Teach me - Czech Larry Stylinson AU "Trilogy"

Teach me kiss

  “Ahoj, Lou.”

“Jakej jsi měl den?”

“Jak je?”

“Čau, Louisi.”

Takové a velice podobné pozdravy se kolem mě ozývají ze všech stran, když jdu po školní chodbě, u pravého boku se mi při chůzi krčí osůbka, kterou všichni úspěšně přehlížejí. Rozdávám zářivé úsměvy, občas kývnu hlavou nebo odpovím na pozdrav. Dělá mi to dobře, hodně dobře, tenhle obdiv, kluci mě uctívají, holky mě chtějí. Zároveň je mi ale líto Harryho, který si často připadá, jako neviditelný. Chodí se mnou všude, je to můj nejlepší kámoš, ale lidi ho stejně neuznávají. Pravděpodobně proto, že je gay a přiznal to.

“Louisi, co Eleanor?” ozve se zezadu Matt, což vyvolá podmračené pohledy a pár povzdechů.

“Klape to,” odpovím, načež se pár dívek podívá zklamaně do země. Ach, připadám si jako celebrita.

“Nechceš místo ní chodit se mnou?”

“To asi nepůjde, promiň Amando.” Mrknu na ni, popadnu Harryho za předloktí a téměř se rozběhnu pryč. Venku se opřu o svoje auto, zakloním hlavu, zavřu oči a promnu si kořen nosu. Někdy je to na nic, když vás lidi obdivujou. Slyším zahihňání, když otevřu oči, vidím na tváři mého společníka mírný úšklebek. Vtom zvážní, vykulí oči a spojí ruce za zády.

“Nechceš místo ní chodit se mnou?” vypadne z něj, zamrká a propukne v smích. Natáhnu nohu a kopnu ho do holeně. Zaúpí a vražedně se na mě podívá.

“Ublížení na zdraví! Sociálku! Počkat, sociálku ne, policii!” Protočím oči v sloup, i když se taky směju, a nasednu do auta.

Z okna křiknu: “Jestli chceš jet se mnou, měl bys přestat vřeštět a raději nasednout.” Okamžitě zmlkne a usadí se zase s vážnou tváří na místo spolujezdce. Se spokojeným úsměvem nastartuju a rozjedu se směrem k sobě domů.

“Mám tě odvézt domů, nebo jdeš ke mně?” Jeho dům je na opačné straně, takže je mi předem jasný, jak to dopadne. Stejně jsem chtěl být dneska po škole s ním.

“Vidím kudy jedeš, mám to brát jako únos?”

“Radši ani ne, ty pako,” zamumlám a pokračuji v jízdě. Na dalších pár minut se rozhostí blažené ticho. Zahnu na příjezdovou cestu a pod koly mi zachrastí štěrk, odskakující od pneumatik. Zastavím a vystoupím, Harry už stojí před vchodovými dveřmi. Nemám ponětí jak to dělá, ale ten kluk je děsně hyperaktivní pokaždé, jakmile opustíme školní budovu. Odemknu a zvolám do domu pozdrav. Neozve se žádná odpověď. Super, takže jsme tu sami. Harry už se tu dávno chová jako doma, posadí se v kuchyni na linku a čeká, až vytáhnu něco k jídlu pro nás oba. Podám mu jakousi čokoládovou tyčinku, ve skříni najdu hned sedm kusů, jednu si vezmu sám a vydám se nahoru po schodech, do svého pokoje. Tiché kroky za mnou mě utvrzují v přesvědčení, že mě Harry následuje. Vtom mi v kapse zapípá mobil. Podívám se na displej, příchozí zpráva. Hm, takže všichni přijedou až zítra. Posadím se v pokoji na postel a opřu se o zeď. Pak si jen dlouhé hodiny povídáme, což bychom mohli dělat roky a ani jednoho z nás by to nepřestalo bavit. Mám jeho hlavu položenou v klíně, dost lidí by nás mohlo považovat za pár, a mně to ani nevadí. Celou dobu jsem věděl, že je na kluky, takhle ležíme vždycky a vždycky jsme tak leželi. Probíráme vážné věci i totální kraviny, umíme se dohadovat i o tom, v jakém věku začaly Patrickovi Stewartovi padat vlasy. A pak Harry nakousne to téma, ke kterému jsem se chtěl dostat celý den.

“Jak dlouho jste s Eleanor spolu? Teprve pár týdnů, ne? Vážně vám to tak klape?”

“Jako nikdy,” odpovím nepřítomně, i když to není tak úplně pravda. Potřebuju ten vztah posunout, jestli chci, aby vydržel. Jeho úsměv mi připadá trochu křečovitý.

“Na to jsem se chtěl právě zeptat, Harry,” nadechnu se a polknu, abych si dodal odvahu.

“Naučíš mě líbat?” vychrlím rychle a nervózně se usměju. Jeho tělo se vymrští do sedu.

“Já?!”

“Určitě jsi měl víc kluků, než já holek,” zašklebím se. Popularitu jsem získal teprve nedávno, je konec prváku na střední a na základce jsem takhle oblíbenej nikdy nebyl. Mám odvrácený pohled, ale cítím, že se na mě dívá. Naprosto přesně si dokážu představit jeho výraz, vykulený a zmatený. Jenže to jsem vedle. Když otočím hlavu, kouká do prázdna a usmívá se. Zvednu obočí a šťouchnu do něj.

“To ti mám jako dělat holku?” vzpamatuje se a založí si ruce na hrudi.

“No seš to... submisivní, ne? Říkals mi to.” Povzdechne si, ale v očích má jiskřičky.

“Tak fajn.” Cítím se trapně, hledím pod sebe do země, když ucítím na bradě jemný dotek, otočí mi obličej k jeho a přiblíží se. Na kůži cítím jeho přerývaný horký dech, pevně se mi dívá do očí, neuhýbá pohledem a čeká. Stejně jako já čeká, co bude dál. Střílím pohledem z jeho očí na rty, pak se nakloním dopředu a překonám těch pár milimetrů, co nás dělí od sebe. Mám pocit, jako bych ani nerozhodoval o tom, co dělám. Instinkty to prostě udělají za mě. Jednu dlaň položím nejistě na jeho tvář a začnu se probírat jeho kudrlinkami. Rozpojím naše rty, ale jen proto, abych mohl jazykem vklouznout do jeho pusy. Ta chuť, která mě obklopila, naprosto ochromila a donutila pokračovat s ještě větší vervou. Mé chuťové buňky vybouchly, nikdy nic lepšího neochutnám. Vyšvihne se nade mě a sedne mi obkročmo na klín. Obě ruce mu položím na zadek. Zavrní a natlačí mě zády na zeď. Zavrtí se mi na klíně, zasténám mu do pusy.

“Harry,” zašeptám jeho jméno a přesunu rty na jeho krk. Jazykem zanechávám vlhkou cestičku podél vystouplé tepny a hrany čelisti, pak se vracím znovu na rty. Nemůžu se jich nabažit, hebkosti, chuti, tvaru. Oddálí se ode mě a udýchaně se na mě zadívá.

“Lou? Jsi si vědom toho, co právě děláš?”

“Co přesně podle tebe dělám?”

“Líbáš se ve svém pokoji, ve své posteli s klukem, který je čirou náhodou gay.”

“Je mi to úplně jedno,” zaprotestuju a přitáhnu si ho zpátky k sobě. Povalím ho na záda, lehnu si nad něj a dál ho líbám. Nevypadá, že by mu to nějak vadilo, spíš naopak.

“Vážně myslíš, že ti to nebude vadit ani pár hodin po tom, co ti to dojde? Chápu, že moje líbání ti zakalilo myšlení.” Nasadí tak sladký úšklebek, že na to prostě nemám co říct. Napřímím se a promnu si spánky.

“Měl bych jít,” zašeptá, vyvlékne se z mého sevření a vydá se ke dveřím. Ani se neohlédne, sleduji každý jeho pohyb, dokud mám šanci ho vidět. Praštím sebou po zádech na matraci a bez pohnutí zírám do stropu. Z neznámého důvodu mi z očí začínají kanout slzy. Nenamáhám se s jejich utíráním, přemýšlím spíše nad jejich původem. Proč brečím? Nevím. Ale jakmile se začnu na něco soustředit, spojí se mi to s Harrym.

Jeho smaragdové oči.
Neposlušné, rozcuchané, kudrnaté vlasy.

Ďolíčky při širokém úsměvu.
Hebká kůže.
Dokonalé rty.

Smích, který se rozezní pokaždé, když se cítí v bezpečí.

Úsměv, který má jen pro mě, na nikoho jiného se neusmívá takhle.

Proč? Proč myslím na Harryho, měl bych myslet třeba na Eleanor. Mají skoro stejný odstín vlasů.

Proč si něco nalhávat?

Miluju Harryho, ale nemůžu mu to říct.

Zatím.