nějakým svým kamarádem, obvykle to vyřešilo pár facek, pak společná ožíračka a druhý den, jako kdyby se nikdy nic nestalo. Ale dokážete si mě a Taehyunga představit, jak si rozbijeme vzájemně čumáky a pak se půjdeme ožrat? A kruci, takže dokážete.

Přijde mi, že v korejské společnosti je takový přístup trochu neobvyklý. Můj táta má vyřídilku a umím si ho představit, že dá facku i kámošovi, až se mu hlava otočí o sto osmdesát stupňů, samozřejmě bez zlomeného vazu, ale sebe si takhle představit neumím. Nejsem typ, co by řešil problémy násilím, třebaže na to občas tak vypadám. A Taehyung? Jestli se ten kluk někdy opravdu nasere, jakože se z něj stane agresor, pak mu nechci přijít do cesty.

Takže dokážou se spolu dva chlapi nebavit třeba i měsíc? Dokážou. My dva rozhodně ano. Protože jsme oba příliš hrdí a ani jeden z nás netouží po monoklu pod okem. Nechci si totiž domyslet, jak by Bongam zuřil.

Jinak se ale během posledního měsíce stalo spoustu věcí, o které vás určitě nechci okrást.

Konečně jsem natočil úvodní písničku a všichni z ní byli upřímně nadšení. Jsem na sebe pyšný, protože se mi podařilo překonat blok, co jsem měl díky nechtěnému ukončení zářivé kariéry idola. Taky jsem začal chodit na hodiny herectví a už po pár týdnech zaznamenalo i mé okolí, jak jsem se zlepšil. V první řadě se snažím nepřehrávat, to je asi největší problém každého začínajícího herce. Bylo mi řečeno, že v divadle je to v pořádku, ale filmová a seriálová tvorba si žádá sice hodně emocí ale s minimem afektu. Prostě nesmím moc tlačit na pilu.

Před třemi týdny mi Bongam konečně našel schopného asistenta, tedy asistentku. Jmenuje se Chan Chorong a je neskutečně duchapřítomná. A taky neviditelná, když potřebuju. Udělala by pro mě první poslední, zároveň ale dokáže poznat, když nemám na nic náladu a je dobré mi jít z cesty. A co si budeme povídat, při každodenním potkávání s Taehyungem to bývá poslední měsíc docela často. Jo, pořád nade mnou vítězí moje hrdost, i když ve skrytu duše vím, že jsem to přehnal. Někdo by to mohl nazvat i znásilněním, ale bylo by to asi dost sporné, když jediné slůvko ne, které chtěl Taehyung říct, přebil jeho vlastní testosteron. Dostat se takový případ k soudu, řešil by se roky, tím jsem si jistý.

Několikrát jsem měl i nutkání, omluvit se, jenže ono udělat ten zásadní krok k něčemu takovému, je příšerně těžké. Je to jako kdybyste se omlouvali za vlastní touhu. Když něco chcete, toužíte po tom, uděláte si z toho sen a za tím zkrátka jdete. Třeba i přes překážky.

Sotva den po mém odchodu od Taehyunga jsem konečně přestal sám sobě lhát a přiznal si, jak to je. Zamiloval jsem se a nedokázal se smířit s tím, že je to celé jen hra. A taky, že jsem Kimovi odpřísáhl, že mně se tohle nikdy nestane. Pár dní jsem na sebe byl naštvaný, to jo, než jsem si uvědomil, že to ničemu nepomůže. Hrdost navenek ale zůstala. Jestli se z toho mám nějak dostat, nemůžu už dělat podobné voloviny. A tak jsem se ještě víc zatvrdil. Jakmile jsem vešel do sálu, kde se konaly zkoušky, přepnul jsem se do režimu herce, kupodivu mi to nedělalo problémy, ale jinak jsem se Taehyungovi stranil, jak jen to šlo. Vlastně pořád straním. A bohužel cítím, jak se ta propast mezi námi neustále prohlubuje, že už pomalu není vidět na dno.

Co mi pomáhá, je moje nové přátelství. S Gulfem. Je to tak dva týdny zpátky, co jsme se potkali v jednom parku nedaleko agentury. Oba v přestrojení jsme se šli zkrátka projít a narazili na sebe. Pamatuju si, jak to bylo rozpačité. V práci s ním do kontaktu sice přijdu, ale to je ryze pracovní a je u toho spoustu dalších lidí, včetně Mewa, nebo jejich překladatelky. Chvíli jsme na sebe zmateně koukali, jestli nás nešálí zrak a pak jsme se oba usmáli, já stáhl roušku a on povytáhl kšilt své čepice. Bylo příjemné zjistit, že Gulf umí trochu anglicky, protože i mně je angličtina bližší než thajština. Posadili jsme se na nedalekou lavičku a začali spolu lámaně konverzovat. Nejdřív o úplně obecných tématech. Jakože je pěkné počasí a tenhle park je fajn, protože v sobotu dopoledne tam potkáte méně lidí než přes týden. Pokračovalo to oblíbenými filmy, hudbou, no a nakonec jsme se dohodli, že bychom si v pondělí mohli dát u mě v šatně kafe a zase pokecat. A já se na to začal těšit. V neděli jsem kvůli tomu shlédl několik filmů v angličtině, abych byl lépe připravený.