Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Taehyungu, jdeš s námi?" ozvalo se za mnou. Výjimečně jsem seděl ve společenské místnosti. Křeslo jsem si natočil tak, abych dobře viděl do krbu, kde hořela tři polínka. Pohled do ohně mě většinou uklidňoval. Také jsem rád poslouchal praskání dřeva typické právě pro oheň v krbu. Dalo se u toho dobře přemýšlet, což mi bohužel teď nebylo dopřáno.
„O čem zase mluvíš, Hyunjine?" zeptal jsem se, aniž bych odvrátil pohled. Hyunjin se postavil vedle krbu čelem ke mně, aby byl alespoň v mém zorném poli. Červené vlasy měl stažené do culíku. Díky nim získával ještě více pozornosti než obvykle. On za to byl vděčný a nejspíš i za tímto účelem si vlasy nechal obarvit, ale já jsem se vedle něho cítil nekomfortně. Naštěstí už si na jeho nový vzhled zvykli, takže vše je jako při starém. Hyunjin udělá cokoliv, aby získal pozornost
„Havraspár má dnes trénink. Jdeme se na ně podívat, abychom věděli, jak na tom jsou. Mají prý tři nové hráče včetně toho kluka," řekl mi a ještě jednou zkontroloval čas na svých hodinkách. Je tak netrpělivý.
„Nikam nejdu," odpověděl jsem mu stroze a naznačil mu, ať jde. Nemám zájem sedět na tribunách dvě hodiny a pozorovat tréninky. Především když se jedná o kolej s orlem ve znaku.
„Taehyungu, jednou si člen famfrpálového družstva, tak se podle toho chovej. Opravdu už nemám sílu a ani náladu se neustále hádat s Haechanem. Kdyby bylo po něm, už bys na koště nesedl," pokud jde o famfrpál, jeho veselá a vtipkující povaha jde stranou. Je to asi jediná věc, ke které má seriózní přístup. Je hodně soutěživý.
„Chodím na tréninky a vyhrávám zápasy, tak ať drží hubu," odvětil jsem a rukou jsem mu naznačil, že nastal konec naší malé hádky. Vypadalo to, že che ještě něco říct, ale neodhodlal se. Slyšel jsem, jak si naštvaně odfrkl a svou typickou uraženou/naštvanou chůzí odešel. Nenápadně jsem se rozhlédl kolem sebe a po zjištění, že jsem tu zůstal sám, jsem se trochu uvolnil. Uvelebil jsem se v křesle, zavřel oči a zaposlouchal se do praskání ohně. Místo toho, aby moje hlava konečně na chvíli vypnula, začal jsem přemýšlet nad událostmi posledních dní.
Nevíš, protože tě skolí tvoje vlastní psychika a obyčejná horečka, takže jsi furt v tahu a -
Ozvalo se v mé hlavě. Bylo to tak živé, že jsem si i dokázal vzpomenout na mimiku jeho obličeje. Takováto slova se mi vždy zaryjí hluboko do paměti. Horečka? Nic takové mě netrápilo. Hádám, že to byla Jennie, kdo tohle zas vymyslel. Jsem vděčný, že mi nosila učivo, ale mohla by si dát pozor, kdo všechno ji poslouchá. K jeho uším se to dostat nemělo.
Ve skutečnosti jsem jen potřeboval být chvíli sám. Měl jsem další noční můru. Tentokrát se mi zdálo o dni, kdy matka zemřela. Myslel jsem si, že jsem se s tím už smířil. Když jsem totiž přijal události, které se mi staly v minulosti, ze snů mi vyprchaly. Proto se mi neustále zdá o mém vyloučení z Kruvalu, nesmířil jsem se s tím. Změnilo mi to kompletně život. S matčinou smrtí jsem se už tak nějak vypořádal, ale co mi v tom snu nahání hrůzu, je bratrův křik a pláč. Pronásleduje mě a nutí též křičet ze spaní. Zatřepal jsem hlavou a odlepil od sebe víčka. Tupě jsem zíral do ohně a snažil se zahnat špatné myšlenky.
