Střípky nenávisti

Nebe, peklo, ráj

Varování: +18
———————————-

Vstala a zjistila, že je v pokoji sama.
Venku byla ještě stále tma.
Zamračila se. Normálně jí vzbudilo i pírko dopadající na koberec. Jak to, že ani nezaregistrovala, když Draco odešel. Byl nějaká zkurvená kočka?
Přece se s ním nemohla cítit tak moc bezpečně, že spustila své obranné štíty.
Jediné rozumné vysvětlení byla únava. Protože jí nenechal vydechnout. Vzal si jí v koupelně, vzal si jí na podlaze a pak jí ještě vzbudil někdy nad ránem a rozdal si to s ní v posteli.
Bylo to úžasný, ale nesnášela, co to s ní dělalo.
Nesnášela, že se díky němu cítila zase jako zasraná bohyně.
Jako žena.
Jako žena, na kterou se stačilo jen podívat a jemu ztvrdnul.
Vždycky to chtěla zažít, ale bylo děsivé, že to zažívala zrovna s nim. S bastardem, kterej byl snad bůh sexu. Protože nikdo jí ještě nikdy nepřivedl na pokraj šílenství.
Zažívala ve svém životě orgasmy, ale nikdy se nedostala až na tu hranici, kdy člověk nevěděl, jestli chce skočit ze skály a nebo se posere a raději neudělá nic. A vždycky, když skočila a udělala se, bolelo to, jakoby jí to rvalo na kusy a přitom to byla tak nepopsatelná slast. Nepopsatelná proto, že prostě a jednoduše neexistovaly slova, který by něco tak úžasného popsaly.
Bolelo jí všechno, ale byla to příjemná bolest.
Za což ho nenáviděla ještě o kousek víc. Protože každej její pohyb byl jako zkurvená připomínka. Připomínka toho, že byl ještě před pár hodinami v ní. Připomínka jeho rukou, které jí škrábaly, plácaly a hladily. Připomínka jeho úst, které sály. Zubů, které kousaly a hlavně těch jeho temnejch očí, který se ji vpíjely až někam hluboko do duše.
A to se jí nelíbilo.
Nikdo nikdy se nesnažil hledět hluboko do ní.
A one nebyla připravená to komukoliv nabídnout.

Napila se mnoholičného lektvaru, ale jen malinko, protože nechtěla v této podobě setrvat dlouho a vydala se chodbami do kuchyně. Měla chuť na sušenky a mléko.
Potichu otevřela dveře a poté se zarazila.
„Proč musíš být všude, kam mám namířeno?" Zaúpěla tiše a vešla dovnitř, pohlédla na skřítka, která zrovna pokládala sušenky a džbán mléka před něj.
„Nemůžeš spát?" Zeptal se s drobným úsměvem.
„Ne." Sedla si k němu a poprosila skřítka o sklenici.
„Mám otázku." Řekl a ona na něj upřela zrak.
„Já ale nemám odpověď." Odsekla.
„Ještě jsem ti ani neřekl, o co jde." Namítl a ona pokrčila rameny.
„Co si o mně doopravdy myslíš?" Stejně se zeptal.
„To nechceš vědět." Ušklíbla se.
„Ale no tak, něco vydržím Grangerová." Překřížil ruce na hrudi a pobaveně se na jí šklebil. Jakoby jí provokoval. Chtěl si hrát? Tak fajn!
„Fajn, vlastně už ti to říct můžu, teď ani nemáš hůlku, takže proklít mě nemůžeš. Co si o tobě doopravdy myslím? Že si bastard, co se vždy schovával za máminy sukně a tátův kabát. Slepě jsi jim věřil, naslouchal a uvěřil, ale co hůř, nikdy sis nevytvořil vlastní názor. Svoji slabost si vždy zakrýval tím, že si šikanoval druhé, něco nebylo po tvém, byla tu hadrová panenka Grangerová se kterou si vymetl kout. Jsi arogantní, namyšlený kretén. Povyšuješ se nad ostatní a je ti jedno, jak moc jsou dobří, nezáleží ti na nikom, jenom na sobě." Odmlčela se a on čekal, jestli bude pokračovat.
"Všechno?" Jeho pohled byl ledový a jeho tvář neprozrazovala ani jednu podělanou emoci.
"Všechno." Přikývla.
„To říká ta pravá." Nadzvedl provokativně koutek úst.
„Co tím chceš říct?" Zavrčela a on na její otázku milerád odpověděl, jakoby to měl připravený a jen čekal na správnej okamžik.
„Třeba to, že jakmile se vyskytnul problém, utekla si a schovala si se sem, do toho tvého světa "Žádná zábava, samá práce" a hraješ si na tvrdou holku, i když uvnitř si zlomená. Jsi pokrytec, víš? Nemůžeš mít děti a rozhodla ses nikoho si nepřipustit k tělu. Vytvořila si kolem sebe bariéru, aby si všechny odradila. Ničeho se nebojíš a přitom si takhle malá. Všechno víš, všechno znáš, ale jen to, co se píše v knížkách. O skutečným světě nevíš vůbec nic? Prober se už konečně.!"
„Ty jsi takovej hajzl!" Zasyčela, kopla do sebe zbytek mléka a pak prostě vstala a beze slova odešla.

Napodobil jí, vypil mléko a mrzutě se vydal za ní. Nebyla daleko a jemu se náhle v očích rozhořel plamen. Doběhl za ní a chytil jí za ruku.
„Tohle nám tedy moc nejde, co říkáš?" Zašklebil se a vtáhl jí do nějaké učebny, konečně si splní svůj tajný sen.
„Co tím sakra... Kam mě to táhneš?" Rozhlédla se kolem.
„Co tady..." Políbil jí, tvrdě, naléhavé se vší vášní, ale pak najednou zjemnil. Jakoby si něco uvědomil. Nebo se snad bál.
Byl něžný a mazlil se s jejími rty, takový polibek od něj zatím ještě nikdy nedostala.
„Počkej, počkej, co nám moc nejde?" Odtáhla se od něj a pohlédla mu udýchaně do očí ve snaze popadnout dech.
„Mluvení." Vysvětlil a ona nadzvedla obočí. Chvilku na něj hleděla jen tak. Hrudník se jí prudce zvedal a ona se rozhodla. Přitáhla si ho zpátky k sobě a opět políbila.
Prohloubil polibek a posadil jí na katedru, chtěl jí cítit tak blízko, jak jenom to jde.
Omotala mu nohy kolem pasu a on se zachvěl. Vjela mu rukou do vlasů a pohrávala si s nimi. Neměl je už tolik jemné, jak si pamatovala. Nebo spíš, jak vždycky vypadaly. Byly teď jako on. Hrubé. A ona si uvědomila, že zase hledí do jeho modrých očí.
Opustil její rty a jal se líbat její krk, kde vyhledal to velmi citlivé místo.
Cítila jeho zuby a to, jak se do ní zakousnul. Jakoby byla kus posranýho masa a on jí potřeboval ochutnat. A to bylo tak... Zasténala pod tíhou všech těch pocitů, které ji právě teď zmítaly a rozhodla se jednat. Ruce jí sjely na jeho záda, uchopily triko a trhly. On se na ní překvapeně podíval, ona ho ale nenechala jen tak nečině stát. Přisála se mu na rty a probrala ho tím z transu.
Byla tak divoká, tak nespoutaná, tak jiná, než si jí pamatoval.
Kdyby jí neznal, řekl by, že tohle nemůže být ona, ale ještě měla pár světlých chvilek, kdy se chovala jako ta stará Grangerová.
Ale teď, když mu sténala v náručí, jakoby představovala jeho splněný sen.
A když se do ní konečně ponořil, byl si jistý, že na malý moment věřil, že existuje nebe. Protože to bylo kurevsky dokonalý.
Ona byla dokonalá.
Jak tiše sténala jeho jméno proti jeho přírazům a kousala se u toho do rtu, jakoby se snažila krotit, ale nebylo to nic platné.
Byla dokonalé úzká a tak horká.
Spalovala ho za živa.
A on najednou nevěděl, jestli byla jeho osobním nebem a nebo peklem.
Ale ať byla čímkoliv, bylo to pro něj jako ráj.