Fake love 2

I'm only human

Ani jsem se neobtěžoval zaklepat.
Jimin se evidentně lekl.
Stál v tom vražedném oblečení u stolu a když jsem vešel, skoro nadskočil.
Prásknul jsem dveřmi a pro jistotu je i zamknul.
Chim se nepohnul ani o kousek.
Stál pořád u stolu, se stejně zmateným výrazem.
Rychlými kroky jsem přešel celou místnost a než stačil něco říct, už jsem ho držel ve vzduchu, abych si ho posadil na stůl.
Bože, ten pohled mě vzrušoval tak, že už jsem ho chtěl mít ohnutého přes desku stolu.
Seděl tam s nohama spuštěnýma dolů, v těch pitomých nadkolenkách a rukou si stahoval mikynu do klína.
Vypadal jako zvrhlé děcko.
,,Minie..."
Vydechl jsem a přitisknul se mu mezi nohy.
Hned jsem ho začal líbat.
,,Mhh?"
Zavrněl a během polibku mi rozepínal pásek.
,,Neměli by jsme..."
Protestoval jsem, ale nebránil se, ani když mi rozepínal knoflík.
,,Jo, já vím..."
Špitnul a zajel rukou pod kalhoty.
Dvěma prsty jsem mu stiskl tváře a ty úžasně plné rty se našpulily ještě víc...
Přímo si říkaly o další polibek.
S tichým syknutím jsem to udělal.
Jeho rty zase chutnali jako třešně a já myslel, že se zblázním.
Rukou mi lehce hladil péro, přes spodní prádlo a u toho mě kousnul do rtu.
,,Hej! Přestaň do mě kousat nebo tím páskem dostaneš na prdel."
Jimin se nevinně zasmál a upřel na mě ten svůj sladký pohled, plný vší té zvrhlosti, která se v něm skrývala.
,,Nejsem dnes good boy..."
Zavrněl a přisál se mi ke krku.
,,Ahh... To bych tě měl..."
Nedořekl jsem, protože právě vklouzl rukou pod boxerky a silně mi několikrát stlačil péro.
,,Mhh... Myslím že ano Jungkooku, myslím, že bys měl..."
Vzdychal během líbání mého krku.
,,Ohh Minie, proč mi tohle děláš?"
Zasmál se.
,,Protože tě strašně chci, nemůžu si pomoct..."
Odpověděl upřímně vzrušeným hlasem a nohama se omotal kolem mého pasu.
Frustrovaně jsem vzdychnul a přitlačil se boky víc k jeho klínu...
Okey, pomyslel jsem si...
Tak naposled, vážně...
Na moji obranu budiž řečeno:
Jsem jenom člověk...