I'm Staring At The Moon - One Direction FanFiction [Niall Horan] ~ CZ

4 chapter ♦ Go Away, Please

NIALL

Se zaraženým výrazem v obličeji nakonec zavřel za sebou dveře a celou událost, která se stala před nepatrnou chvílí nechal plavat. I když ne tak docela. V hlavě mu šrotovalo, že z jakého záhadného až mystického důvodu ho dívka, Andie, odmítla. Ale aby byl k sobě samému upřímný, vlastně si pár věcí byl vědom. Nehledě na to, že ji oslovil ve chvíli, kdy měl na oblečené vytahané tepláky s ušmudlaným tričkem, bylo nejspíše jisté, že ho odmítla už z důvodu, že má přítele nebo ho jednoduše nemá ráda. Sláva často není tak prospěšná, jak sena první pohled vždy zdá.

Došel až k lednici, do kterého nakoukl, ale došel k závěru že nemá hlad. To ho to vážně tak vzalo? Divil se sám sobě a raději popadl ze stojanu kytaru a posadil se na gauč. Začal si vybrnkávat rozložené akordy a přetvářel většinu jejich nových písní do mollových stupnic. Díky některým textům písní se cítil ještě nešťastněji, takže nakonec odložil i tu kytaru a raději si zapnul televizi a jen do ní tupě zíral.

Ale ani tahle činnost mu nepřišla nijak prospěšná. Podíval se na hodiny, které hlásily deset minut po druhé a řekl si, že by Andie mohla být zpátky. Nechápal, proč ho to k ní tolik táhne.Byla docela obyčejná a ničím nezajímavá. Ale on si nedokázal pomoct. Hodil na sebe černé džiny, košili a bundu. Měl v plánují vytáhnout ven. Klíčky od bytu, auta, mobil, říkal si v hlavě a vkládal všechny věci do kapsy. Nazul boty a mířil si to naproti k bytu.

Dvakrát lehce zaklepal a čekal.

Ruce v kapsách a lehce se pohupoval na patách. Po chvilce se otevřely dveře a v nich se objevil chlapec, který si zrovna spravoval čepici, kterou měl na hlavě a zmateně si Nialla prohlížel. Ten párkrát zamrkal a raději se chopil slova.

„Eh,bydlí tu Andie?" zeptal se nejistě.

„Jasně. Eh, Bubbles, je tu Horan! A nehraj si, že mě neslyšíš a vylez! Mimochodem jsem Thomas, to hezčí dvojče," zasmál se a potřásl si s Niallem rukou. Ten reagoval v mžiku oka a ze slušnosti se taktéž představil, i když věděl, že je to zbytečné.

„Ahoj,"pozdravila ho.

„Ahoj," opačil Niall. Byla to docela trapná situace, když tu všichni tři vytvořili malou skupinku, která na sebe jen zírala a zdravila se.Naštěstí Thomas měl dobrý nápad a rychle odešel do vedlejšího pokoje, za což mu byl blonďák vděčný.

„Děje se něco?" zeptala se starostlivě Andie a začala si mnout ruce. Niall tohle gesto už u ní jednou zaregistroval, ale předtím tomu nevěnoval moc pozornosti. Teď, díky tomuto gestu vytušil, že to dělává, když je nervozní.

„Ne,všechno v pořádku. Jen a teď si budeš říkat, že jsem blázen a ty mě neznáš, bych tě rád někam vytáhl. Tedy, když jsme spolu měli nechtěnou potyčku mezi notami," usmál se na ni.Dívku to nejspíš potěšilo, protože mu úsměv oplatila a uvolnila se.

„Myslíš to vážně?"

„Smrtelně.Můžeme jít kam budeš chtít."

„Já nevím. Nechci tě otravovat a přidělávat ti nějaké povinnosti vůči mě," odpověděla.

„Navrhl jsem to, takže spíše otravuji já tebe. Stačí mi jedna rychlá odpověď. Ano či ne?"

Samozřejmě, že souhlasila, což Niallovi udělalo nehoráznou radost a už ji táhl ven z bytu do svého auta. Andie se jen smála a okřikovala ho. Sedl si za volant a ztišil rádio, protože je obvyklá hlasitost byla něco málo přes padesátku a nechtěl, aby ohluchla. Niall byl lehce nahluchlý ze všech koncertů, které absolvoval,takže mu vlastně nevadila zvýšená hlasitost.