HRÁČ S ČÍSLEM 24

2. - GIGI

Minulost

Mít spolubydlící mi v prvním roce na vysoký přišlo jako skvělý nápad. Člověk ušetří a ještě se spřátelí. Jenže to mě ale nenapadlo, že skončím v bytě se dvěma klukama, jejichž největší zábava je tahat si sem každou noc jinou holku, nechávat všude po zemi špinavý ponožky a prázdný krabice od pizzy pohozený na stole, kde bych se čas od času ráda najedla.

„Ale no tak, Gig," zazubí se Brayden, kterému nikdy nikdo neříká jinak než Bray. „Vždyť je to jenom ponožka."

„Ale proč je na pohovce? To je takovej problém odnést ji o pár metrů dál do prádla?"

Bray protočí očima a svalí se na pohovku. Očima přejede vzdálenost mezi jím a košem na prádlo a zavrtí hlavou. „Je to strašně daleko."

„Co je daleko?" ozve se Dex, který se odšourá ze svého pokoje vedle Braye. Tašku na trénink pohodí na zem.

„Hele, chlapci, já vím, že soužití s holkou pro vás evidentně není nic přirozenýho, ale co se takhle chovat jako lidi a ne jako prasata? Včera jsem půl hodiny před sprchou musela drhnout umyvadlo od vousů!"

Oba se na sebe obrátí, jako by se chtěli domluvit, který na sebe vezme vinu.

„Ani to nezkoušej, Dexi! Vím, žes to byl ty."

Dex zvedne ruce na svou obranu. „Nestřílej, jo? Jsem na to pak prostě nějak zapomněl."

Bydlím s těmahle obrama už druhým rokem, ale na jejich cit pro hygienu si asi nikdy nezvyknu. Posbírám z podlahy další pár ponožek, který tam Bray včera zahodil, a hodím je do prádla.

„Neksichti se tak, Gig. Vždyť víš, že se snažíme."

Brayden mě chytne kolem ramen a vtisknu mi pusu do vlasů. Vzhlédnu k němu a on se na mě usměje. „Příště je zkusím fakt vyhodit, ju?"

„Nezkoušej na mě tuhle tvou hru, jasný? Nejsem jedna z tvejch fanynek," připomenu mu, protože bych mu nikdy nepřiznala, že i na mě ty jeho úsměvy platí. Kdyby to věděl, už bych tu vůbec žádnou autoritu neměla.

„Vždyť já vím, sluníčko. Ty jsi speciální."

Se smíchem ho praštím přes ruku a vymaním se z jeho náruče.

„Ohlídáš tu pračku, jasný? Až se s Dexem vrátíme, bude to prádlo pověšený."

„Jasně, sluníčko," mrkne na mě. Vyndá si ze skříňky pytlík chipsů, svalí se zpátky na pohovku a zapne si záznam zápasu mezi Bostonem a NY Rangers, na kterém jsme včera byli s tátou.

„Boston fakt poslední zápasy válí," nadhodí Dex. „Jsem četl, že místo Gardnera nastoupí Rossi."

„Ten, co hraje na farmě? Slyšel jsem, že tam fakt válí."

„Jo, fakt tam válí. Navíc Gardner s tím jeho kolenem v týhle sezóně už asi nenastoupí."

„Jo, to jsem taky slyšel," přizvukuje Bray. „A Rossi by si tu šanci fakt zasloužil."

Víc už z jejich rozhovoru neslyším, protože se zavřu ve svém pokoji. Převléknu se do legínů, sportovní podprsenky a volného trička, sbalím si láhev vody a boty a přestože se fakt snažím myslet na trénink, který mě čeká, myslím jen na to, o čem mluvili. O kom mluvili.

Říká se, že člověk na první lásku nezapomíná. Že si ji už navždy nosí sebou v srdci, že žádná jiná už nebude mít takové kouzlo.

Já jsem za svůj jednadvacetiletý život prožila jen tu jednu lásku, první lásku.

A člověk, kterého jsem milovala, byl právě Matteo Rossi.

Ahoj!
Pokud Vás zajímá, kdy a jak budou vycházet nové kapitoly, mrkněte na můj ig (knihomolka_176), kde to během dne zveřejním.
Budu ráda, když mi dáte vědět, jak se Vám příběh líbí.
Děkuju!
Romča ♥️