Too much [CZ]

7.

Lisa

Probrala jsem se kolem půl šesté a rozhodla se ještě chvíli ležet.

Pondělky mě vždycky zabíjely.

Po pár minutách jsem konečně vstala a vydala se do koupelny. Jen jsem si trochu opláchla obličej a vyčistila zuby.

Následně jsem si namalovala tu "docela pěknou" Lisu na obličej a upravila vlasy.

Dnes byla venku už docela zima, ale vzhledem k tomu, že jezdím autem tak jsem nepotřebovala nějak zvlášť teplé oblečení.

Na sebe jsem si vzala černé rifle s dírami na kolenou a triko v khaki barvě. Přes to jsem přehodila svůj černý bomber.

Přes rameno jsem si přehodila batoh a do kapsy strčila mobil se sluchátky.

V kuchyni už byla máma. "Dobré ráno," pozdravily jsme se a já si vzala koláček, který koupila na snídani.

Snědla jsem ho a vzala si svoje kafe v termohrnku. Máma se obula a já udělala to samé a následně nastoupila do auta.

***

"Tak ahoj mami," rozloučily jsme se a já vyšla vstříc škole.

Rozhlédla jsem se po parkovišti jako každý den a zastavila se pohledem u místa v rohu.

Nemohla jsem tomu uvěřit, ale opravdu tam stál. Opřený o kapotu svého auta s cigaretou v ruce. Neodolatelný.

Koukal na mě, bylo mi to jasné hned co jsem si ho všimla a boužel ze mě nespouštěl oči ani, když jsem se zdravila s Amy a Shaunou.

Docela velký problém byla první hodina- společně s Chadam.

Přišla jsem do třídy a díky bohu měla stejnou hodinu i Amy. Posadily jsme se spolu a já se rozhlédla po třídě.

Seděl na druhé straně třídy a pozoroval mě. Jako bych byla nějaký chemický pokus, který bude buď úžasný a nebo propadák.

Řekla bych si, že spíš ta druhá možnost.

***

Celý den probíhal tak nějak v klidu, až na ty jeho přehnaný pohledy. Jakoby se mi snažil předat nějakou informaci telepaticky, aby se mnou nemusel mluvit.

No, pár hodin na to nejspíš zjistil, že tahle metoda nefunguje a rozhodl se mi to říct osobně. Katastrofa.

Stála jsem opřená o zeď a čekala na Amy, která stále s někým vedla důležitý rozhovor na obědě.

Koukala jsem do mobilu, když jsem zaregistrovala něčí příchod. Doufala jsem, že je to Amy a konečně budeme moct jet domů, ale nebyla.

Místo toho na mě koukaly dvě uhlíkové oči. Nevypadal jako vždycky, něco na něm bylo jiné.

"Ehm, ahoj?" Koukla jsem na něj se zdvyženým obočím. "Čau, chtěl jsem ti jen říct, aby sis nědělala žádný naděje. Nejsem kluk pro tebe, jsem přesně ten typ kluků, který ty nechceš." Zakroutila jsem hlavou. "To nemůžeš vědět."

"Vím to. Neznáš mě Liso, nejsem takový, jak si myslíš." Koukal na mě docela naštvaně. "Možná to je ten problém, neznám tě. Kdybych tě poznala tak bych třeba..." Zakroutil hlavou. "Kdybys mě poznala, tak by sis přála, abys to nikdy neudělala."

Nechápala jsem jeho slova, absolutně jsem mu nerozumněla, ale on očividně věděl o čem mluví. Nechtěla jsem, aby si myslel že mě to tolik vzalo, i když by nebyl daleko od pravdy.

"Tak fajn, když to tak chceš. Budeme dělat, že jsme se nikdy nesrazili a ty jsi mě nezachránil před úchylným Joshem a pak mě neposlal doprdele načež si znovu nepřišel jen proto, abys mi překazil rande. A následně mě nepolíbil." Hleděl na mě, jako na chemický vzorečky.

"Správně," pokrčil rameny a bez jediného náznaku emocí odešel.

Stála jsem tam, jako solný sloup. Chvíli mi to kolovalo hlavou, ale pak jsem si řekla, že tentokrát už ne.

Nechci ho nechat znovu odejít. Tentokrát už ne.

Rozběhla jsem se za ním a chytla ho pár metrů od jeho auta.

Chytla jsem ho za rukáv a jedním škubnutím ho zastavila.

Nevypadal tak naštvaně jako předtím, spíš docela smutně a zoufale.

Překvapeně se na mě podíval a mě se z toho pohledu nahnaly slzy do očí. "Chade, prosím nedělej to. Nenechám tě znovu odejít. Chci tě poznat a být tvoje kamarádka." Držela jsem ho pevně za rukáv už snad jen pro ten pocit, aby mi neutekl.

"Já nemůžu Liso, jsem špatnej člověk a ty jsi pro mě až moc dobrá." Zakroutím hlavou. "Ne Chade, ty jsi hluboko uvnitř úžasnej člověk, protože kdyby ne...nesnažil by ses mě chránit!" Povolil. Jeho tělo se uvolnilo jakoby tomu uvěřil.

"Nech mě z tebe udělat dobrého člověka," pousmála jsem se a i přes to že mi po tvářích stékaly slzy jsem si stoupla na špičky a jemně ho políbila. "Tak ahoj a doufám, že se uvidíme zítra."

Chad

Nechápal jsem, že mi chce opravdu ještě dát šanci a změnit mě.

Je to opravdu hezká představa, že by jsme byli jako ty krásný páry, se mnou to, ale nikdy nepůjde. Mě nikdo změnit nedokáže.

Nebo možná ona jo? Myslím si že ne.... Mohl bych brát jako motivaci její úsměv, místo slz, ale to je opravdu málo.

Zároveň, ale nechci, aby skončila s Chrisem. Tohle bych mu nedopřál. Taky bych se na to nemohl koukat a vědět, že jsem ji mohl mít já.

Tohle by mohla být moje motivace... Záleží na tom jak bude fungovat.

***

Seděl jsem v baru a popíjel, zase. Dneska jsem tu, ale nebyl s posláním někoho ošukat.

Dneska jsem se chtěl jen prostě napít, abych se na chvilku zbavil těch otravných myšlenek na Lisu.

A pak si možná zašukal....

***

Bylo to jako tíživé břemeno, které mi posadila na ramena od toho rozhovoru a polibku. Dokonalého polibku...

Musel jsem na to pořád myslet a tak jsem ani nebyl schopen zbalit nějakou děvku na baru.

Jediný co mi šlo bylo do sebe házet jednoho panáka za druhým, až do té doby, než mi začalo být zle a já se potřeboval dostat domů.

Autem jsem v žádným případě jet nemohl a když jsem přemýšlel co s tím, tak mi došlo, že ho tam ani nemám jelikož bydlím blok vedle a šel jsem pěšky.

Chodník jsem skoro neviděl a tak jsem se, ani nevím jak dostal po hodině domů. (Normálně to netrvá ani 5minut.)

Byl jsem vyřízenej a tak jsem ani nemohl vyjít schody a jen jsem dopadl na pohovku v obýváku. Jaký otec-takový syn.

Moje myšlenky na Lisu byly opravdu pryč, ale vím jistě, že až se zítra vrátěj, tak se za to budu nesnášet.

✖️✖️✖️