HRÁČ S ČÍSLEM 24

25. - MATTEO

Současnost

Celých těch dlouhých sedm let neuběhl den, kdy bych nemyslel na to, co teď asi Gigi dělá. Vím, že to už hraničí s posedlostí, ale když člověk někoho miluje tak moc a tak dlouho jako já ji, není možné nebýt trošku posedlý.

I přesto jsem si vybral kariéru před láskou a neuběhl den, kdybych to nezpochybňoval. Nechápejte mě dobře, hokej miluju. Je to moje celoživotní vášeň a živit se tím, co mě naplňuje, je jeden z mých největších životních úspěchů.

Ale příliš jsem mu obětoval. Stál mě příliš mnoho.

A teď zírám na fotku svojí životní lásky, jak se usmívá do objektivu vedle nádherné malé holčičky, která je její dokonalou kopií. Jen ty oči... ty oči jsou jiné.

„To je Ellie," šeptne. „Je to moje dcera."

I když jsem tu odpověď čekal, nečekaně mě semele. Dcera.

Nedokážu pochopit, že má Gigi dceru. Sevře se mi žaludek, skoro se nemůžu nadechnout. „Já- musím na chvíli na vzduch."

Nečekám na její odpověď, prostě jen vylezu z auta, ujdu pár desítek metrů a kecnu si na studený asfalt.

Zírám do dálky a snažím zklidnit své silně bušící srdce.

Dcera.

Tolikrát jsem si představoval, že budeme mít s Gigi dceru. Jednu dobu jsme skoro nemluvili o ničem jiném. Vždycky jsem byl rodinný typ, toužil jsem po dětech a když jsem poznal Gigi, věděl jsem, že to nechci nikdy prožívat s nikým jiným.

Jenže hokej všechno zkomplikoval. Kvůli němu jsem o ni přišel a tak i o budoucnost, o které jsme spolu snili. Celých těch sedm let jsem doufal, že na mě počká. Já vím, je to strašně sobecký, ale pak jsem asi sobec. Jsem sobec, protože jsem toužil po tom mít všechno. Mít hokej i ji. Jenže skloubit to nešlo a já si musel vybrat.

A vybral jsem si špatně.

To já s ní měl mít dítě. To já s ní měl tohle prožít poprvé.

Mísí se ve mně vztek a zoufalství a já bych nejradši do něčeho kopl, jen aby se mi na chvíli ulevilo. Zvednu se ze země a vrátím se zpátky do auta.

Gigi na mě zírá se slzami v očích a mně láme srdce, že kvůli mně pláče. Neměla by kvůli mně plakat. Už se toho kvůli mně nabrečela dost.

„Kdo je její otec?"

„Matty, prosím-"

„Musím to vědět, Gigi. Musím vědět všechno."

Gigi přikývne, otře si slzy a zhluboka se nadechne, jako by si potřebovala dodat sílu.

„Po té naší noci na hotelu jsem se vrátila domů a došlo mi, co jsem provedla. Vyspala jsem se s tebou, přestože jsem začínala chodit se svým spolubydlícím. S Dexem. S tím, s kým jsem byla tenkrát na večeři v té restauraci, kde jsme se potkali."

Žárlivost ve mně roste, přestože se ji snažím potlačit.

„Cítila jsem se strašně, když jsem se za ním vrátila. Našla jsem ho, jak si čte článek s fotkou, na které jsme byli my dva. Někdo nás vyfotil v tom parku, kde jsme seděli, a Dex si všechno spojil. Řekla jsem mu pravdu a trvalo strašně dlouho, než se mnou začal zase mluvit." Na moment se odmlčí, než naváže. „Byla jsem sama, Matteo. Tys mě zase opustil a já byla zoufalá a naštvaná a Dex byl jediný, koho jsem svým způsobem milovala. Upnula jsem se k němu, protože jinak bych to nezvládla. Trvalo dlouho, než mi odpustil, a pak jednou, asi rok od našeho setkání, jsme se opili a já se poprvé cítila trochu šťastná a jedno vedle k druhému a-"

„To můžeš vynechat, Gigi," řeknu ostřeji, než jsem zamýšlel. Představa, jak spí s jiným, ve mně vzbuzuje nezkrotnou touhu ničit všechno kolem sebe.

„Ráno poté jsem toho litovala. Věděla jsem, že mě Dex miluje, víc než kdy já budu milovat jeho, a nechtěla jsem ho tahat za nos. Když jsem pak ale zjistila, že čekám dítě, všechno se změnilo. Dex na mě byl naštvaný, že jsem ho zase odkopla, a chtěl, abych šla na potrat. A já to chtěla taky, protože v mých představách jsem nikdy neměla dítě s někým, koho nemiluju. Jenže představa, že se toho dítěte vzdám, mě ničila. Věděla jsem, že správná věc je jít na potrat, v klidu dostudovat a žít život, který jsem si naplánovala, ale nedokázala jsem to."

„Rozhodla sis to nechat."

Přikývne. „Dex mi během těhotenství byl velkou oporou. Chodil se mnou na všechna vyšetření, držel mi vlasy, když jsem trpěla ranními nevolnostmi. Myslela jsem si, že bychom našemu vztahu mohli dát druhou šanci. Že bychom mohli být rodina."

„Ale?"

„On není ty, Matteo."

Sevře se mi srdce. „Snažila jsem se ho milovat, ale nikdy jsem k němu necítila nic ani vzdáleně podobného jako k tobě. A on to věděl taky, přestože se to snažil přehlížet."

Vzhlédne ke mně, jako by doufala, že něco dodám. Já se ale jen snažím držet své emoce na uzdě.

„Po porodu přišlo nejtěžší období v mém životě. Vychovávat dítě v dvaadvaceti bylo ještě těžší, než jsem si myslela, a ještě do toho studovat, to bylo prakticky nemožné. Hodně mi ale pomáhaly ségry, takže se to dalo. No a když opadlo to nejhorší období, začala jsem si to mateřství užívat. Přestože to není za správných okolností, nikdy nebudu litovat, že jsem se rozhodla si ji nechat, Matty. Ellie je to, co mému životu dalo smysl. Miluji ji, tak jak to nikdo nikdy nedokáže pochopit."

Miluju její velké srdce. A nepochybuju, že je jí skvělou mámou. A přestože vím, že by mi to mělo vadit, všechno ve mně křičí, že nemám právo být naštvaná. Udělala jen to, co jsem po ní chtěl. Šla dál.

„A Dex?"

„Pořád se mě snaží získat zpátky," přizná. „Ale už se k němu nikdy nevrátím, Matteo. Nikdy pro mě už nebude víc než otec mojí dcery."

Pohlédnu na ni. „A jak do toho zapadám já?"

Poprvé za posledních pár minut se usměje. „Přála bych si, abys ji poznal."