Střípky nenávisti

Staré rány

Varování: +18
——————————-

„Jak dlouho už to jsi?" Povzdychla si.
„Dost dlouho, proč pláčeš?" Zastrčil si ruce do kapes a dál se opíral o sloup.
„Nech mě být."
„Tohle nejsi ty! Kde je ta výřečná, k nezastavení ukecaná šprtka, všechno vím, všechno znám? Stal se z tebe ledová atrapa, jsi ještě horší než já!"
„Tak ať, mám na to do prdele právo."
„Možná, ale uvědom si jednu věc, ty nejsi taková, jak o tobě mluví. Nejsi a nikdy nebudeš slabá."
„I ty si to naznačil!" Vykřikla.
„Byl jsem v šoku, ale ty si mě dokázala schladit, víš. Nejsi slabá Hermiono, ať už jde o cokoliv, vždy si víš rady a dokážeš každému nakopat zadek. Nenech je tě přesvědčit, že jsi, když nejsi."
"Nepřesvědčí mě, nejde o to, že bych o sobě pochybovala, ale štve mě, že..."
"Ser na ně. I kdyby si řekla cokoliv, nejvíc názor nezměníš."
„Teď řeknu něco, co bych nepřiznal ani pod mučením, ale máš pravdu. Jejich názor na mě se nezmění, dokud jim nedokážu opak." Usmála se.
„Fajn, takže když jsme si to vyjasnili, tak co teď?" Pohlédl na něj.
„Nevím, co třeba horká sprcha?" Pohlédla na něj, a i když tím zprvu opravdu nemyslela nic víc, než sprchu, ohníčky v jeho očích jí vzrušovaly.
Ty oči mluvily zřetelně a jasně.
Chtěl jí.
Bez emocí, za což mu byla vděčná.
Ta vášeň v nich byla něco, čemu se nemohla bránit.
„Sprcha?" Nadzvedl obočí a ona přikývla a přešla k němu blíž.
"Když už se mnou musíš být všude, tak proč ne tam?" Zavrněla a on se ušklíbnul.
„S velikou radostí." Odvětil a hodil si jí přes rameno.

V koupelně jí položil na zem a pustil vodu.
Pak se k ní otočil a pozoroval, jak se zcela automaticky svléká. Už jí viděl, ale zatím neměl možnost vidět jí takhle. Pozorovat jí. Prohlížet.
Přetáhla si přes hlavu triko a on spatřil ošklivé jizvy. Vzpomínky z války.
Bylo to už tak dlouho a přesto to tu bylo stále.
V nich.
Na nich.
Památky si sebou ponesou už na věky.
Přistoupil k ní a pohladil jí po boku.
Vzhlédla k němu.
Jakoby si ho všimla až teď.
Sklonil se k ní a zajal její ústa.
Nebránila se.
Naopak.
Omotala mu ruce kolem krku a bojí rozepl podprsenku.
Vášeň mezi nimi se stupňovala a oheň plál.
Potřebovala ho cítit a tak ho začala svlékat.
Brzy se k sobě tiskly pod proudem horké vody. Pára kolem nich stoupala, ale oni byli zaujatí jeden druhým.
Rukou jí stále přejížděl po boku, ale ona potřebovala víc a on to vycítil.
Jeho ruka zabloudila níž a ona se prohla proti němu.
Nechtěla však zůstávat pozadu, a tak se i svou rukou vydala na průzkum, což ocenil prudkým nádechem.
Byl tak tvrdý a ona připravená.
Už nemohli déle čekat.
Chytil jí po zadkem a oba mu omotala nohy kolem boků. Opřel jí o zeď a prudce do ní vstoupil.
Možná jednou budou mít čas na lepší předehru.
Kotlina budou mít čas na pomalý sex.
Ale ne teď.
Teď horečně potřebovali uvolnění toho napětí, které se v nich hromadilo.
A to uvolnění přišlo naštěstí dost brzy.

Opět byl večer a oni leželi vedle sebe, zase jako oni. Byl na ně pěkný pohled, oba dva zpocení a udýchaní.
„Víš, vlastně se nedivím, že vám to s Ronaldem nevyšlo. Musíš to brát tak, že on ti intelektuálně nestačil, co nestačil, nesahal ti ani po kontníky! Nevydrželo by vám to tak, jako tak! A i když nevím, co vidí na Brownové, intelektuálně se k sobě hodí mnohem víc."
„A co viděl na mě? Nejsem nijak krásná. Jsem obyčejná holka s nosem nakřivo od doby, co si ho jako malá zlomila a s roštím na hlavě."
„Jestli tě přinutil si tohle myslet on, tak jsi hloupá, že mu věříš."
„Ne Malfoyi, to nezpůsobil on, ale ty. Moje nízké sebevědomí vždy pramenilo z tvých keců, z keců Zmijozelu, víš. Donutili jste mě o sobě pochybovat, donutili jste mě plakat a co víc, donutili jste mě věřit, že máte pravdu." Pohlédla na něj tou oříškovou září a on zaklel.
Proč?
Proč mu uvěřila?
"Grangerová... Byl jsem hloupý kluk a..."
„Ale no tak! Jen si to přiznej, i teď kdyby se někdo jako já, měl stát tvou ženou, nelíbilo by se ti to."
„Mýlíš se, byl bych hrdý na to, že mám tak inteligentní ženu. Inteligentní a krásnou. Nikdy jsem si skutečně nemyslel, že jsi ošklivá a od čtvrtého ročníku jsem tě poprvé opravdu viděl. Tehdy na plese, jsem tě začal vnímat úplně jinak." Přiznal se a ona na něj zírala v němém úžasu.
„Ne všechna slova, co jsem tehdy řekl, jsem myslel vážně. Vlastně skoro žádná" Pokrčil rameny a přitáhl si jí blíž.
Proč sakra musela tak opojně vonět?
„Nedělej to Malfoyi!"
"Co?"
"Nebuď empatický. Nechci tě vidět jako lepšího člověka! Nemůžu!" Zaúpěla.
„Jak to myslíš?"
„Chci tě nenávidět, chci věřit, že všechno, co jsi udělal, si dělal schválně. Že si mě chtěl ponižovat, že to nebyla jenom nutnost."
„Já musel a ty to víš."
„Nechci to poslouchat." Odtáhla se od něj.„Nerozumím ti."
„Chci tě nenávidět! Nemůžu si tě pustit víc k tělu!"
„Už se stalo." Podotkl.
„Ne, tak to nemyslím, nedovolím ti, aby ses mi dostal pod kůži, rozumíš? Prostě nedovolím. Nikomu už to nikdy nedovolím a ty by si to neměl navíc ani zkoušet. Jsi tak namyšlený a arogantní! Jsi Malfoy a já? Jsem Grangerová!"
„Vím, kdo jsem a dokonce i vím, jak se jmenuješ ty. Ale co to s tím má společného."
„Jak už jsem řekla, tohle je jenom sex, nic víc, nic míň."
„Já ani nic jiného nechci." Odpověděl.
„Fajn." Přikývla.
„Protože nic víc, ti dát nechci" Řekla a jakoby jí vlastní slova bodala.
Možná by chtěla.
Ale nemůže.
A hrozné bylo, že po těch pár hodinách, co se jevil jako normální tvor, si byla jistá, že by mu to dát chtěla.
To něco víc.
Byla by schopná se do něj zamilovat, ale to nemohla dopustit. Ne proto, kdo byli, ale spíš proto, co chtěli.
Ona nemohla mít děti. On je stoprocentně chtěl. On chtěl reprezentativní manželku a ona reprezentativní nebyla, na veřejnosti působila jako slon v porcelánu. Neuměla se usmívat, neuměla chodit na podpatkách, neuměla mluvit s ostatními lidmi, raději si doma zalezla s knížkou a četla si.
A co opravdu chtěla, bylo ponořit se jen do práce a zapomenout.
Do práce a právě teď do jeho náruče.
Otočila se na bok a pokusila se usnout.
Ale nešlo to, nemohla spát vedle něj takhle.
Cítila jeho blízkost a tlouklo jí srdce.
Věděla to, že už se dávno stalo to, nechtěla. To čemu se tak bránila. Ne teď, nebo když ho tehdy po dlouhé době spatřila v restauraci.
Stalo se to už mnohem dřív...
Dávno.
Dávno před tím.
A skoro jako by to bylo včera.
Někdy kolem šestého ročníku. Ale přiměla se zapomenout a teď?
Otevřely se staré rány.