You'll Always Be On My Mind - One Direction FanFiction [Liam Payne] ~ CZ

Chapter 4

Melanie se pomalu procházela po místní knihovně a hledala správnou knihu k jejich referátu. Věděla, že v této knihovně nalezne to, co potřebuje, jen netušila, kde by to mohlo být. Byla tu sama. Bez Malika a Cartera. Vyhovovalo jí to. Aspoň se jí nikdo nepletl pod nohy a v klidu mohla hledat to, co potřebovala. Dnes odešla z domu dříve, tak, aby mohla být v knihovně jako první. A také proto, aby Carterovi nemusela vysvětlovat, proč s ním dnes nepojede do školy. Potřebovala se vypařit a strávit chvilku samoty na jejím oblíbeném místě. Ach, milovala knihy. Milovala tu vůni starých knih, ale i tu nových. Když v rukou držela nějako starou knihu z nažloutlými okraji, cítila její minulost. Cítila, co všechno ta kniha prožila. Ano, zdálo se to nereálné, ale Melanie to tak prostě měla. Povzdychla si. Začala se bát, že nenajde tu správnou knihu. Naštěstí, dnes měla jeden ze svých šťastných dnů a knihu po několika minutách našla. Vzala těžkou, starou knihu do ruk a odešla si sednout do kouta ke stolu. Opatrně ji položila na stůl a rozevřela. Projela rejstřík a tím pádem našla číslo stránky, kterou hledala. 537. Pousmála se, když našla všechny informace na deseti stránkách knihy. Do rukou si vzala pero a papír a začala přepisovat všechny potřebné informace a data.

***

„Co máme mít příští hodinu?“ zeptal se Liam blonďáčka.

„Hm, děják a pak konečně domů,“ zasnil se Niall a ukousl si kousek své obří bagety. Oba jeho kamarádi nad tím jen zakroutili hlavou a zůstali sedět na svých místech. Ještě 45 minut a bude z tohoto blázince venku, pousmál se pro sebe Liam. Když nad tím tak přemýšlel, tak neměl vyhráno. Když skončí dějepis, odebere se společně s Carterem k němu domů a budou dělat na té pololetní práci, kterou musí odevzdat do pátku. Byla středa, což podle Liama bylo dost času. Zayn na to měl podobný názor. Za celou dobu nebyl schopný se s Melanii domluvit, kdy se sejdou a projekt udělají. Tak nějak spoléhal na to, že to celé udělá sama. A Niall? Ten si spokojeně ukusoval bagetu a byl rád, že projekt má celý hotový. Jeho dvojička, sladká a milá Roxanne za ním hned ten den, co dostali úkol zašla a společně ho vypracovali. Nebyla to práce na jedničku, ale dvojku si určitě zaslouží. Zazvonilo a do třídy vešel pan Té.

„Tak třído, jak jste na tom s vaším úkolem?“ zeptal se jen, co vešel. Třída se moc netvářila, jen tak pokyvovala hlavou, že to jde zatím dobře, bez problémů. Pan Té jim moc nevěřil, ale spoléhal na ně. Měl pocit, že tenhle úkol byl správný tah.

„No, máte na to ještě dva dny. A znovu vás upozorňuji, ten kdo neodevzdá úkol, má za pět. Dejte si na tom záležet, přece si nechcete jedním blbý projektem pokazit celou známku.“ Třída přikývla. Aspoň něco, zhodnotil to Té. Hodina uběhla docela rychle a jen co zazvonilo, všichni se zvedli a utíkali se skřínkám. Pa Té jim chtěl ještě něco říct, ale vzdal to, když všichni během pěti sekund zmizeli.

***

O hodinu později seděl Liam s Carterem v jeho pokoji a různě v knihách a na internetu hledali informace k jejich projektu. Většinu času co spolu strávili, tak mlčeli. Ani jeden ani druhý netušil, o čem by se měli bavit. Neměli moc společných témat, které by mohli společně probírat. Škola? Tu nechtěl ani jeden z nich řešit. A víc o sobě nevěděli. Carter věděl, že Liam pochází z bohaté rodiny a má možnost utrácet za jakékoli věci, ale aby upřímně řekl, překvapilo ho, když vešel do dveří Paynova domu. Takový luxus… Bylo dobře, že ho Liam pozval k sobě, protože teď se Carter styděl za svůj domov. Ale, byl to jeho domov, miloval ho, nevyměnil by ho za nic.

„Bože!“ řekl z ničeho nic Liam.

„Co?“ podivil se Carter.

„Nic. Jen… Tento úkol je za trest! Asi všechno stávkuje nebo já nevím co, ale internet odmítá spolupracovat a v knize jsem nic nenašel.“