Stay - BTS Vkook texting

123. Jongin and I

Luv yall ❤❤❤

Lol že neuhodnete, čí je tohle pov? 😃:

Taehyung. Obyčejné korejské jméno, které mohl nosit kdokoli. A jeden z těch šťastníků se právě s tichým nadšením díval, jak jeho láska prchá do bezpečí.

Ucítil jsem ránu na zádech.

"Umíš mi to dokonale posrat, blbečku."

Otřásl jsem se zimou.

"A sobě taky, předpokládám, Jongine."

Zvedl bradu, položil si na ni prst a našpulil rty. Vždycky vypadal komicky, ale vyzařovalo z něj něco, co mě podněcovalo z něj mít minimálně respekt.

A pak po mně hodil úchylný škleb.

"Sundej si gatě."

Zůstal jsem stát s otevřenou pusou. Samozřejmě jsem ho neposlechl.

"Sundej si je," syknul. Zmrzlýma rukama jsem nahmatal okraj kalhot a pomalu je sesunoval dolů.

"Dělej," olízl si rty a celou scénku sledoval hladovým pohledem. "Dělej, nebo budu fakt tvrdej. Což jsem už teď, tak si to nedělej horší. Kurva, Kime."

Trochu jsem přidal na tempu, byla mi však taková zima, že jsem moc zrychlit ani nedokázal. Krom bolavých ztuhlých svalů mě rozbolela hlava. Jako bych měl migrénu, ještě možná trochu horší. 

Jongin mě chytil zezadu za boky a když už jsem měl na zadku jen spodky, otřel se svým naběhlým údem o mezírku mezi mými půlkami.

Pronikl do mě. Ne, že bych s ním měl sex poprvé, avšak vždycky to bylo něco jiného a vždycky to byla jiná bolest. Takže si na to nešlo zvyknout. Můj zadek si přece neřekne 'hele, to je Jonginův pinďour, ten už tu byl párkrát na návštěvě, není třeba spouštět poplach.' Můj zadek funguje na bázi 'doprdele, VETŘELEEEEC!'

A přesně podle toho jsem se pod jeho přírazy kroutil jako červ, snažil se zahnat slzy a občas vzdychl. Ta bolest byla nesnesitelná, ale zároveň s sebou přinášela malinko slasti, zvlášť, když narazil na magické místečko.

Po mnoha dalších přírazech jsem v sobě ucítil teplou tekutinu. Taky jsem sám něco málo vypustil, bylo toho ovšem podstatně méně, než když jsem měl styk s Kookiem.

Jongin si zapl poklopec, natáhl mi zpět kalhoty a stojíc za mnou si mě přitáhl  do náruče. Měl jsem chuť se mu vysmeknout a utéct, co by se však stalo Jungkookiemu, to nechci vědět.

Promluvil do mého ucha nakřáplým hlasem. "Máš pořád tak úžasně šukatelnou prdýlku, Kime. To nemá smysl popírat."

Byl... byl to sice zmetek, ale momentálně byl jediným dostupným zdrojem tepla široko daleko. Jako nezaheslovaná wifi.

A tak, ač jsem to neplánoval a byl ještě vystrašený, jsem obohacován o to teplo, držen jeho pažemi,ve stoje, bezeslova, odplul do říše snů.