Mimo ligu - LK37 [CZ]

Kapitola 24

•Pohled Julie•

,,Je to kokot!" vykřikla jsem a kopla do sebe panáka vodky. Seděly jsme s Lindou v baru a zapíjely definitivní konec kapitoly s názvem Krejčí. Když slyšela, že po tom, co jsem ho odmítla, se zase ozval té štětce, začala s výhrůžkami, že pokud se s ním ještě někdy dám dohromady, zabije mě. To je celá Linda.

,,Je!" zahřměla a neomaleně si se mnou přiťukla. Už jsme obě pomalu ztrácely sebekontrolu a také jsme byly více rozevláté a o poznání více hlasité. ,,Měly bychom si dát přísahu, že už nikdy žádný fotbalista v našem životě!" vyjekla. Taky měla s jedním zkušenost a ne moc dobrou. Ten její ale hrál jen krajský přebor za Slavii B. Nicméně jeho ego dosahovalo takových výšin, jako by kopal při nejmenším za Manchester City.

,,Jdu na záchod," oznámila jsem Lindě a vydala se k toaletám, které byly poblíž vchodu do baru. Když jsem míjela vchod, periferně jsem viděla někoho, kdo byl podobný Karabcovi, jak si to štráduje dovnitř s hloučkem kluků za sebou. Když jsem se rozkoukala, poznala jsem i jiné fotbalisty ze Sparty. ,,Doprdele," šeptla jsem, když jsem zahlídla Ladislava. Naštěstí byl ale zabřednutý do rozhovoru se Sáďou, a tak mě nezaregistroval. Na záchod jsem nešla, otočila jsem se na patě a bleskově jsem byla zpět u stolu, kde už se Linda bavila s nějakým chlapem. ,,Musíme zmizet," vyhrkla jsem. Měla jsem pocit, jako bych v momentě vystřízlivěla.

Linda překvapeně zamrkala. ,,Co se stalo?" zeptala se. V ten moment se ale podívala za mě, jelikož její pozornost upoutali Sparťani přicházející k baru. ,,Dohajzlu!" vyjekla. ,,Promiň, tady je můj Instagram, napiš mi," řekla směrem k brunetovi, který ještě pořád stál opřený o stůl těsně vedle Lindy a momentálně zmateně kmital pohledem mezi mnou a jí.

Když jsem si vzala věci a otočila se směrem k východu. Narazila jsem do něčí hrudi. Podle vůně jsem v momentě věděla, o koho jde. ,,Můžeme si promluvit?" zahuhlal na jeho poměry chladně.

,,Nechce s tebou mluvit!" zahřměla Linda tahající mě za ruku k odchodu.

Já jsem se ale nebyla schopna odtrhnout od jeho očí stejně tak, jako on od těch mých. Ostatně stejně, jako tomu bylo doposud. I v jeho pohledu bylo poznat, že už požil nějaký alkohol. ,,Nemáme o čem, Láďo," vydechla jsem a snažila se vyprostit z jeho sevření. Namáčkl se na mě natolik, že jsem nebyla schopná se hnout. Moje záda narážela o stůl a přede mnou byl přes metr devadesát vysoký Ladislav.

,,Prosím," vydechl zoufale prohrabujíc si jeho kudrlinky.

Přikývla jsem. ,,Tak fajn, máš minutu," svolila jsem nakonec. Linda nade mnou protočila očima, ale za moment nevypadala, že by ji to nějak trápilo, protože se jí ujal Qazim Laci, se kterým se hned dala do řeči. Láďa mě chytl za ruku a táhl ven. ,,Takže?" hlesla jsem, když jsme byli kousek dál od klubu, abychom nebyli úplně v hloučku lidí, který se utvořil před vstupem.

,,Karolína lhala," vyhrkl hned. ,,Nepsal jsem jí, už bych s ní nespal, vůbec nic bych s ní neměl," mluvil dál. ,,Byl jsem hrozně špatný z té tvé reakce, ale spíš jsem se uzavřel do sebe a maximálně jsem trávil čas s klukama," sypal ze sebe. ,,Byl jsem s Karou, s Viťasem,...Klidně se jich zeptej," pokračoval ve svém monologu. ,,Prosím, věř mi."

Když začal mluvit o ní, na mém obličeji se automaticky objevila znechucená grimasa. Jestli je někdo, koho fakt nemůžu vystát, je to ona. ,,A jak teda víš, že já něco vím? Když s ní nekomunikuješ," konfrontovala jsem ho hned. Sice jsem byla opilá, ale pořád dostatečně chytrá i v tomto stavu. Mám pocit, že už mi na hlavu sral dost, a tak jsem se nedala.

,,Po zápase se mi tím přišla pochválit," řekl. ,,Měla velkou radost, že tě to ranilo."

Zakroutila jsem nad celou tou situací hlavou. ,,Dělá to proto, že tě chce."

,,Ale já chcu tebe," dodal už trochu uklidněnější.

Pousmála jsem se. V břiše mi vybouchla nálož s motýlky a málem jsem se roztekla. Při jeho slovech spojených se štěněcím pohledem, jsem byla v háji. ,,Já tebe taky," přikývla jsem. V tu chvíli byla celá situace podpořena alkoholem, který proudil v mých žilách. Dodal mi potřebné sebevědomí k tomu, abych ho neodmítala a udělala přesně to, co moje srdce chce. Rázem to přebylo můj rozum, který mi vůči Ladislavovi vystavoval stopku. ,,Jen mě vyděsila ta představa, že mě někdo s tebou bude někde fotit," začala jsem. ,,Že nepůjdeme jen tak někam, abychom neměli pozornost."

,,Já to chápu, že se bojíš," přikývl. ,,Ale fotbalisti a jejich vztahy nejsou tak horké, jak se může zdát. Téměř každý z kluků má přítelkyni nebo manželku a málokdy se o nich píše," popisoval mi. ,,V mém případě jde jen o to, že je na mě poslední dobou velký tlak."

,,Láďo, ale někdo nás i tak vyfotil," namítla jsem. ,,Ještě k tomu, když můj táta ležel v nemocnici a my šli za ním," dodala.

Láďa mě pohladil po tváři. ,,Slibuju ti, že to bude v pohodě," řekl naprosto jistě. ,,Budeme chodit kam chceme, dělat si co chceme," pokračoval. ,,A až v momentě, kdy s tím sami oficiálně vyjdeme ven, o tom může někdo napsat."

,,Já nevím. Necítím se ohledně toho vůbec dobře," přiznala jsem. ,,Ta představa mě naprosto zžírá. Nejsem připravená být po boku někoho slavného."

,,Jsi ta nejhezčí holka, která by mohla být po mém boku."

,,Armáda tvých náctiletých fanynek mě sejme," rozesmála jsem se.

Zakroutil hlavou. ,,Ony nám to budou přát, fakt."

,,Ale budeme v tom pokračovat jako doteď," rozhodla jsem. ,,Žádné oficiality, žádný vztah, jen spolu budeme trávit čas a nějak se to třeba stane."

Souhlasil. ,,Jsem pro," řekl a na jeho obličeji se rozlil obrovský úsměv. ,,Můžu ti dát pusu?" zeptal se opatrně, zatímco se pro jistotu rozhlédl kolem nás, jestli někdo nejde.

,,Musíš."