Kapitola 16

565 27 2
                                    

•Pohled Julie•

,,Chceš jít do sprchy?" zeptal se Láďa.

To mě trochu zarazilo. ,,Smrdím?" ohradila jsem se ironicky.

,,Ježíš, ne, tak jsem to nemyslel!" vyhrkl. ,,Jen moje mamka vždycky říká, že je dobré ty špatné věci ze sebe smýt," vysvětlil mi. To mi přišlo roztomilé. Navíc se mu úplně zjemnil tón hlasu a zvýraznily ďolíčky, když řekl slovo mamka. Jde na něm vidět, že ji má hodně rád. Tuším, že mají moc hezký vztah.

Přikývla jsem. ,,Tak to bych měla jít," souhlasila jsem. ,,Mamky mají vždycky pravdu," zazubila jsem se. Ale zároveň mě píchlo u srdce, jelikož toto téma je pro mě velmi citlivé. ,,Půjčíš mi, prosím, nějaké oblečení na spaní?" zeptala jsem se. Přišla jsem sem v riflích a mikině, což není zrovna nejpohodlnější pyžamo.

,,Jasně," odpověděl mi. ,,Jen tu nemám nic holčičího," dodal a znělo to, jako by se snad až omlouval. To mě rozesmálo.

,,Sakra, tipovala jsem tě na dámský tanga," utrousila jsem poznámku, která naopak rozesmála ho. Vydal se do ložnice a já jsem ho následovala.

,,Protože su citlivý kluk, nebudu dnes rýpavý," odvětil mi. ,,Tady máš moje trenky a triko," podal mi věci ze skříně. ,,Já si zatím přenesu peřiny do obýváku," oznámil mi.

,,Nemusíš," kuňkla jsem, načež vykulil oči. ,,Nic si od toho neslibuj," podotkla jsem okamžitě.

Láďovi se zablesklo v očích. ,,Vypadám, že si od toho něco slibuju?"

,,Vypadáš," uzemnila jsem ho. ,,Já jen..." povzdechla jsem si. ,,Přes dveře se špatně povídá."

,,Chceš si povídat?" zeptal se překvapeně.

Protočila jsem nad ním očima. ,,Jestli se budeš furt tak blbě doptávat, tak nechci," uchechtla jsem se.

,,Promiň, jen jsem překvapený," přiznal a na vteřinu sklopil oči k zemi.

,,Tak nebuď," řekla jsem a vydala se do koupelny. Sundala jsem ze sebe oblečení a vlezla do sprchy. Nechala jsem na sebe dopadat kapky teplé vody a snažila se uvolnit a dostat ze sebe alespoň část toho stresu, který se ve mně nahromadil.

Když jsem se osušila a převlékla do oblečení od Ládi, musela jsem se při pohledu do zrcadla sama sobě zasmát. Do trenek bych se vešla dvakrát a triko, mimochodem s LK37 nad levým prsem, mi sahalo do půlky stehen. Vypadala jsem jako maškara.

Za moment jsem byla v ložnici. Láďa ležel s telefonem v ruce, ale jakmile mě zaregistroval, odložil ho na noční stolek. ,,Teda, tobě to ale sluší," zalichotil mi se smíchem, přičemž se mu pohled zastavil na mých odhalených nohách.

,,Vzal bys mě sebou třeba na fotbalistu roku, takhle?" pošťuchovala jsem ho a pro efekt se na místě otočila.

,,Hmm, ne," odpověděl. Au! ,,Všichni by ti koukali na tvoje hezký nohy a mě by to sralo," vysvětlil mi. Tuto odpověď jsem teda rozhodně nečekala.

,,Nohy mám sice hezký, ale zuby mi možná shnijou, jelikož jsem si je neměla čím vyčistit," poznamenala jsem. ,,Tvůj kartáček se mi používat nechtělo a nejsem ten typ, co by se ti hrabal ve skříňkách," dodala jsem ještě.

Nad tím se uchechtl. ,,Jasně," řekl a vylezl zpod peřiny, což mě málem stálo život. Byl totiž v trenkách. Jenom v nich! Takže se mi před očima naskytlo jeho pevné tělo. Snažila jsem se na něj nezírat, abych mu nenahrála na jeho typické egoistické poznámky. ,,Líbí?" mykl obočím, když jsem se na mikrosekundu zastavila na jeho břišácích.

,,Ne," vydala jsem se ze sebe nejpřesvědčivěji, co to jen šlo.

Láďa se jen pousmál a rozešel se ke koupelně. Cupitala jsem za ním sledující jeho pevný zadek v bílých Calvin Klein boxerkách. ,,Tak, tady," řekl a podal mi zabalený kartáček z jedné ze skříněk, čímž mi rozehnal myšlenky o jeho pozadí.

Měl tam těch kartáčků docela dost. ,,Máš celkem zásobu, asi ti sem návštěvy chodí často," neodpustila jsem si. Láďa se na mě podíval trochu nevraživě, jelikož věděl, že narážím spíš na ta dámská dostaveníčka.

Udělal ke mně dva malé kroky a naše hrudníky se téměř dotýkaly, jelikož Láďova koupelna nebyla z těch největších. Vzal mě za boky a vysadil na skříňku vedle umyvadla. Pod jeho dotykem jsem se otřásla. Jeho oči mě hypnotizovaly a nebyla jsem schopná ze sebe vydat ani hlásku. ,,Jsi první, co tu má svůj kartáček," řekl pyšně.

Čekala jsem, že řekne cokoliv, ale tohle fakt ne. V té pozici, jak jsme stáli, to bylo hrozně komické. Uchechtla jsem se. ,,Páni, to už je vážný, skoro jako žádost o ruku," zahuhlala jsem. Seděla jsem na té skříňce a on byl rukama zapřený u mých stehen.

Kartáček, který mi dal, mi vyrval z ruky. ,,Julie, budeš mojí první holkou, co tu má svůj kartáček?" zeptal se a znovu mi ho předal.

Úsměvy si pohrávaly na obličejích nás obou. Měla jsem ráda tuto jeho skoro až dětinskou stránku, kdy si dělal legraci a šlo na něm vidět, že je sám sebou. Byl to jiný člověk, než ten, co na hřišti vulgárně prská po rozhodčích. ,,Bude mi ctí, kopačko," přijala jsem jeho hru.

,,S tou kopačkou mě pěkně rozčiluješ," podotkl. Byl stále opřený tak, že naše obličeje dělilo jen pár centimetrů. Nebudu zastírat, že jsem z toho byla docela v prdeli. Jeho polonahé tělo, jeho vůně, jeho pohled, on celý. To by vydržela jen málokterá holka.

,,Jestli jenom s tímhle, tak dobrý," řekla jsem polohlasně a z mého tónu šlo jednoznačně poznat, že nejsem vůbec klidná.

Pousmál se a narovnal se, což zapříčinilo, že se ode mě odtáhl. ,,Budu tě čekat v posteli," mrkl laškovně, ale naštěstí dostatečně rozesmátě na to, abych pochopila, že to myslí ze srandy a ne jako svoji tajnou sexy hlášku.

Vyčistila jsem si zuby a pořádně si opláchla obličej. Z hluboka jsem se nadechla a vydechla. Moje tělo je lehce poznamenáno tou situací na skříňce, a tak se snažím uklidnit, protože nechci udělat žádnou blbost. Zároveň jsem sem za ním šla jen kvůli tomu, co se stalo tátovi a že nemám nikoho jiného. Ne cíleně, abych tu u něj přepsala a musela prožívat tyto chvíle plné napětí.

,,Chceš si zapnout nějaký film nebo tak?" zeptal se, když jsem se ocitla zpět v ložnici. Opatrně jsem nadzvedla přikrývku a vklouzla pod ni.

Zakroutila jsem nesouhlasně hlavou. ,,Ani ne," odpověděla jsem. ,,Spíš si myslím, že bychom si měli některé věci vyjasnit," řekla jsem odhodlaně.

__________
Není to ani 2 týdny, co jsem příběh začala psát a už má přes 1000 přečtení. Moc Vám děkuju!

Mimo ligu - LK37 [CZ] Where stories live. Discover now