The One (CZ Fanfics with Louis Tomlinson&1D)

6.část

Počet slov: 950

Když jsme přijeli, Jay i děti nás vítali a zvali hned ke stolu k vydatnému obědu. Ano, ano další věc, která vůbec nebyla v plánu, jediné štěstí, že o tom nevěděl ani Louis, ale, že by mu to vadilo? Tak na to rozhodně nevypadal.

Jay uvařila skvělé jídlo a já si opravdu moc pochutnala. Snad naposledy takhle jako od mámy. Pamatuju si ten večer, kdy máma udělala sice obyčejné ale lahodné lasagne, které jsem zbožnovala snad nejvíc ze všech těstovinových jídel. Slavili jsme mé úspěšné vítězství s mým bassetbolovým týmem. Když ještě žila máma, měla jsem čas na koníčky a bassetbal byl mou vášní. Ale to jsem ted trochu odbočila, hlavní co jsem chtěla říct, bylo to, že podlouhé době jsem se cítila jako doma. Jako s jídlem od mámy.

Po obědě, jsem se rozhodla, že opravdu už se Sydney musíme domů. Já se musela chystat do školy, protože jsem v týdnu psala důležité test z Dějepisu a jelikož znám svou učitelku, tak se na to musím opravdu připravit.

Když jsem přišla domů, tak jsem zjistila, že se do školy nestihnu ani moc nachystat. V tom spěchu jsem před víkendem tak odešla, že jsem nic neudělala. Doma byl neskutečný nepořádek a tak jsem se musela dát do úklidu. Nikdy nevíte kdy příjde sociálka na kontrolu. To víte, už vidím jak mi říkají, že v tomhle prostředí s eo sestru nemůžu starat. Takže jsem neprve dala vyprát do pračky pár věcí. Dobře, možná ne pár, ale rovnou tři várky. A ejhle hned jsem v prádelním koši našla mé oblíbené tričko s Nirvanou, které jsem hledala asi měsíc. Rovnou jsem vyžehlila i pár pracovních košil co nosím do práce a alších pár věcí. Aby toho nebylo málo, zapomněla jsem vyměnit květnám vodu, takže kvítí co jsem dostala od paních učitelek ve školce za nějakou besídku jakožto "maminka", byli zvadlé a bez života. Na přípravu a učení do školy mi zbyli tak 2 hodiny a pak jsem okamžitě usnula.

Pro mou smůlu, jsem si samozřejmě zapomněla nastavit budíka. Takže si dokážete představit, ten zmatek ráno, když jsem zaspala. Se Sydney jsme udělali každodenní rutiny, jenom zrychleně a utíkali jsme do školky. Sydney jsem nechala v dobrých rukách a utíkala do školy. Byla jsem na hlavní ulici a do školy to bylo ještě celé dva bloky. Řekla jsem si, že to vezmu uličkami. Mno raději jsem neměla. K mému překvapení stál v zákoutí ulice profesor angličtiny pan Mills s nějakou dívkou opřenou o zed a řekněme, že dělali nevhodné věci. Dívce jsem neviděla do obličeje, měla ale růžovou sukni a na ruce náramek s obřím srdcem. Doufala jsem, že si mě nevšimnou a utíkala jsem radši zpět na hlavní ulici. Nedokážu si představit zda by ta situace byla trapnější pro mě nebo pro ně.

Když jsem byla zpět na hlavní ulici a pospíchala, najednou někdo zatroubil. Otočila jsem se, ze zvyku, ne že bych si myslela, že to někdo troubí na mě, ale měla jsem štěstí. Auto zastavilo u krajnice, okénko sjelo domů a už na mě volal pohledný kluk se šibalským úsměvem. Vím co si myslíte - Louis na bílém koni, mě přijel zachránit před pozdním příchodem do školy. Bývala bych si to přála.Omyl. Byl to Jake. Že jsem vám o něm neříkala? No tak ve zkratce - nejhezčí kluk ze školy, hráč amerického fotbalu, krásný fáro a ten úúsměv.

"Nechceš svézt do školy?" vyhrkl na mě. Otočila jsem se, zda opravdu mluví na mě, nikdo ale za mnou nestál. "Joo, když budeš tak hodný." odvětila jsem a rychle nastoupila do auta. "Dneska nějak měškáš." řekl "Tak to mě asi moc dobře neznáš." "To máš pravdu, moc hodin spolu ani nemáme vid? A jak to, že nechodíš na zápasy se dívat?" "Nemám moc čas." "Aha, tak jo..-" Chtěl něco říct, ale v tu chvíli mě došla sms, takže mé pípání mobilu, ho vyrušilo. Koukla jsem se na mobil a tam stála sms od Louise. "Hodně štěstí ve škole a hlavně dobré známky :P. " Usmála jsem se. V tu chvíli jsem uplně zapomněla, že mě veze do školy ten nejhezčí kluk ze školy a byla jsem myšlenkama tam, tam. Jake to ale asi moc nezaregistroval o něčem mluvil, ale já měla myšlenky u Louise. Přijeli jsme ke škole, Jake zaparkoval a my vystoupily. Teprve tehdy jsem začala znovu vnímat. 

Jen co jsem vystoupila s auta, tak na nás všichni upřeli výrazy typu co to má být? ona a s ním? proč jeli spolu? "Nic si z toho nedělej, potřebují nějaké drby očividně." Jen jsem s ena něj podívala a kývla. "Takže zítra?" řekl najednou. "Cože?" udivila jsem se. "Mno zítra tě vyzvednu, at nemusíš pěšky do školy. Domlouvali jsme se přece v autě - cestou sem." Jenom jsem udiveně přikývla, řekla rychlé ano, jistě a byla zmatená jak nikdy.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že jenom pouhá myšlenka na Louise mě vytrhla z normálního rozhovoru s klukem, z kterého by byla jiná tak na větvi, že by hltala každé jeho slovo ale já? Přesný opak. Tak jsem si říkala, jak zítra můžu napsat nějaký hloupý test z Dějepisu, když mě Louis dokáže rozprýlit i tehdy když semnou není. A to byl jenom začátek dne...

............................................................................................

Tak přátelé a ted mě opravdu můžete ukamenovat, jako cože? Vážně jsem nepřidala 2 roky žádnou část? Stydím se, ano vím, že je tu možnost, že už to nikdo číst nebude, ale i tak z nadějí doufám a věřím, že se někdo najde.

Nová část je delší a má novou zápletku, spíše se více dozvíte o samotné Sam a o jejím životě mimo 1D. Vím, že ted už je 1D jinčí nebo respektivně v tuhle chvíli ani není. Ale nechám to v tom čase, kde jsem začala psát a třeba se ke všemu dostaneme. Jinak je tam moc chyb, jako v předchozích částích, tak snad mou češtinu omluvíte.