HRÁČ S ČÍSLEM 24

19. - GIGI

Současnost

Cesta domů mi trvá necelých patnáct minut. Venku je krásně, sluníčko příjemně hřeje a já se v myšlenkách zatoulám k jaru před sedmi lety, když jsem seděla s Matteem na lavičce u řeky. Snažím se na něj myslet co nejméně a žít dál přesně tak, jak jsme si to slíbili, ale sem tam, když nemám na práci nic jiného, si dovolím na něj vzpomenout. Na to, co asi teď dělá.

V kapse mi začne zvonit telefon, což mě velmi rychle vytrhne z myšlenek. Je to Malcolm.

„Malcolme? Ahoj," pozdravím ho. Nikdy jsem si s tím mužem nerozuměla, ale na rozdíl od mých sester ho jako jediná toleruju.

„Nazdar, Gigi, promiň, že jsem to nezvedl, měl jsem jednání."

Malcolm je přesně ten typ muže, kterého si představíte, když se řekne podnikatel. Vysoký, tmavovlasý, v obleku za desítky tisíc a s úsměvem, která dostanou do kolen i ty nejnedostupnější holky. Elena vždycky měla slabost pro tenhle typ mužů, ale bohužel na to většinou doplatila.

„V pohodě, jen jsem se chtěla rychle zeptat na něco ohledně Eleny."

Malcolm se na moment odmlčí. „Hele pokud bys měla čas, mám teď dvě hodiny volno. Mohl bych být za deset minut v Riley's."

Riley's.

Ach, ta nostalgie.

„Tak za deset minut tam."

I po vysoké zůstalo Riley's mým oblíbeným podnikem, přestože už jsem nechodím zdaleka tak často jako dřív. Doma jsem se rychle převlékla do černých džínů a světle modrého tílka, nazula jsem si zpátky tenisky a poklusem, abych tu byla včas, jsem dorazila na jedno z mých nejoblíbenějších míst.

„Giannina Corsinni, má oblíbená sestra," zazubí se Malcolm, když mě spatří vcházet do baru, který je v tuhle hodinu poloprázdný. Zvedne se, aby mě objal, po čemž mi na tváři zbude jen velmi zaskočený výraz. „Pojď, posaď se," vyzve mě s úsměvem, který u něj vídám velmi často.

Má na sobě tmavě modrý oblek s bílou košilí, u níž si uvolnil vrchní dva knoflíčky, což působí ležérně. Je pohledný, o tom svědčí už to, jak po něm ženy v místnosti pokukují. On ale vypadá, že ho to vůbec nezajímá. „Tak co si dáš? Tequilu? Pivo? Nebo že by whisky?" mrkne na mě a já se celá oklepu. Mám z něj dost nepříjemný pocit.

„Vodu, díky," odvětím a pokusím se od něj ještě víc odtáhnout. Malcolm se ušklíbne, ale přesto mi tu vodu objedná. Sobě objedná dvojitou whisky s ledem. „A prosím přesně tři kostky, míň ani víc," dodá k barmanovi, který jím vypadá být stejně otrávený jako já. Přesto přikývne a dá se do přípravy jeho nápoje.

„Tak, Gigi, jak se daří? Už jsme se dlouho neviděli," zazubí se.

„Vlastně jsem se tě jen chtěla zeptat na Elenu."

Zmínka sestřina jména ho viditelně otráví. „Pořád jste si tak blízké?"

„Nikdy to nebude jinak," odvětím a vděčně od barmana přijmu sklenici vody. Malcolm si prohlédne svou sklenici a když v ní spatří tři kostky ledu, spokojeně se usměje.

„Víš, že jsem se dal na hokej?" nadhodí zničehonic.

„Cože?"

„Zařizuju několika hráčům Bostonu spolupráce."

Zhluboka se nadechnu. „To jsem nevěděla."

„Tak teď už to víš," mrkne na mě a na jeden zátah do sebe kopne panáka. Mávnutím ruky si objedná dalšího. „Jednomu jsem zařídil..."

„Malcolme," přeruším ho, „mě ale vůbec nezajímá, co si komu zařídil. Nepřišla jsem si s tebou pokecat nad panákem, ale chci pár odpovědí."

Malcolm se ke mně nakloní a přestože se pokusím odtáhnout, zastaví se těsně před mou tváří. „Gigi, jsi kočka. A já měl těžkej den. Proč prostě nepřeskočíme tuhle hru, kdy budeme předstírat, že nevíš, že jsme se s Elenou už před dvěma týdny rozešli, a rovnou se přesuneme k té zábavné části?"

Vytřeštím na něj oči. „Počkej- cože?! Vy jste se rozešli?"

„Hraješ to dobře, kotě. Už když jsem tě viděl poprvé, mi bylo jasný, že s tebou se chlap nudit nebude, co?"

Polije mě vlna odporu, když si uvědomím, proč mě sem pozval. „Ty jsi vážně odpornej, víš to?"

„Tvojí sestřičce jsem byl dost dobrej," pokrčí rameny a pohladí mě po paži. „Věř mi, byla bys moc spokojená."

Bezmyšlenkovitě popadnu sklenici vodu a chrstnu mu ji do tváře. Na nic víc nečekám, jen se otočím na podpatku a vyřítím se ven stejně rychle, jako jsem přišla.