Ingcelo

Kuře Nelhalo 2.

Kličkováním a sem tam odstrčením lidí v hale s recepcí se probojovala k výtahu, do kterého nastoupila s hromadou dalších lidí. Nějakou dobu trvalo než se s cinknutím ocitla v prostředních patrech plných kanceláří, jakmile se tak stalo nasměrovala svůj krok k jedné z částečně prosklených místností. Obsadila svůj stůl v zatím prázdné místnosti a dala se do práce zahrnující hrooomadu papírů a dokumentů.

"Dobréééé rááááno Mel!" Protáhla hlasitě příchozí osoba, když rozrazila prosklené dveře.
"Dobré i tobě Ingrid." Pozdravila automaticky Mel a ani se neobtěžovala vzhlédnout od rozdělané práce. Svůj pohled zvedla až tehdy, kdy jí na papírech přistál kelímek kávy z automatu na chodbě.
"By tě zabilo se na mě jen podívat? Vím, že můj odraz rozbije zrcadlo, ale ten tvůj úsměv by mi taky zlepšil den." Osoba tyčící se nad jejím stolem na oko uraženě zkřížila ruce na prsou, ale když si všimla pracantova útrpného výrazu vykouzlila na tváři pobavený úšklebek.
" Promiň In.. a díky." hlesla a pousmála se.
"No vidíš! Přece jenom to nebolí, že? Co tak vážně vždycky? Seš na vejšce! Měla by sis užívat, nebejt pořád zavřená na kolejích a pracovat!" U slova 'pracovat' se procítěně oklepala.
"No jo, no jo... Znáš mě, nejsem ten společenskej typ. Co Derek?" Stočila hovor k poslíčkovi papírů pro kanceláře. Věděla, že se In začne červenat a pak se rozmluví tak, že si ani nebude všímat, když ji nikdo nebude neposlouchat. A taky se tak stalo, což dalo Mel možnost znova se položit do papírů.

|*.*.*|

Secvakla poslední štos dokumentů a uložila jej do složek určených k následnému přesunu do jiné kanceláře. Vypadá to, že In dneska Dereka ještě uvidí.
"Oběd!" Zařvala jmenovaná a vrazila do stolu, což způsobilo dominovou reakci. Překvapená Mel rychle reagovala s pokusila se, aby co nejméně předmětů skončilo na zemi. Zachránila zbytek kávy a složku, kterou stejnou rukou přišpendlila ke straně stolu. Druhou rukou.. se ozvala nečekaná bolest a jako ozvěna překvapený bolestný výkřik.
"Ježiši promiň! To sem nechtěla. Praštila si se?" Ozval se důvod pohromy a zvedl složku stále levitující ve vzduchu, držící se tam jen díky nábytku a tlaku ruky. Mel zvedla pulzující ruku a překvapeně hleděla na čerstvě ostrouhanou tužku trčící jí z levého zápěstí.
"Svatý strouhátko! Letím pro lékárničku." Ozvala se její hlasitá kolegyně. Mel si za těch pár dní na její zvláštní výroky zvykla, ale tohle si mohla odpustit. Opatrně si vytáhla tužku, která byla asi tak centimetr hluboko, to ale neměla dělat, protože se z rány ihned začala řinout krev v docela velkém množství. Zatlačila si na ránu, aby proud zmírnila než sem doběhne lékárnička a v duchu zanadávala. Jen ona má takové štěstí, že si probodne žílu pitomou tužkou...

T. M. A.