Teach me - Czech Larry Stylinson AU "Trilogy"

Teach me life

O deset let později

 “Nialle? Potřebuju pomoct. Máš teď čas? Fajn, tak za deset minut u mě doma. Vlastně u nás. A vem s sebou i ostatní.” Nervózně se zasměju, i když v telefonu už slyším jen oznamovací tón. Očima zabloudím na poličku, kde vedle květináče se zelenou rostlinou stojí malá zarámovaná fotka. Je nejméně šest let stará, z maturitního plesu. Objímám Harryho  oběma rukama kolem pasu, má na tváři svůj obvyklý úsměv, zatímco mu dávám pusu na tvář. Sklání obličej na mě, jako by fotografa ani neviděl. V obleku mu to až nenormálně sluší. Natáhnu se pro ni a prstem lehce pohladím jeho obličej. Na tváři se mi samovolně objeví úsměv. Na chvíli se zamyslím nad tím večerem, když se ozve zařinčení zvonku. Do dveří jako velká voda vtrhnou tři rozesmáté osoby. Niall, Liam a Zayn. Všichni jsou buď moji, nebo Harryho bývalí spolužáci.

“Ahoj! Díky že jste přišli, kluci.” Niall vykročí proti mně a rozpřáhne ruce. Obtočím mu paže kolem těla a pevně ho stisknu.

“Dobrý, Lou. Nemusíš mě udusit,” zašklebí se a jemně se ode mě odtáhne.

“Promiň,” špitnu tiše a usměju se.

“Kde je Harry?” zajímá se Liam, když mě krátce objímá.

“Přijela Anne, tak si šli někam sednout,” pokrčím rameny.

“Co potřebuješ?” zeptá se s úšklebkem Zayn a zastrčí si ruce do kapes. Beze slov sáhnu do hluboké kapsy mikiny a vytáhnu malou krabičku. Všichni tři vykulí oči.

“Jestli je to fakt to, co si myslím, tak čeká Harryho dost příjemný překvapení,” vydechne Liam obdivně.

“Sakra, Lou. Ty se dneska zasnoubíš! Na to se musím najíst,” zakření se Niall a pak mě poplácá po rameni.

“Mám to udělat?” zamumlám s pohledem upřeným do Liamových karamelových očí.

“Miluješ ho?”

“Víc než cokoli jiného,” zasním se a položím fotku, kterou stále držím v ruce, zpět na místo. Vtom uslyším šramot klíče v zámku. Rychle krabičku hodím zpátky do kapsy a gestem zaženu kluky do kuchyně.

“Ahoj lásko!” ozve se ode dveří, spolu s ženským zahihňáním. Vydám se za nimi, uchopím Harryho ruce do svých a vtisknu mu na rty lehký, suchý polibek.

“Ahoj, Anne.”

“Čau, Harry!” křikne trojí hlas z kuchyně.

“Co ti tu dělají?” Krucinál. Co tu dělají? Mysli, sakra mysli, Tomlinsone!

“Ehm...”

“Chtěli jsme vás někam vytáhnout, ale nebyl jsi doma a Niall dostal hlad,”  zachrání mě Zayn. Jak vidím, to s Niallem je pravda, už se stihl obsloužit sám. Má plnou pusu banánu, proto nemluví, jenom se vesele usmívá.

“Ahoj chlapci,” pozdraví Harryho mamka, jakmile vstoupí do přeplněné kuchyně.

“Dobrej!”

“Myslím že půjdu. Je nás tu až příliš,” prohlásí Anne. Harry začne mohutně protestovat, že ji přece nenechá spát v hotelu, ale ona si nenechá nic říct.

“Harry,” osloví ho s úsměvem, stále míříc ke dveřím, když jí nabídne, že alespoň půjde s ní, “nevydržíš bez Louise ani chviličku. Už pět minut po tom, co jsme odtud odešli, jsi mě v podstatě přestal vnímat. Vy dva jste jako ledviny, kluci.” Můj první zmatený pohled směřuje na Harryho, jenž se ve stejný okamžik podívá na mě.

“Když nejste spolu, fungujete jen napůl,” objasní nám své přirovnání, přesune pohled na mě a úsměv se ještě rozšíří. Něco na tom bude. Pokaždé, když odejdu já nebo on, začnu být děsně nervózní. Usměju se nazpátek a natáhnu ruku ke svému kudrnatému příteli, on mě ale místo toho sevře pevně v náručí. Anne se opět krátce zasměje, oba se s ní rozloučíme a vyprovodíme ji ven.

“Maliku! Nepovažuj se dotknout jediné mojí sušenky! Zkus to a přijdeš o ruku!” ozve se Niallův křik, Harry vyprskne smíchy a chytí mě za ruku.

“Měli bychom zasáhnout, než se nám tam poperou,” ušklíbnu se a palcem ho pohladím po hřbetu ruky. Jakmile vstoupíme do dveří, naskytne se nám zvláštní pohled. Niall na hrudi objímá misku plnou čokoládových sušenek a Liam se smíchem pozoruje Zayna, který naštvaně propaluje blonďáka pohledem.

“Opovaž se,” zasyčí Niall, zatímco si cpe do pusy jednu sušenku za druhou.

“Ale já si myslím, že půjdeme, ne?” Liam na mě za Harryho zády mrkne. Niall chce s plnými ústy něco dodat, když na něj ale Liam vrhne významný pohled, polkne a vydá se do chodby.

“Počkejte, nechtěli jste nás někam vzít?” zajímá se Harry a táhne mě za nimi.

“No... Louis má s tebou určitě jiné plány.” Díky bohu. Ještě že má Zayn vždycky co říct. Stisknu Harrymu dlaň a on se na mě se zvědavým úsměvem otočí. Oplatím mu úsměv, zatáhnu ho za ruku a stáhnu ho k sobě. Vytáhnu se na špičky, abych mu mohl vlepit motýlí polibek do koutku úst.

“Miluju tě,” zamumlám mu do kůže s úsměvem.

“Tak fajn, to si nechte na potom, hrdličky, zrovna odcházíme!” Uchechtnu se a odtáhnu se od něj, naše prsty se ale stále dotýkají, opravdu bez kontaktu s ním nevydržím ani pár minut. Jakmile se ozve klapnutí dveří a halas utichne, zatáhnu Harryho do obýváku.

“Potkali jsme Eleanor,” podotkne a posadí se na pohovku.

“Vážně?” Páni, tu holku jsem už strašně dlouho neviděl. Zajímalo by mě, jak se má.

“Vedla se za ruku s Mattem. A z druhé strany držela malé dítě. Věřil bys tomu?”

“Vlastně i věřil.” Když jsme ještě byli spolu, pořád básnila o tom, že by chtěla mít brzo děti a vůbec. Povzdechnu si. Jednou rukou si pořád pohrávám s krabičkou v kapse. Jak to asi vezme? Špatně? Co když jo? To bych určitě nepřežil.

“-bych teda tipoval spíš Amandu,” zní konec jeho věty, kterou jsem jaksi neslyšel.

“Zlato? Co se děje? Jsi mimo,” zasměje se Harry. Nemůžu se pořádně nadechnout. Promnu si oči a podívám se přímo na něj.

“Harry, miluju tě, víš to, že jo?” Jen kývne a chce taky něco říct, ale já zakroutím hlavou a pokračuju.

“A tohle sice není nějak zvlášť romantické místo ani chvíle, ale chci s tebou strávit i zbytek života, takže...” pokrčím jedno koleno, vytáhnu krabičku ven a otevřu ji. Vykulí oči a pusu otevřenou dokořán zakryje oběma rukama.

“Můj bože,” vypadne z něj sotva slyšitelný šepot.

“Harry Edwarde Stylesi. Vezmeš si mě?” Záměrně vynechám Harolda, protože vím, jak moc to nesnáší.

“To víš že si tě vezmu, ty idiote!” dostane ze sebe po chvíli nezvykle vysokým hlasem a vrhne se mi kolem krku s takovou vervou, až mě povalí na záda na zem. Zaboří mi tvář do krku, na břiše cítím tep jeho srdce.

“Harry, to... To jsou slzy?” Z pevně zavřených očí mu na mou kůži kanou horké kapky. Otře si oči a popotáhne, oddálí se, aby se mohl podívat na můj obličej. Moje oči se setkají s jeho lesknoucími se smaragdy.

“O tomhle jsem snil snad od prvního dne. Akorát jsem si to díky tvému šarmu uvědomil až na střední,” ušklíbne se a zasměje se sám sobě.

“Miluju tě,” odpovím mu prostě a spojím naše rty.