Fake love 2

Hot summer

Procházka po Saipanu byla fajn, jet to tady hrozně hezké.
Čas, jako by se zastavil...
Nádherné historické centrum, tržnice s čerstvým ovocem a zeleninou...
Kavárny a na náměstí byla i karaoke restaurace, kde se zpívalo venku, do které určitě musíme zajít.
Udělali jsme pár záběrů, na své telefony a kamery, ale dnes se ještě natáčet nebude.
Zašli jsme do malého obchůdku a nakoupili nějaké maso na oheň, taky Colu a nějaké sladkosti.
Hyungs trvali na tom, že se ten příjezd musí trochu oslavit a tak nakoupili i alkohol.
Upřímně, nebyl jsem nijak proti.
Spíš naopak, jen se nesmím vyloženě opít, nerad bych udělal něco trapného...
Úplně vyřízení jsme se dotáhli zpět do domu, to počasí mi nedělá dobře, navíc, pořád musím nosit dlouhý rukáv, což není moc nenápadné...
Jelikož je nás 7 a máme jen dvě koupelny, nastala v domě doslova bitva, protože všichni se potřebovali osvěžit studenou sprchou...
Vzdal jsem to a šel na zahradu...
Prostě jsem se do půl těla svlékl a v kraťasech na sebe pustil vodu za zahradní hadice.
Zpočátku to bylo strašně studené, ale po chvíli jsem si zvyknul a bylo to super.
A tak jsem si užíval ten úžasný pocit z ledové vody na těle, v parném odpoledni.
Po chvíli jsem koutkem oka zachytil pohyb a zjistil, že nejsem sám...
Ve stínu pergoly stál Tae a upíral na mě svůj pronikavý pohled...
No, upíral není to správné slovo.
Popravdě mě vyloženě očumoval se skousnutým spodním rtem.
Hm, myslím, že potřebuje zchladit...
Usmál jsem se na něj a on se zatvářil vyloženě zmateně...
Otočil jsem proud vody směrem k němu a celého ho zmáčel.
,,Hej!"
Křiknul na mě, ale já se jen zasmál.
,,No jak chceš!"
Po těchto slovech se rozběhl ke mě a začal se o hadici prát.
Byli jsme díky tomu oba úplně promočení a ne jen my...
Na trávníku kolem nás se utvořila jedna velká, blátivá kaluž...
Jak jsme do sebe strkali, nějak jsem po blátě uklouzl a spadl na zem, ale než se to stalo, v reflexu jsem se chytil Taeho a stáhl ho sebou.
Ležel jsem na zemi, Taehyung seděl na mě, všude stříkala voda a on hadici držel těsně vedle mě.
Smáli jsme se jako blázni...
Počkat...
Já se směju?
Jo, směju se, doopravdy...
,,Poslední přání Jungkookie?"
Zasmál a výhružně zamával hadicí nad hlavou.
Řekl jsem první a jediné, co mě napadlo...
,,Jo, o něčem bych věděl..."
A rukama ho chytil za boky.
Vteřinu váhání v jeho očích, nahradilo odhodláni a letmý úsměv...
Pak se sklonil, hadici hodil někam vedle sebe a ta se kroutila na zemi...
Voda stříkala všude kolem nás...
Nahnul se těsně k mým rtům a ještě se rozhlédl kolem sebe, jestli někdo z kluků nevyšel ven, kvůli tomu rámusu, co jsme nadělali...
A pak se přitiskl svými rty k mým.
Pootevřel jsem ústa a dovolil mu prohloubit polibek na maximum.
Z boků jsem se mu přesunul jednou rukou na záda, pod promáčené triko a druhou mu zajel do vlasů, abych ho tak přidržel u sebe, kdyby si to náhodou rozmyslel dřív, než bych byl dostatečně spokojený...
Ale bylo to marné, odtáhnul se dřív než bych si přál a opřel si čelo o to moje...
Byl udýchaný, mokrý a tak hezký...
,,Tohle už mi nedělej Jungkookie..."
,,Já ale neřekl, že tohle je moje poslední přání... Tvoje asi bylo, když sis to tak vyložil..."
Řekl jsem a snažil se skrýt svoje rozpaky.
,,Možná..."
Špitnul a vstal ze mě, aby zastavil proud vody a odešel zpět do domu...
Ještě chvíli jsem tam seděl.
Neměl jsem to dělat...
Dělám si to jen horší...