Larry || smut, oneshots

Galerie

Je mi líto těch, kteří čekají na JustDate ale nějak se tam prostě nemůžu dokopat k té nejdůležitější scéně. :D - Blacjberry

----------------------------

"Byla to už třetí? Nebo snad šestá sklenička?" ptal jsem se sám sebe v duchu. A pohrával si skleničkou mezi svými prsty. Nic jiného mě teď nedokázalo upokojit.

"Dám si další." otočil jsem se na číšníka, který kolem mě zrovna procházel s podnosem a já tak stačil rychle vyměnit prázdnou skleničku za plnou. Bílé víno,můj alkohol na žal. Trochu jsem si upil a rozešel se k jednomu z obrazů na zdi. Byl na něm jakýsi starý chlápek uprostřed tunelu. A budˇse na něj právě řítil vlak, nebo se mi už mlžilo před očima.

Normálně bych si to tu i docela užíval. Jen kvůli Thomasovi jsem na tyhle kraviny chodil. Vždycky tu byl alkohol a Thomas mě celý večer uctíval svou neodolatelnou osobností. Bývali to zlaté časy. Já po boku jednoho z nastupujících malířů století, úžasného gentlemana, jo a taky měl dost dobrý břišáky aby jste věděli.

Jenže tenhle ten týpek má očividně na víc než na slušně vydělávajícího doktora. (To jsem mimochodem já.) A taky se zrovna předevčírem rozhodl, že být gay je až moc stereotypní, takže opět přesídlil na vagíny. Napsal mi k tomu jen krásnou esemesku.

"Takhle to dál nejde. Budeme se muset rozejít. Myslím, že se každý zajímáme o něco jiného. Tvůj Thomas"

Klidně mi mohl napsat i jenom "Fuck you, bitch!" to by ostatně vyznělo docela stejně. Ale rozhodl jsem se, že se přesto rychle přenesu a rozhodně už nikdy nebudu chodit s nějakým kreténským umělcem. A proto jsem vlastně tady, že? Ne, zbyla mi vstupenka a nešla vrátit.

A teď? Chlastám tu sám v nějaký galerii, na nějaký výstavě, nějakýho malíře. V hale plný pitomě smutnejch obrázků a všechno mi ho tu připomíná. Malířský stojany, divně oblečený lidi, a ještě divnější rozhovory. Byl čas odsud vypadnout.

Naráz jsem do sebe hodil, kolikátou že jsem říkal skleničku?.. a rozešel se k proskleným dveřím. Teda rozešel, spíš jsem tam tak dovrávoral. Venku před galerií jsem si ale musel dát malou pauzu. Nohy jsem měl jako ze želatiny a nechtěl jsem riskovat, že v mém nejoblíbenějším obleku vymetu nějakou louži. To koukáte jak jsem zodpovědnej, co?

Mým nynějším útočištěm se stala blízká lavička, která byla skoro přímo před vchodem, ale k mé smůle už byla obsazená nějakým houmelesákem. I když lepší houmelesák , než Thomasova sestra, kterou jsem čistou náhodou potkal uvnitř.

"Uskromníte se aspoň trochu." řekl jsem, teda alespoň jsem si myslel, že jsem to řekl. No na nic jsem nečekal a sednul si, a tím trochu zasedl mého spolusedícího.

"Sorry brácho." rychle jsem se zvednul a přešel na druhý konec lavičky, kde jsem se konečně uvelebil. Rozepl jsem si sako a povolil toho krutého motýlka. Až po nějaké chvíli jsem začal věnovat i pozornost chlápkovi vedle sebe. Seděl tam, hlavu zahalenou v kapuci a kouřil.

"Hej, nemáš ještě jedno cígo?" poklepal jsem mu na rameno.

"Vypadám snad jako charita pro nějaký malý kluky?" zdálo se mi to, nebo skutečně zavrčel?

"Co já vím, ani ti nevidim do ksichtu." opáčil jsem. Studený vzduch mi udělal docela dobře, alespoň mě přešel ten strašný bolehlav co jsem měl uvnitř. Můj kámoš z lavičky mi na to už nic neopověděl. Namísto toho si dal nohu přes nohu a vyfoukl další dávku kouře, kdyby to aspoň bylo mým směrem.