I'm Staring At The Moon - One Direction FanFiction [Niall Horan] ~ CZ

2 chapter ♦ Beautiful Blonde Girl

NIALL

Obyčejný den pro obyčejného chlapce, říkal si blonďák, když ráno vstával.Vždy se snažil řídit těmito slovy, i když si to mnoho lidí nemyslelo, ale on si za nimi stál. To, že jej znalo více jak dvacet milionů lidí z něj nedělalo neobyčejného člověka.Ještě se mu nechtělo z postele, takže se pouze překulil na bok a pohlédl z okna, které bylo naproti jeho postele. Pršelo.Kapky vody lehce bubnovaly na okap jeho okna a stékaly po skle.Jak primitivní je takový déšť, pomyslel si Niall a tiše zívl. Byl vyčerpaný. Celý včerejší den strávil ve studiu jen s Louisem, s kterým v poslední době nebyla řeč.Stále měl s něčím problém, stěžoval si na počasí,noty, akustiku studia nebo jen to, že musí celý den trávit ve studiu. A nikomu se nechtěl svěřit s tím, co se děje.Nechali ho, ať se s tím popere sám, protože když se to z něj nenápadně snažili dostat, tak se jen naštval, začal po nich křičet a vždy za sebou třískl s dveřmi a zmizel.Bylo to zvláštní.

Za zády se mu rozeznělo dlouhé pípání jeho iPhonu, takže mu nezbylo nic jiného než se přetočit a vzít mobil.

„Niall Horan, co potřebujete?" zeptal se chraplavě. Vždyť před chvíli vstal,takže neočekával, že by se do mobilu ozval čistý hlas, kterým vždy okouzlil mnohé dívky. Chvíli čekal, čí hlas se mu rozezní v uších, ale nakonec se nedočkal žádné odpovědi. Účastník na druhé straně mobilu položil hovor, na což chlapec raději nereagoval a spadnul zpátky do peřin. Přitáhl si peřinu až k bradě a přál si, aby dnes nemusel vycházet z bytu. Měl rád déšť, nevadilo mu, že ho vždy kapky zmáčí, jen neměl náladu cokoli dělat.

Mobil v jeho ruce se znovu rozezněl a na display mu vyskočilo jméno jeho kudrnatého kamaráda. Docela ho zarazilo, že mu volá zrovna Harry. Harry nikdy nevolá, jestli to není důležité, smrtelně závažné a nebo když je opilý. A protože bylo ráno, opilý být nemohl. Sjel prstem po display a přiložil si mobil k uchu.

„Nialle, změnily se plánu a během půl hodiny máme být všichni ve studiu a nahrát znovu ten pátý song, na kterém jste včera s Louisem dělali.Netuším , co se mohlo podělat, ale máš dorazit. Co nejrychleji,"ozval se v mobilu mužský hluboký hlas, který začal na blonďáka naléhat.

„Co? Děláš si srandu? Včera jsme na tom dělali do noci a ono se to nějak podělalo. Super! Lépe den nemohl začít. Řekni ve studiu, že dorazím hned, jak se vyspím. Jsem unavený, vytížený a je mi zima," začal si Niall stěžovat a snažil se přesvědčit svého kamaráda, aby nikam nemusel jít.

„Já to nevymyslel, já jsem jen tlumočník. A Liam ti vzkazuje, že máš zvednout to své irské pozadí a dorazit, že ho tvé výmluvy nezajímají. Kámo, všichni to chceme mít z krku, takže přijeď co nejdřív.Zatím," rozloučil se Harry z druhé strany telefonu a raději zavěsil rychleji než Niall začal mít nové připomínky.

Tak zatím, pomyslel si blonďáček v hlavě a s bručením vylezl ze své vyhřáté a měkoučké postele. Ve skříni si našel nějaké nepoužité kousky oblečení, hodil je na sebe a bez jakékoli úpravy vlasů či návštěvy kuchyně a správné britské snídaně opustil svůj milovaný byteček. Ještě než za zabouchl sebou dveře, vzpomněl si, že na stole nechal všechny texty od písniček a šouravým krokem se pro ně vrátil. Následně znovu absolvoval cestu ke dveřím, které za sebou zabouchl.

Směle se vydal ke schodům, ale překvapila ho dívka napravo ode dveří protější hobytu, která rozhodila rukama do vzduchu, což zapříčinilo, že nechtěně vrazila do Nialla, který v té rychlosti, zmatku a úleku upustil všechny papíry a ty se rozletěly po chodbě. Niall začal tiše nadávat v hlavě a rychle se sehnul pro papíry, které ležely na zemi. Bohužel to napadlo i plavovlasou dívku a společně se srazily hlavou. Chlapec se rozesmál a začal si masírovat místo,kde se srazili. Dívku to taktéž nenechalo chladnou a hned se začala omlouvat.

„Moc se vám omlouvám,jsem strašně nešikovná a měla bych dávat pozor, jestli kolem mě někdo nejde," rychle ze sebe začala chrlit, ale Niall ji zastavil.

„Neomlouvejte se, to se stane každému. Plus, jsou to jen papíry, které se posbírají a je to, ne?" smál se té absurdní situaci, která se tu před ním naskytla. Dřepl si a začal sbírat papíry, které ležely předním. Naštěstí to nebylo moc textů ani not, takže sbírání mu nezabralo moc času.

„Mimochodem, jsem Niall," představil se a konečně, když se narovnal, si pořádně dívku prohlídl. Byla to docela malá, sympaticky vypadající slečna, která tam jen tak postávala a červenala se. Dlouhé plavé vlasy jí padaly do obličeje a když se Niall představil tak se i usmála.

„Jsem Andie. Nejspíš jsme sousedé, tedy, jestli tu bydlíš," řekla váhavě a potřásla si s ním rukou.

„Jo, můj byt naproti tvému, sousedko," zasmál se. Dívka si zastrčila padající pramen vlasů za ucho a stále se jen na Nialla mile usmívala.Upřímně, oba tam jen tak postávali a zvědavě na sebe koukali.

„No, asi bych tě neměla zdržovat," přerušila to trapné ticho Andie," někam určitě míříš a stejně tak já. A myslím, že postávání na chodbě nás moc daleko nedostane," zasmála se rozešla se ke schodům. Niallovi ještě chvíli trvalo než se vydal stejným směrem jako jeho nová sousedka, protože chvíli musel vstřebat situaci, která se stala. Ale během další půl hodiny už znovu seděl ve studiu, společně s ostatními kluky a nahrával znovu pátou písničku.

Dlouhý vyčerpávající den znovu skončil až kolem půlnoci, kdy Nialla konečně propustili ze studia. Od teď by mohl mít klid. Tedy aspoň do té doby než mu zase zavibruje mobil a on bude znovu vhozen do dlouhého nekonečného programu aktivit, které mu management zadá.

Hluboce si povzdech a zabořil hlavu do polštářů. Nasál všechen vzduch, který mohl a rozkašlal se. Důvodem nejspíš bylo množství prachu, které se ukrývalo v dlouho nepraných povlacích. Měl bych s tím něco dělat, řekl si sám pro sebe a pro jistotu se přetočil na záda, aby to znovu nemusel čichat.

Dlouho nemohl usnout. Nejspíš to bylo ze všeho toho napětí a stresu,které v uplynulých dnech zažil a dnes se jeho mozek rozhodl,že se odmítá vypnout. Jen se tak převaloval ze strany na stranu a jeho myšlenky co chvíli přeskakovali z jedné na druhou.

Chvíli se i jeho myšlenky zastavily nad tou dívkou, kterou dnes potkal.Nebo spíše se srazili na chodbě, když pospíchal do studia. Byla to velmi hezká dívka, ale připadala mu taková málomluvná,zamlklá až vystrašená. Niall se nemohl rozhodnou pro pravé označení té dívky. Ale líbila se mu. A taky nemohl z hlavy vyhnat otázku, jestli ho poznala. Nebo jestli o něm někdy slyšela.Bylo by to vážně divné, kdyby o něm neslyšela. Eh, Nialle, to bylo hodně egoistický,zasmál se sám pro sebe a přitáhl si svou peřinu až ke krku. A s touto myšlenkou následně Niall hluboce usnul.

Sny jsou krásnou součástí našich životů. Jsou to myšlenky v naší hlavě, ale stejně tak naše cíle, které si v životě jednou zadáme. Když vezmeme v úvahu naše sny, když spíme, tak jsou to nejpodivuhodnější obrazce, které nás občas nenechají klidně spát. Ale pak jsou tu ty sny, kdy si přejeme, abychom se nikdy nevzbudily. A zrovna takový sen se zdál i mladému muži, který po dlouhých rušných nocí konečně hluboce usnul.

Byl znovu doma. V malém, ale velmi útulném době v Mullingaru a společně se svou rodinou zrovna sledoval zápas jednoho z anglických týmů. Společně s bratrem se předháněli v sázkách, který tým dá prví gól nebo kdo z hráčů jako první padne k zemi. Jejich matka jim stále nabízela koláče, které pekla. Zazvonil zvonek. Blonďák se nabídl, že jde otevřít. Vyskočil z gauče a doslova pelášil ke dveřím. Otevřel a zářivě se usmál na dívku ve dveřích.Nepatrně naznačila prstem, ať mlčí, chytla jej za ruku a vytáhla ho ven. Ještě slyšel svou matku, jak po něm křičí, kdo je to,ale on ji nevnímal. Přitáhl si dívku do své náruče, naklonil se k ní a lehce ji políbil na rty. Stáli před oprýskanými dveřmi a byli tam jen oni dva. Svět ani život neexistoval. Jen ona ona. Navždy.  

OU HELLO!
Znovu se hlásím z konce nové kapitoly, kdy se nám děj začíná rozjíždět a můj mozek vytváří zápletky, které jsem nečekala, že by byl schopný ze sebe dostat!
Jsem ráda, že se příběh líbí a nemusíte se bát, že bych přestávala. Většinou se snažím příběh přidávat každý týden, až dva.
Tak komentujte, hvězdičkujte, protože to je to, co mě nutí dál psát!